Gimli

Každý díl je výborně připraven. A i když ti politici pořád melou to svoje a pravidelně odpovídají na něco jiného, Vacláv Moravec z nich dostane aspoň to, že nechtějí odpovědět. A tak z nich kolikrát dělá ukázkové blbce! A navíc Moravec poslouchá filmovou hudbu! Dodatek: Poslední dobou (rok 2010) úroveň Otázek upadá. Moravec už není tak tvrdý, moc netrvá na tom, aby politici jasně odpovídali. Člověk se málokdy z debat, kde jsou jen politici bez odborníků, něco dozví. Snižuju hodnocení na 4*.

Hromada škaredých lidí dělá divné věci a do toho třicet minut hrozný kravál. Ale přesto mě na tom něco přitahovalo.

Velmi pěkný vhled do života a tvorby velikána filmové hudby Basila Poledourise. Dokument se skládá z rozhovů s Poledourisem a jeho rodinou, ukázek tvorby apod. Skvělé bylo slyšet hrát pana Poledourise na klavír motivy z Barbara Conana. Škoda, že jeho život předčasně ukončil prohraný souboj s rakovinou (+ 8.11.2006).

Tak ujetou a divnou věc jsem už velmi dlouho neviděl. Člověk má z počátku trochu problém ujasnit si, na co vlastně kouká, protože nedostává koncepci, na kterou je zvyklý. Samozřejmě zde najdeme i klasická klišé, jenomže způsob, jakým je tenhle žánrový mišmaš podáván, to všechno převálcuje. True Blood prostě stojí za vidění, ať už si myslíte cokoli o seriálech nebo o upírech. Něco takového se totiž vidí jen velmi vzácně! UPDATE: Po slabé čtvrté sérii, která toho rozjela příliš mnoho na příliš mnoha frontách a obsahovala tolik logických chyb a scénáristických berliček, že jsem se místy musel smát, snižuji hodnocení seriálu na 4*. 1. série 100%, 2. série 80%, 3. série 100%, 4. série 40%, 5. série 80%, 6. série 80%, 7. série 60%.

Normálně by to bylo na tři, ale Baxleymu se nějak podařilo protlačit do toho jedinečnou kingovskou atmosféru a vybruslit ze spousty věcí tak, že nepůsobí trapně. To se při adaptacích hororového Kinga většinou nedaří. Snad je to tím, že tady kniha neexistuje; jenom Kingův scénář. Navíc má Dům v růžích přes čtyři hodiny, takže je prostor na pozvolné budování výše zmíněné atmosféry a prokreslení postav. A tak se dostávám k zřejmě hlavnímu důvodu, kvůli kterému se filmové adaptace zejména hororových Kingů bortí. Ty filmy jsou většinou krátké. Prostě se vyhodí třetina až polovina Kingovy předlohy, kde se právě pečlivě budují a vykreslují pevné základy, na kterých pak stojí všechno ostatní. A pak není divu, že se ty filmy většinou nepodaří. Dům v růžích se podařil zřejmě právě proto, že knižní předloha neexistuje.

Trochu mi to připomíná současné české filmy o mladých lidech, kde se sebranka pomatenců baví o naprostých nesmyslech ve zcela umělém prostředí.

Velmi pochmurná kriminálka, která postrádá jakoukoli akci. Děj se posouvá dopředu velmi pozvolna a jen a pouze prostřednictvím dialogů. A celé se to tak zvláštně vleče, že člověk cítí tu stojatou stísňující atmosféru psychiatrické léčebny té doby. A právě kvůli budování atmosféry to stojí za vidění.

Velmi zdařilý balanc na hranici vtipnosti a nad propastí trapnosti, do které naštěstí Zohan nikdy neupadne. Příjemná zábava se spoustou gagů, která má i nějakou tu myšlenku. A způsob, jakým si Zohan utahuje ze superhrdinů, mi učaroval. 70%

Obyčejná zombie střílečka bez špetky invence. Věci tisíckrát viděné jsou tu zase. Čtvrtý díl snad nebude potřeba. Jen jediná věc mě zaujala. Byl to Oded Fehr. Už v Sommersových Mumiích mi tenhle hezoun neseděl. A tady jsem přišel na to proč. On prostě neumí hrát.

Výborní čeští herci ve filmu, ve kterém je prostinká zápletka natažena na úmorných 90 minut.