lioncel

´Hyeny přišly o všechna svá koťata.´ ... ´Hyeny patří mezi kočkotvárné šelmy, jsou tedy příbuzné kočkám a promykám více než psům, kterým se podobají.´ ... Tak to jsem přiznávám nevěděl - (a stejně tomu nevěřím .. velké kočky jsou ta nejkrásnější zvířata .. hyeny se s nimi nedají vůbec srovnávat)

Tak trochu jiný dokument, který přináší i velmi smutné záběry, většinou neukazované ... Jako by nestačila krutá pravidla nastavená samotnou přírodou, ještě se přidává lidský faktor ... Už během příštích pár let se tak zcela a úplně zásadně a bohužel i nenávratně změní tvář celého kontinentu. Mnohé dnes ještě stále volně žijící známé a obdivované zvířecí druhy ze širokých savan a plání zmizí, nebo budou jejich počty ve volné přírodě téměř zcela zdecimovány. Lvi jsou jedním z nich.

Tohle bylo tedy zase něco pro mě ... ach jo .. Vibhavari, v tíživé rodinné finanční situaci, přes varování od známého, obětovala své panenství za nejasný příslib zaměstnání, které samozřejmě poté nezískala .. následně za to odmítla velmi slušnou finanční odměnu od dotyčného lumpa a hrdě odkráčela živit se, jako luxusní prostitutka .. mimo jiné proto, aby mohla finančně podporovat svého neschopného, často nemocného otce, který před ni nahlas celá leta neustále lamentoval nad skutečností, že nemá žádného syna, který by se o něj postaral a byl mu oporou ...

Já bych to neviděl vůbec nějak černě, ba právě naopak ... Je tedy pravda, že Zombie téma osobně beru vždy spíše jen jako povedenou, nebo trapně odbytou taškařici .. ovšem zde, to zcela originální a velmi zdařilé využití zombíků v rámci akce zneužití moci veřejného činitele .. Celý ten nápad se mi moc líbil .. fíííha, dost dobrý .. u mě tedy spokojenost.

Nejsmutnější je úplný závěr .. sadistický násilník a vrah, zarytý nacista Bader .. po válce, jako mnozí jeho kamarádi a kolegové nosící černé uniformy s lebkou na klopě, v BRD vůbec nepotrestán, dohlížel na budování demokracie v nové společnosti .. sloužil léta u policie.

Zajímavá a docela podnětná podívaná .. jen mě po celou dobu sledování dost rušilo to královnino až přehnaně upravené obočí, to tedy její představitelka Claire Foy moc nevychytala, respektive vůbec .. opravdu si nikdo z maskérů nevšiml, jak moc se v tom lišila od skutečné Queen Elizabeth II ? ... To Vanessa Kirby, jako Princess Margaret, mně osobně ve své roli seděla mnohem víc, čti: odpovídala vizuálně velmi zdařile svému předobrazu. .. Také všechny ty události spojené se jménem Winston Churchill neměly chybu, i zde velká spokojenost.

Stačilo se jen zaposlouchat do toho soundtracku .. a otvorem ve zdi šmízovat spolu s profesorem fešný holky odvedle .. ani jsem přitom nepotřeboval tu trávu, po které byli evidentně všichni aktéři tohoto dílka náležitě zhulení ... _dnes už jen skoro děs, ale tenkrát ..._

Ve filmu se objeví spousta doslova nádherných záběrů na moderní městskou zástavbu (Québec + Montreal), na krásnou kanadskou přírodu (Le Massif in Québec), na architektonicky velmi zajímavé skvosty, moderní ekologické vily a rezidence postavené z přírodních materiálů a skla, umístěné do téměř nedotčených lokací .. takže jsem si místy docela okouzlený říkal, že film určitě muselo za sponzorovat kanadské ministerstvo cestovního ruchu .. a ano, za sponzorovalo (i Société de dévellopement des entreprises culturelles - Québec)

