Gimli

Vizuálně velmi pěkný film. Přiběhově a napětím prostý. Na jedno kouknutí dobrá záležitost.

Velice vtipný a nápaditý dokument zachycující pár desítek let dýdžejství s důrazem na současnost. Každopádně po zhlédnutí si nejsem jist, jestli jsou ti vystupující dýdžejové pitomci nebo ne.

Jsem nadšen! Seriál dokázal udržet vskutku osobitou a velmi zvláštní atmosféru pilotního filmu a to po celou dobu! Škoda jen, že dost věcí zůstalo jen načrtnuto s jistou vizí do budoucna. Vzhledem k tomu, že díky naprosto neschopnému distributorovi už zřejmě další díly nebudou, je to jediné zklamání, kterého jsem se u Capricy dočkal.

Zajímavý nápad. Zpočátku to vypadá, že půjde o originální animák, jenomže zhruba po třetině už je jasné, že se nic originálního a zajímavého nekoná, protože jde zase jen a jen o přeměnu zlouna (který zlý ve skutečnosti nikdy nebyl) na srdečného dobráka. Zbývá tedy docela dost jednorázových vtípků v předvídatelném ději. Ty jsou naštěstí dobré a vlastně dělají z Padoucha pěkný zábavný film. Ale to je všechno.

Zpočátku to vypadalo docela slibně. Mělo to i vtip. Ale pak se z toho vyklubala špatně zahraná i napsaná pohádka, která by se svou náplní vešla do desetiminutového večerníčku.

Herecký koncert nejenom českých hereckých bardů ale i mladého Michala Novotného! Silné téma, které ve mně v tomto podání určitě něco nechalo. Skvělé bylo taky použití hudby a fotek v pozadí scény. Když se v divadle setmí a v doprovodu skoro až patetické hudby zní procítěný hlas herce, vždycky mě to dostane :-). Místy jsem zůstal úplně přimražený v křesle a čučel jak puk. PS: Rád bych opravil omyl uživatele rohardyho. Nešlo o hudbu z filmu Četa, nýbrž o houslové adagio, které napsal Samuel Barber už ve 30. letech 20. století. V Četě to jen "vykradli", stejně jako v mnoha filmech před ní i po ní.

Chtěl jsem dát dvě hvězdičky, ale pak jsem si uvědomil, že na tom filmu není krom dvou tří vtípků nic vtipného. Jinak se jedná o hovadské orgie party ztroskotanců, v nichž zůstal dokonale nevyužit nejenom nápad s cestováním v čase ale také prostředí 80. let. A to je u filmu, který na tohle láká diváky, zřejmě špatně.

Tohle byl první film, na nějž jsem šel dobrovolně do kina a měl chuť z něj odejít stejně, jako to udělala asi třetina lidí v sále. Vydržel jsem. To bylo v roce 1998. Tehdy jsem si říkal, že jsem možná ještě příliš malý sopel na to, abych to rozjímání pobral. Po dvanácti letech jsem se na Tenkou červenou linii odvážil znovu kouknout a ono se nic nezměnilo. Je to prostě takové... DLOUHÉ! Kdyby se vystřihly veškeré vzpomínky a představy hrdinů, mohl by z toho být slušný válečný film. Tahleta přemítání vojáků o životě a smrti jsou i v jiných filmech. Jenomže to, na co jde jiný režisér přes několikasekundové herecké výrazivo, zde Malick natahuje na čtvrt hodiny. Zajímavé je, že Zimmerova hudba patří k mým nejoblíbenějším soundtrackům.

Dávám tři hvězdičky! Ne! Ale ano! Ale jak?! Při opakovaném zhlédnutí už to ztrácí šťávu! Ovšem napoprvé je to skvělé. Nutno dodat, že Erupce vášně obsahuje snad všechny zásadní rysy telenovely!

Musím přiznat, že jsem se ani při té délce nikdy vyloženě nenudil, i když by filmu zřejmě nůžky prospěly. Zejména v první půlce bylo pár hluchých míst. Na druhou stranu se to tvůrcům nerozpadlo pod rukama a ta hodina a půl drží pohromadě. Párkrát jsem se skutečně hlasitě smál! I dobře zvládnutá postprodukce stojí za zmínku.