Henry Morgan

Přišlo mi to jako milý film, který si nezakládal tolik na cestopisné věrnosti, ale především na pocitech, fungování herecké dvojice a jemném humoru. Celkově vzato všechna úsměvná i dramatická dobrodružství, která cesta hlavním představitelům nachystala, krásně podkreslila atmosféru a film dokořenila tím, co by žádný podobný svého druhu neměl postrádat. Putování po plátně díky všem těmto aspektům neztratilo dynamiku, švih, ani zábavnost. Hvězdu však ubrat musím, a to za samotný závěr. V mých očích se jednalo o příliš rychlý skok, ačkoliv chápavější divák porozumí oné logické posloupnosti a důvodům přerušení, vždycky ale zalituje, když něco příjemného skončí. Na druhou stranu se jednalo o potřebný krok, aby vše nevyšumělo do ztracena.

Cením si vykreslení obou ženských postav, dost se mi líbila jejich odvaha, odhodlání a svéhlavost, kterou 99% lidí v dnešní době, bohužel, postrádá. Ani mi díky tomu tolik nevadilo, že celá konstrukce příběhu silně kopíruje už natočené a je čitelná jako slabikář.

Mám velice rád tu atmosféru dálek, exotické země, neobvyklé hrdiny a kritiku multikulturní společnosti. Leckdo by se snad mohl poučit ze vzniklé situace, která jen kopíruje dokola se opakující problémy. Charakter hlavní postavy, jeho postavení ve společnosti, i jeho vzestup a pád snad nemůže být obvyklejším artefaktem historického velkofilmu, nicméně je to dlouho, co pamatuji podobně originální myšlenku. Postavy ranhojičů v nevzdělané společnosti mají podobné postavení jako každé jiné nepoznané vědní odvětví v libovolné společnosti, takže se tu v podstatě mísí nepřeberné množství ingrediencí, které z celého filmu vytváří zcela jedinečný zážitek, jemuž se vyrovná jen málo historických filmů, které jsou v porovnání spíše polotovarem než hotovou delikatesou.

Hodně přízračné, lehce melodramatické a silně psychedelické, přesto přesvědčivé. Úplně nevím, jestli se nejednalo jen o megalomanskou upoutávku na další díly, nutno však podotknout, že jako celý Sherlock, i tohle je silně invenční, originální a zajímavé. První polovina trochu připomíná ironickými poznámkami a nenásilnými parodickými prvky staré Bodovky, kde bylo vše kulantně řečeno těsně před odstřelem. Filmové repliky i zvolená výprava dýchá atmosféru starého Londýna, stejně jako pražské technické muzeum vytváří představy Starého města, ovšem i tak je to kouzelné. Má to spoustu nezvykle nápaditých momentů překvapení, zklame však konec, o kterém se mohu domnívat jen to, že je dílem scénáristického génia nebo vyšel při vyloučení všeho možného jako jediné východisko. Těžko říct. Dojem však nic výrazně nekazí a veškeré implementované dvojsmysly, výmysly i postavy fungují.

Nebyl to kdovíjak silný spektakulární zážitek, spíše stylový a konzistentní s předešlými díly, ale o to víc jsem to ocenil, zvlášť v době, kdy se produkce ve všech možných filmech zaměřila na nepřeberné množství absurdních triků. Tohle táhne ve starých stopách, pochopitelně s dávkou inovace i invence, ovšem s jakýmsi nádechem retro atmosféry, příměsí jemného, neinvazivního humoru, bez stop patosu, stylově, a celé je to prodchnuté přímočarým dějem, bez zbytečných štráchů, v koncepci, která ani chvilku nenudí a navíc lahodí oku ve všech aspektech. Hodně dobře byly vymyšlené i dějové linky, kde se stará garda mísí s tou novou generací, aniž by vsadili na násilné naroubování mladých silných větví na polorozpadlý kmen. Takže co? Takže cajk!

Nějak jsem od toho čekal mnohem víc, bohužel jsem to nedostal. Žádný hrdina mi nijak zvlášť neimponoval, navíc bych skoro řekl, že jejich bezvýraznost, byla tak očividná, jako by to byl záměr tvůrců. Jasně, byl tam Rodriguezův rukopis dost patrný, ale krom fádního poprsí Evy Green v podstatě nebylo na co koukat. Samozřejmost, s jakou bylo zlo potrestáno zlem byla trochu školácká, nechci říct chyba, jen prostě infantilní, naivní a zjednodušená, navzdory mnoha střelným poraněním.

Nechápal jsem diametrální odlišnost postav od knižní předlohy, dokud Nesbo nezakázal natočit Sněhuáka, aby si v dalších dílech s Harry Holem čtenáři nepředstavovali nějakého herce. A pak to potvrdili v Jacku Reacherovi, kam obsadili Cruise, čímž absolutně znemožnili knižního hrdinu propojit s nějakou hereckou tváří. Myslím si, že je to dobrá taktika a rozhodně filmu neubírá, pokud neznáte originál. Navíc v tomto případě to obsáhlo vcelku dobře veškeré dějové linky knihy, dovedlo je zdařile propojit a rozuzlit v typicky severském rytmu, kde dynamické, zběsilé scény střídají ty zádumčivé, temně pomalé úvahy nad čímkoliv relevantním. Takhle nějak si představuji, že by měl fungovat a vypadat film, natočený podle kvalitní knihy, aniž by kdokoliv cokoliv zkracoval, překrucoval konce nebo bagatelizoval zápletku a posílal ji do jiných dimenzí či končin. Hezké to bylo, viditelně nehollywoodské!!

Příběh Copolly, kterak ke slávě přišel, je skoro tak dojemný jako příběh hlavního hrdiny, proto se musím zeptat...není to snad důvod, proč jsou z toho všichni tak vyposraní? Ajo, pardon, ona je to vlastně legenda, kult a Mario Puzo. Hmm, nic, no, málem bych zapomněl, že tyto tři ikony se nehanobí!

Tohle bylo dost dobré na německou komedii s tuctovým tématem. Myslím, že tam perfektně fungovaly veškeré dialogové i komické prvky, nehledě na minimálně zajímavou povahu hlavních představitelů nebo na plno kontrastů a paradoxů, které v daném kontextu parádně zapadly do linie příběhu a skoro bych i řekl, že jsem dlouho neviděl tak příjemnou komedii, která více než komedií byla milým výletem do školních lavic a srdcí outsiderů. Tak co, občas tam vykoukl patos, občas mírná forma debility, ale vesměs to drželo IQ koeficient nad průměrem flegmatického, vše ignorujícího diváka.

Věrné a sugestivní drama, které rozhodně stojí za to vidět všem těm, co se zajímají alespoň trochu o podobné sporty. V zásadě je to velmi napínavé a rychle vám to uteče, co však oceňuji je fakt, že nikdo z tvůrců nefabuluje, nespekuluje, ani nevytváří iluze či alternativní verze, proto si to zaslouží tak vysoké hodnocení. Těžko totiž postavit napínavý příběh a ubránit se drobnému okořenění. Zde však vše proběhlo zcela nenásilně a proto "dvakrát sláva!"