Segrestor

Nevím, co kdo má, ale tohle, ačkoliv je to od pana Hřebíka, je dost vtipný, a na české poměry, kvalitní film, který rozhodně nenudí. Diabetik pana Schmitzera je prostě sladký. A jak hvězda Pepíčka Abrháma padá poslední dobou těžce dolů, zde byl přesně takový, jak ho máme rádi, jak si ho pamatujeme.

Zatímco americký vybíječ indiánů zoufale animuje obří roboty, aby natočil biják, anglický šlechtic se lehce pouští do poctivé kriminálky... No, dobře, uznávám, to už je trochu moc debilní a přehnaný... na komentář. Co takhle: Parta drsných policejních sweenee vyhlásí válku londýnskému podsvětí, což však má tragické důsledky a tak... Ne, to taky ne. To bych mohl taky vyzradit celý film. Ach, pán použivateľ "Ocino", jak moc mi chybíte, mohl jste mě vzít za ruku a společně bychom napsali dokonalý komentář. Ach, proč jen se za vámi zavřela vodní hladina, proč život svůj jste obětoval vlnám. Tolik lásky jste nám mohl dát, tolik dobra vykonat. A tak Dokonalý komentář, stejně jako Svatý grál, zůstává pomysleně ležet na stole v nejvyšší věži hradu bájné říše mrtvých Annwn. Buďte navždy proklet, pán použivateľ "Ocino"! Nenávidíme Vás!

Jakýsi mladý muž. Načrtněme jedním tahem jeho obraz: představte si Dona Quijota v osmnácti letech, ano, takový byl syn Gaskoňce, D'Artagnan. A slova otce byla: "Budeš-li mít čest dostat se ke dvoru, k čemuž ti ostatně tvůj starobylý rod dává právo, zachovej důstojnost svého šlechtického jména... blá blá blá." Takže už víme, že tady mladýmu bylo 18, tak to potom proti tomuto pojetí nic nemám. Teď ještě někde v textu vyštrachat ty Hindenburgy.

Velmi jsem chtěl tento snímek vidět a už ani nevím jak, ale do náruče mi odněkud spadl jakýsi podvratný kinoRIP. Tak, když už takhle náhoda pomohla, říkám si, tak proč ne. Koukám na to chvilku a zjišťuji, že je to nějaké tmavé. Z prezidenta jsem viděl jen bílou košili. Jsem si říkal, jestli to není nějaký fór, že tam všichni mluví k poletující košili, něco na způsob strašidel ze Spessartu. Ale ne. Ne. Tak jsem na to musel plácnout kilo pade v kině, sedaje si mezi dvě tělnatější dámy, které s kýblem popkornu chtěly vidět amerického prezidenta na kolenou. Zážitek to byl zajímavý, přísahám, že už nechci cítit ten intenzivní zápach puklé kukuřice míchané v nějaké sladké sračce a přes mocný chrupot umělých zubů i z filmu něco slyšet. Nicméně, ještě stále váhám jestli mám tento počin zatracovat či chvalořečit, či si počkat na dývýdý a pěkně v klidu domova, s tím, že žrát budu pouze já, muhehehe, si to dokonale vychutnám.

Tak jsem si poctivě nakoukal Beniciovu eee, teda Guillermovu filmografii, abych nasál jeho nezaměnitelný rukopis... a ejhle, je zaměnitelný. Z pacifické rýmy kouká Báj i Emerik. Vlastně se to teď říká: Báj vs. Emerik nebo také Transformers vs. Godzilla. Ale to by asi bylo to nejmenší, co by mi vadilo. Už jsem valil bulvy, že o akci se tu stará jednotka Kájo bijců zvaná Gipsy Danger... jako co? Cikánské nebezpečí? Takže cikáni teď budou osvobozovat svět? No paráda. Neříkám nic, myslel jsem, že už to tu právě osvobodili dávno. Chicht. Jsem to ale rýpal. Aby se na mě za chladné noci nějaký Gipsy Danger nesesypal... Nic, pokračujme dál. Herecké výkony příšerné jako noc v cikánské uličce, triky úchvatné jako cikánská hudba, hudba... nevím, chvílemi jsem myslel, že mi bubínek s kovadlinkou začnou kopulovat jako za divokých cikánských nocí. Zkrátka pan Del Toro ani nenasadil svůj lehký výtvarný humor, nic a tím mě nasral. Přesto všechno, a taky proto, že už od Gappy mám tyhle filmy rád, jsem byl místy blatantně spokojen, místy ale příšerně znuděn až téměř rozhořčen. Sice dvě Davidovy hvězdy, ale spíš se to kloní k jedné.

