Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Krimi
  • Drama
  • Komedie
  • Dobrodružný

Recenze (536)

plakát

Nikdy to nevzdávej! (2004) 

Kurvááá, jak já nesnáším, když má hlavní hrdina/hrdinka celou dobu výraz "umučení krista"! Tento terminus technikus se stává poslední dobou absolutně všudypřítomným fenoménem. To na těch zajebaných hereckých školách nedokážou naučit něco přirozenějšího než téměř hmatatelně ublíženeckou grimasu? Jděte se bodnout, režisér, který tohle pustí je samozřejmý idiot!

plakát

E.A. Poe: Podivný experiment (2014) 

Trochu lepší žánrovka s velmi překvapivým koncem, který pravděpodobně nijak zvlášť nedojme horlivé čtenáře E.A.Poea. Jistou nevýraznost hlavního hrdiny vlastně plně nahrazuje jeho charakter a dějové linky. V podstatě není co vytknout, ovšem kdovíjakou smršť od toho také nečekejte. Milujete-li staré blázince a tajemné hrobky, pak toto je ideální volba :) apropo: jistý paradox by se tam našel, no uznejte sami páni psychiatři,... kterak se vám líbí nezastřený pohled do okna šílence?

plakát

Alois Nebel (2011) 

Děsuplnné papouškování replik, z čehož leda Roden vypadává, což není ovšem způsobeno jeho kdovíjakou filmovou invencí, ale bezeslovným scénářem. Škoda, že celý děj a všechny zvraty působili tak komiksově samozřejmě a vůbec nebyly přirozené, navíc děj hodně kulhal, vlastně byl totálně nesouvislý a takřka iracionální-beznohý. Výkony herců připomínaly mistry amerických osmdesátek,ovšem Stallone má ochrnutou polovinu obličeje a jeho hypomimika je lékařsky potvrzená. A nemluvná Krobotova nátura jen líže úroveň majestátně ponurých a tajemně charismatických osamělých jezdců, ať už na motocyklu Harley nebo s mečem v ruce.

plakát

Černá labuť (2010) 

Skvělé, smyslné, okouzlující a děsivé zároveň. V podstatě hodně vydařená, ačkoliv maskovaná skvělými herci, one woman show! Mila Kunis nemá ani desetinu z toho co Natalie Portman, snad jen Vincent Cassel dokáže ohromit, ačkoliv jeho lascivní role, přesně střižená k jeho ksichtu, nemůže zdaleka ohromit tak, jako úctihodná a fenomenální třenice dvou znepřátelených labutí, dvou světů v jednom těle. Super nenásilné prolínání reality a fikce je rovněž velkou devizou filmu a přesto, že si to možná ani neuvědomujeme, se tak na samém konci stáváme nejen divákem, ale i smýkanou postavou celovečerního dramatu. Není to klišé, ani kýč, i když téma samotné bez toho peří a baletu už tu také tisíckrát bylo. Takže nevím, každopádně na mě to zabralo.

plakát

Nadějný rok (2011) 

Překvapilo mě, že tohle herecký obsazení zvládlo obstojně trochu vážnější roli, ve které nešlo ani tak o absurdní situace, jako spíš o jistý životní postoj. Celé to bylo lehce protkané příjemným humorem a ptáky... :) naštěstí to nesklouzlo k nějakým trapným scénám, spíš mi přišlo, že to od začátku sleduje určitou linku a neustále se to zlepšuje a vyvíjí. Tudíž velká pochvala.

plakát

Na hraně zítřka (2014) 

Jsou filmy nabušený dějem, kde se nenudíte ani minutu a přitom to hrdinové dají na první dobrou. Pak je tu tohle, kde díky stálým opakovačkám vytvoří z půlhodinového srandapytle polovážný americko-londýnský postapokalyptický vymrdák mozku, kde, jak se zdá, jen máloco dává smysl. Nemám anunk, jestli ten konec má hlavu a patu (nemá ani koule), ale jedno vím jistě: kdyby mi nezamotali kebuli ve víru reparátních onanií s mimikama, asi bych plivl na televizi.

plakát

Podfukáři (2013) 

Konec byl fakt šok, jinak to tak hezky, dravě plynulo, že než jsem se rozkoukal, bylo dočarováno. Chyběl mi pořádnej hereckej zápal a dravější děj. V roli charizmatického strážce zákona se také mohl objevit někdo známější, i když třeba by tam zanikl mexický temperament. Teda aspoň mně přišel trochu lízlej Tijuanou.

plakát

Kód Enigmy (2014) 

Dodnes se cituje Turingova práce v oblasti kybernetiky a v souvislosti s umělou inteligencí. A když se mu nedostalo za jeho života cti, jakou by si zasloužil, mělo mu jí být dopřáno alespoň ve filmové adaptaci. Uznávám, že jsem na vážkách. Potěšilo mě, že krom kritiky společnosti, soudobé a možná i trochu současné, film řeší i jiné než vědecké aspekty Turingova fungování, a myslím, že vcelku poctivě, avšak adekvátně a proporčně k délce filmu. Žádné konspirace, žádné dohady, nebyla to klasická žánrovka, ani populárně naučný balast stylu Jobs. Mělo to něco do sebe, i když se přiznám, že postavit oduševnělý a poutavý příběh na nudném vývoji algorytmů, mi přijde nadále obtížné i po zhlédnutí. Čistě z toho důvodu, že mi některé pasáže prostě nepřišly tak bezvadně zábavné. Přesto oceňuji, jak pracovali s napětím a především Cumberbatchovo nasazení a ztvárnění. Zahrál takřka na 100% rozpolceného, duší sžíraného teplouše s geniálním mozkem a absolutním inovátorským myšlením.

plakát

Vrásky z lásky (2012) 

Začal jsem psát komentář, načež jsem ho omylem smazal, a díky tomu si uvědomil , že mi to za to snad ani nestojí. Onanie nad obstarožní bohdalkou? Absurdní přehlídka hereckých tváří v pětivteřinových štěcích to asi měla osvěžit, ale intenzivní masáž artritických kolen to celé zazdila. Chápu obsah i sdělení, ale zdá se mi obskurní, že tomu napíše scénář chlap, kterému není ani 40.

plakát

Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008) 

Líbila se mi první hodina a půl, která byla dějově atraktivní a pestrá. Dospívání, bordely, plavení se po moři. Jasně, že logicky může přinést stáří jisté usazení a v očích diváka ne tak zábavný děj, a tak proč se v tom tak dlouho brodit. Fincher je mistr dlouhých a trochu nudných filmů. Myslím, že jeho prokletí je to, že se mu nechce škrtat. A je to škoda. Mohlo to mít krásné dvě hodiny, mohlo to být srandovní a melodramatické, v závěru snad i smutné. Takhle to zabředávalo do zbytečných odboček a citových kliček, které chlap není schopen pochopit. Čtyři hvězdičky by tomu slušely za hodně dobrých 60% filmu a zbytek průměrných, ovšem za zúročení cizího nápadu - neoriginalitu - jednu dolů.