Mulosz

Tak buď jsem blbý já, anebo většina kolem...

Není to druhá Markéta Lazarová, ta má úplně jinou poetiku. Není to ani druhá Bílá stuha, jak jsem někde četl, ta je až příliš chladná a založená na tom, že věci tam visí ve vzduchu. Zde je naopak pozadí snadno čitelné, během několika let všeobecně známých historických událostí (válka, následný nástup Sovětů), které jsou ve filmu snadno čitelné pro každého, prožívá chlapec určitá příkoří, která nějakým způsobem formují jeho osobnost. O tom ten film především je. Zprávy z Benátek, které se cíleně vyhýbaly informacím, jaký ten film vlastně je, ale chrlily fámy o odcházení lidí ze sálu, se ukázaly jako uměle vytvořené PR, mému osobnímu názoru ne zcela blízký způsob propagace. Ve filmu není nic, co by mohlo odchod způsobit, na projekci, na které jsem byl, vydrželi naprosto všichni. Dost těch brutálních věcí se totiž odehrává mimo explicitní zobrazení, rám kamery, anebo jsou divákem z části dovozovány. Zde si myslím, že mohli jít tvůrci ještě více na dřeň a přitlačit na pilu, bylo by to patřičné a rozhodně ne samoúčelné. I tak však dávám filmu absolutní hodnocení. Jinak v podstatě každý záběr je pastvou pro oči, práce s kamerou a lokacemi je na jedničku. Nejširokoúhlejší formát z širokoúhlých. Film rozhodně není ztrátou času ani peněz za kino, protože právě tam má velký smysl ho vidět.

Zážitek nemusí být příjemný, hlavní potřeba je, aby byl silný. V podstatě to ovšem vlastně bylo melodrama:-)

To jsem se zase rozčílil... Nic neříkající, ploché, vykastrované, impotentní a rozpočtem okázalé. Po 104 minutách jsme se dověděli, že za první republiky to kvetlo, během války šli Němci po Židech, po válce zde byla StB. která vyslýchala a zabavovala dopisy, a že v roce 1968 nás napadla armáda. Fakta notoricky známá i téměř každému malému dítěti, ovšem na jejich sdělení byla vypotřebována většina stopáže filmu, peněz z rozpočtu, nefunkčního střihu a nepatřičné kolosální hudby (nic proti Lazarkiewiczovi, kterého jinak obdivuji). O vztahu dotyčných dvou žen a o tom, jak běh historických událostí a s tím související odloučení hlouběji proživaly, se naopak nedovíme téměř nic, což je to fundamentální, na čem měl být příběh původně založen. Z patetických recitací úryvků dopisů je zřejmé pouze to, že na sebe myslely a chyběly jedna druhé. To se však dočteme už před zhlédnutím filmu v těch několika větách distributorovy synopse. Vila Tugendhat, která měla hrát další klíčovou roli, je v tom filmu vlastně jen tak mimochodem. Odehrávat se to v jakémkoliv jiném baráku na druhém konci republiky, výsledek je stejný. Jednu hvězdičku dávám pouze ze slušnosti a z důvodu paralelní existence posledních filmů Filipa Renče.

Enšpígl: Díky za hvězdu nahoru z důvodu mé neodolatelné osobnosti, ale už jsem se tam bohužel viděl... :-)

Mj. opět neskutečně výborný Eryk Lubos v hlavní roli. Nevím, proč je zde v obsazení uveden až 7. v pořadí.

Kýč jako bič a z prachpodstaty ukázková blbost. Ale když v poslední třetině MFF KV mezi 40 zhlédnutými, převážně vážnými až depresivními filmy, zavítáte ve 22:30 do narvaného Velkého sálu v Thermalu s kapacitou sedadel okolo 1200, k tomu je obsazen i poslední centimetr místa po stranách na zemi a celý tento stadión téměř dvě hodiny (někdo potichu, někdo směleji) prozpěvuje a pohupuje se do rytmu všech písniček, strhne to a po projekci se jde ze sálu velmi lehkým krokem. Bez okolků však přiznávám, že pokud bych se na film díval jinde než v rámci aury zmíněného festivalu, šel bych s hodnocením rapidně níže.

Což o to, téma je silné, natočeno je to dobře, klasickým rumunským novovlným způsobem, ale jestliže mám 100 minut sledovat a ztotožňovat se s hrdinkou, které mám chuť od první minuty dát přes držku, tak se něco zřejmě nepovedlo.

Po zhlédnutí remaku jsem zvýšil hodnocení originálu na 5*. To autor jistě nechtěl. Zbytečná a toporná záležitost, bez jediného smyslu, a ještě na ni skočí český distributor a jediný cíl tvůrce, proč vůbec udělal po krátkých 5 letech americký remake svého vlastního filmu, mu spolkne i s navijákem. Jistě si můžeme rozebrat určité jemné nuance, které remake drobně odlišuje od originálu, ale ty jsou divákovi, který zhlédl obě verze, zřejmé na první pohled. Důležitá je věc jiná - nedělní (24.3.2019) projekce filmu na Febiofestu byla nenahraditelnou sociologickou sondáží mezi diváky, jak takový počin (ne)funguje. Lidé se pousmávali u těch (v originále i remaku) nejvážněji míněných scén, při klíčové předposlední se publikum už doslova bavilo a nahlas situaci komentovalo. Závěrečné titulky byly ve znamení ironického potlesku. 99 % procent těchto diváků jistě nevidělo originál, nemělo kde. A u něj se něco takového během či po projekci na MFF KV nestalo. Myslím, že toto je naprosto vypovídající, jak se záměr minul účinkem a publikum nedokázalo na americké verzi snímku okouzlit vůbec nic, ani Julianne Moore v hlavní roli. Ta byla mimochodem navíc o dost méně odvážná než Paulina García v původní verzi.

Lav Diaz ****, Brillante Mendoza ***, Kidlat Tahimik *