kaylin

Pokud se budete na britský snímek „The Legend of Robert the Doll“ chtít podívat, možná dvakrát svoje rozhodnutí zvažte. Tohle prostě není film, který stojí za sledování, protože si naprosto zaslouží negativní hodnocení, která na svém kontě má. Není zde jediný prvek, který by stál za pozornost, což je v případě filmu, který by mohl zaujmout alespoň triky, dost tragické.

Pokud máte rádi staré horory až gotického charakteru, myslím, že je snímek „The Screaming Skull“ tím, co by vás mohlo na chvíli zaujmout. Jasně, není to žádná velká perla, není to film, který si budete pamatovat do smrti, ale přesto je to příjemné retro, které mě prostě bavilo tím svým zajímavým tahem na branku a snahou o budování atmosféry. Ta se místy docela povedla.

Americko-islandský horor „Child Eater“ není ničím, co by se snažilo o vyloženě nový přístup k hororu, jedná se jednoduše o film, který chce vyděsit tím, co zobrazuje. A myslím, že se mu to do jisté míry i docela dobře daří. Jsou zde scény, které jsou hodně nepříjemné na pohled, což byl hlavní důvod, proč byl snímek vlastně natočen. A v tom případě se tvůrcům dílo podařilo.

Snímek „Půlnoční vlak“ se scenáristicky snaží o trochu moc, než by bylo skutečně potřeba, ale vynahrazují to dvě skutečnosti. Skvělý Vinnie Jones, jenž se pro tuhle roli prostě hodil dokonale, a pak triková stránka, kdy maso a krev, které zde jsou, skutečně vyvolávají dojem, že jste na jatkách. Hnusných lidských jatkách. Jen když žena visí za nohy, prsa prostě visí taky...

Snaha snímku „The Lingering“ se zalíbit je bohužel i v tom smyslu, že se neštítí použít digitální triky, což prostě nemusí vždy fungovat. A mám pocit, že tady to úplně nefunguje. Ten snímek je mnohem lepší, když se zde nic trikového neděje, alespoň z hlediska vizuálu je to celkově příjemnější na sledování. Jinak ale dostáváte průměrnou duchařinu, která vás neoslní.

Skoro by se mi chtělo říct, že americký snímek „The Witch Files“ je hororem pro mladistvé, ale spíš bych nemluvil o hororu vůbec. Prostě je to film o mladých čarodějnicích, který by asi chtěl být trochu drsnější, než jaký nakonec je. I když se podíváte na propagační materiály, je vám, tak nějak jasné, že tohle nebude horor, tohle bude young adult fantasy. A přesně takové to je. Bohužel celkově nijaké.

Americký komediální snímek „Bud Abbott Lou Costello Meet the Invisible Man“ stojí především na herectví obou hlavních protagonistů. Už si natolik sednou, že jim interakce prostě funguje a jejich humor je jak situační, tak i slovní. Hodně mají z grotesky, což mi docela vyhovuje, ve filmu „Bud Abbott Lou Costello Meet the Invisible Man“ se k humoru ještě přidává výtečná triková stránka.

Thomas Dekker je známý hlavně jako herec, ale ve svém druhém režijním počinu ukázal, že je schopen film ukočírovat i režisérsky. Dokonce tu ani sám nehraje, což je docela sympatické. Dal prostor jiným a ti zvládli přesně to, co měli. Natočit silně depresivní snímek, který na diváka nějakým způsobem dovede zapůsobit. A to se dle mého podařilo měrou vrchovatou.

Americký horor „Fear Island“ je snímkem, který si pustíte, protože ž jste všechny ostatní vyvražďovačky viděli a už ani nedoufáte, že narazíte na něco dobrého a originálního, protože to tu prostě nehrozí. Jasně, nějaký základní příběh tu je, skoro to i chvílemi vypadá, že by to mohlo být napínavé, ale nakonec se stejně jedná o takovou ležérní a lehce nudnou podívanou bez skutečného překvapení.

Japonský snímek „Kurutta ippeji“ je o dojmech. Je to film, na nějž se budete dívat proto, že samotné sledování ve vás může něco zanechat. Jsou zde obrazy, které jsou i dnes neskutečné, je to jako umělecké dílo, které se prostě neokouká a které je do jisté míry určitým depresivním zachycením doby či konkrétní události. Už od úvodních titulků to do vás Japonci perou a celou dobu to funguje.