Poslední velké povstání proti koloniálním japonským silám na obsazeném Taiwanu proběhlo v období 27. října - prosinec 1930. Do dějin vstoupilo pod označením Musha Incident .. známý též jako Wushe povstání. … Nadřazenost, pohrdání, kruté zacházení .. ničení životního prostředí, drancování přírodního bohatství .. v neposlední řadě, špatné zacházení s domorodými přesvědčeními a zvyky původních obyvatel, nazývaných v minulosti lovci lebek – a právě to poslední jmenované bylo onou pověstnou jiskrou, která zapálila oheň celého povstání - V reakci na dlouhodobý útlak se některé domorodé kmeny místních obyvatel, zvaných Seeding pod vedením uznávaného a obávaného náčelníka Mona Rudao, v Musha (Wushe), postavilo Japoncům otevřeně na odpor. Více jak 300 bojovníků Seediq zlikvidovalo posádky a vybavení několika strategicky umístěných policejních stanic v přilehlém regionu, aby hned vzápětí poté, napadli samotnou vesnici Mushu, kde v té době zrovna probíhal sportovní den místní školy a bylo tam proto přítomno velké shromáždění Japonců. Celkem bylo při útoku zabito, doslova zmasakrováno, 134 Japonců včetně žen a dětí. Oběti byly pro útočníky díky svému oblečení už na dálku snadno identifikovány, ženy měly na sobě tradiční kimona, muži uniformy… Japonské úřady zareagovaly bezprecedentně tvrdou vojenskou akcí. K potlačení vzpoury bylo v několika strategických směrech postupu nasazeno přes 2000 vojáků, počet se poté ještě musel navýšit. Seeding proto ustoupili do svých jen obtížně přístupných hor a prováděli většinou spíše noční partyzánskou válku, s kterou měli Japonci z počátku veliké starosti. Dokonalá znalost místního terénu a prostředí nahrávala jednoznačně lehkonohým vzbouřencům. Proti byla naopak jejich nejednotnost, kterou Japonci také vzápětí dovedně využili. Vzájemná nevraživost mezi jednotlivými kmeny urychlila konečnou porážku povstalců. Hlavní podíl ale mělo samozřejmě nasazení moderních bojových prostředků. Letectvo, děla, minomety, kulomety, ruční granáty, proti omezenému množství ukradených pušek Arisaka, oštěpům a mačetám. Japonci potřebovali urychleně situaci vyřešit, sáhli proto ke krajnímu řešení – po klasickém bombardování, které nepřineslo žádné výrazné výsledky, bylo japonským leteckým útvarům na Taiwanu nařízeno velícím generálem provádět bombardování území, kde se skrývali povstalci, v rozporu se Ženevskou konvencí, za použití chemických prostředků (údajně jejich první použití v Asii). … Z 1.200 Seediq, kteří se nakonec přímo zapojili do tohoto povstání, zemřelo 644, z nich 290 spáchalo sebevraždu, aby se vyhnulo mučení a ubití ve vězení. Sebevraždu páchaly i mnohé ženy a matky povstalců, některé z nich předtím zabily své malé děti. Obávaly se následných, odvetných kroků ze strany Japonců. Ty na sebe nenechaly dlouho čekat. Určité kmeny byly odzbrojeny a ponechány záměrně zcela nechráněné, což dalo jejich původním nepřátelům příležitost je zlikvidovat (´jménem japonské vlády´). Následovalo mučení, vraždění zajatých bojovníků, kdy mnozí byli ve vězení ubiti k smrti a také nucené přesídlení celých kmenů .. Další následky? 25. dubna 1931 - pozabíjení všech mužů jednoho kmene nad 15 let, známé jako "druhý incident Mushu".

Na předloze filmu Utøya 22. juli spolupracovali hlavně přeživší oběti, o to je pro mě toto podání působivější a mnohem silnější. Vše je bráno pouze z jejich pohledu - kdo zahlédl Breivika, většinou nepřežil. .. Ke konci masakru se ´naštěstí´ útočník střílením bezbranné, vystrašené a zmatkující mládeže unavil, jinak bylo obětí určitě mnohem víc - času měl, kupodivu, dost. .... https://en.wikipedia.org/wiki/Gj%C3%B8rv_Report ... Záměrně, na just mnohému nízkému hodnocení dávám plnou palbu.