Neskutečně zajímavý a nenudný film, který ohromí svými záběry nádherného Mexika, neuvěřitelnými příběhy tamních obyvatel, kteří žijí v symbióze s krokodýly (Mexičané říkají: caimanes). Co víc, dozvíme se také něco i biotopu krokodýla modrého a proč je před totálním vyhubením. Při sledovaní tohoto dokumentu jsem nabyl dojmu, že žít v krokodýlím teritoriu je pro ty obyvatele asi jako pro nás vypořádaní se s všudypřítomným klíštětem. Většinou vám nic nehrozí, nebojíte se jich, jdete klidně do lesa, ani si to riziko neuvědomujete. A když vás to svině klíště kousne, tak se vám nic nestane, nebo onemocníte, nebo i zemřete. Můžete totiž samým zoufalstvím skočit ze skály, co já vím. Zrovna tak Pepé. Jde se ráno ráchat do řeky plné caimanos a buď se pohodlně vykoupe, nebo odejde pokousaný, nebo zemře na následky utonutí, to když ho krokodýl chytne za prdel a stáhne do vody, kde jej utopí. Pepé se zdá ale jako bodrý chlápek, který si s nimi rozumí. Poslouchají ho na slovo. Ne tak klíšťata. Z toho plyne ponaučení. Je lepší žít v Mexiku s krokodýly, než v Česku s klíšťaty.

V podstatě mě mrzela absence čehosi temného, jako tomu bylo například u Klubu rváčů, nebo kriminálního, jako tomu bylo například u Obvyklých podezřelých, bylo to takové sluníčkové, příliš vyumělkované. Zkrátka to chtělo nějakou větší hloubku. Navíc vyprávěcí styl byl poněkud nevyvážený, i když to zrovna vadilo nejméně. Přesto všechno, se na to ale dalo nevěřícně koukat s pusou otevřenou jako když maltézský pinč letí pro basketbalový míč. Navíc srandy kopec. Jednoznačně nejlepší komická role Dwayna Johnsona. Nemusel se nijak pitvořit, aby byl komický, jako jsme tomu byli svědky dříve. On dokonce něco i hrál. Byl největším plusem filmu. Ještě tedy samozřejmě kapacita jménem Shalhoub alias pan Monk. Celkově z toho byla taková taškařice, při které budete mít dojem, že by se dalo vyždímat víc.

Čest práci, saniťáci. Čest, soudruhu. Tak, jak se vám včera jelo pro starýho Houžvičku. Soudruhu, ten chlap má ale kořínek. Jak to myslíte? No, že ještě žil, když jsme tam konečně přijeli. Takové a mnohé jiné dialogy tam slyším a nemůžu jinak, než to sepsout. Nesnáším to, prostě.

Pozor, to není komedie, to je podobenství. A vůbec ne pro děti.

Něco tak nechutného jsem naposledy viděl, co já pamatuju, včera večer. Cikáňata se prohnala ulicí. Děti zuřivě hýkaly, skákaly na auta pracujících spoluobčanů, řičely a hnaly se kamsi do sokolovského tzv. gheta, kde momentálně přebývají, ačkoliv jejich domovem je pravděpodobně Slovensko nebo svazové teritorium Maháráštra. Zkusil jsem takovou vzpomínku zaplašit filmem Hostel, ale tvrdě jsem narazil, tak realistické zpodobnění koncentrovaného zla v podobě těch cikáňat jsem ještě v žádném filmu neviděl. Vůbec to ani nebylo odpočinutím od pouličních strastí životem v sousedství zmiňovaného gheta. Když ve filmu tomu Američanovi přefikli achillovu patu, málem mě omyli, když mi došlo, že takhle ho pak ty opičky spíš okradou. No, jéjej, chudák kluk. Z filmu jsem byl otřesen a znechucen přemírou brutality, masakrováním lidského těla, neúctou k životu a povrchním pohledu elitářsky smýšlejících spoluobčanů, kteří si právě k těmto sadistickým radovánkám pořizují právě mladé Američany či Japonky. Film, co do kvality jako takové, není nějak odfláknut, ale chybí mu ještě cosi, aby to bylo na pětibábu. Ovšem ten pocit znechucení je třeba náležitě odměnit. Dávám alespoň čtyři, ať má Eli radost.