kaylin

Snímek s velmi pomalým rozjezdem, což mu celkem ubližuje, a to i vzhledem ke stopáži. Jenže pro mě osobně má to správné padesátkové kouzlo, stejně jako klasický příběh o tom, jak člověk zasahuje do něčeho, do čeho by zasahovat neměl. Nemůžu si pomoct, ale tohle mě baví. Navíc jsem se docela těšil na to, jak bude animace Raye Harryhausena vypadat v černobílé. Bohužel trikově je toho ve snímku strašně málo a ten je tak odkázán hlavně na dialogy, což je škoda. Jakmile ale dojde na chobotnici, už je to jiný film, lepší. Její snaha strhnout Golden Gate je úchvatná.

Ten hudební motiv v úvodu neskutečně navnadí. Může po něm přijít cokoli. Vždycky mě fascinovaly postavy, které jsou bez emocí, anebo je aspoň velmi dobře skrývají. Claude je takový. Je to nájemný vrah. Oběť nezná, zabije ji a připíše si další peníze na svůj dům, který si vysnil. Jenže jednou dostane zakázku, která není jako ostatní. Poprvé má zabít ženu. Tohle je muž, který přesně ví, co dělá a co chce. Jenže i jemu se všechno může začít sypat. Výborná myšlenka, která není natočena drsně, násilně, ale celkem civilně a přesto sirově. Jak se film blíží závěru, stává se téměř geniálním, a to jak v závěrech kamery, v herectví, tak i ve využití hudby. Nádherná ukázka toho, co se někdy, bohužel ztratí, anebo aspoň celkem zapadne.

Hudba trochu jako ze "Star Wars", trochu jako z českých pohádek. Příběh je klasický quest, kdy se skupina hrdinů i nehrdinů vydává na záchranu princezny proti skutečně strašnému nepříteli. Je zde starý muž, je zde nějaká ta čarodějnice, jsou zde příšery a artefakty. Krull je prostě úžasná planeta, kde se může stát cokoli. Je to fantasy, je to sci-fi, je to neskutečný guláš, který mě v minulosti dostal, a tak jsem si řekl, že by stálo za to se k filmu vrátit. Nezklamalo mě to. Trikově výborné, scenáristicky slabší. Tenhle film má ale prostě kouzlo krásných věků a světů.

Snímek "42. ulice" mě celkem zaujal, ale proti "Footlight Parade" je to vlastně takové demo. Jako kdyby se jednalo o přípravu na tenhle delší a nakonec i zajímavější kousek. Stejný režisér, jen více zpívajících scén, pokračuje se ve skvělém vizuálu a výborném hlasovém herectví, jenže do toho je přidán ještě lepší humor, lepší příběh a také samozřejmě výborná hudba. Tohle je opravdu skvělý začátek pro zlatý věk muzikálu.

Když jsem snímek viděl poprvé před několika lety, nemohlo to být dlouho po premiéře, byl jsem ohromený tou myšlenkou. Dnes mám pocit, že je tohle strašná vykrádačka. Ta myšlenka není špatná, ale je zbytečně naplácána do matrixovského hávu. Film chce vypadat zbytečně dobře, jenže v akčních scénách prostě nezastře, že je scénář přece jen slabina. Není až tak překvapivý. Kdysi mě to ohromilo, dnes už jen potěšilo, ale ne moc.

Snímek má myšlenku, která by se mi i líbila, jenže ono je to všechno tak strašně moc na efekt... Na druhou stranu se musí říct, že se snímku podařilo docela silná pointa, která zhnusí ještě více samotným pochopením, než tím, co jsme celou dobu viděli. „Ginî piggu: Manhôru no naka no ningyo“ vám rozhodně zůstane v paměti, což se některým normálnějším filmům nedaří. Rozhodně se musí vyzdvihnout efekty, které jsou neskutečné. V sérii rozhodně nadprůměr a koneckonců i v žánru.

Chlapík z rodea (John Wayne) a gambler, jeho přítel, se ocitnou v nesprávný čas v nesprávném městě a jsou obviněni z toho, že sejmuli pokladníka. Tohle ale není všechno. Šerif v Poker City je nenechá vydechnout. Je to slabší kousek, celkem normální v rámci Dukovi tvorby, ale prostě si nemůžu pomoct, i ty normální kousky jsou u něj pořád ještě nadprůměrné. Přestřelky jsou hodně suché, ani sklo se netříští, ale tak na svou dobu je to vlastně klasické, nenásilné pojetí.

Animace na úrovni, ale v konečném důsledku nic moc. Příběh o Supermanovi a o tom, jak dokáže zachránit svět. Hm, mám pocit, že ani tohle není nic nového. Co se musí filmu nechat, tak to je fakt, že je drsnější než klasické mainstreamové komiksy a stříká zde krev. To samozřejmě nezachrání scénář, který je hodně průhledný a hodně sází na to, že znáte mytologii a něco vám to řekne. Mytologii znám ale rozhodně se mě to nějak moc nedotklo.

Je hodně dobře, že se staré snímky uchovávají i pro budoucí generace. Tohle je jeden z nich. "42. ulice" má nádhernou vizuální a zvukovou stránku, což je v případě muzikálu s dramatickým a komediálně romantickým příběhem naprosto stěžejní. I dnes vypadá tenhle snímek nádherně. Není to žádná velká podívaná, hlavně dějově, ale to číslo na závěr stojí za to. Nevím čím to, ale skoro mě to hudebně dostává víc, než muzikály moderní.

Ze začátku jsem si myslel, že to bude pěkná hloupost, po polovině už jsem si říkal, že je to dokonalé. Závěr není úplně silnou stránkou, a tak nakonec z rozporuplnosti filmu takového hodnocení, jaké jsem nakonec dal. Hodně to připomíná snímky jako "Super", "Safety Not Guaranteed" nebo "Defendor". Je to krásně ujeté, krásně nerdovské. Tohle prostě můžu. Jen to malinko začíná být na jedno brdo.