Alenuch

Nebylo to špatné, ale strašně, strašně, strašně zdlouhavé. Příliš mnoho času se nedělo nic zvláštního, než se vůbec princ se svým dvojníkem prohodil, uplynula celá věčnost (aspoň pocitově), přitom to je to, na co se celou dobu čeká - hlavně tedy co bude potom. Jinak byla pohádka dost výpravná, neodfláknutá, herci se mi líbili, i když Celeste Buckingham, která ovládla v ČT prakticky celou upoutávku, se tam vyskytovala méně, než jsem čekala. Není to průšvih, ale kdyby se to nejméně o půl hodiny zkrátilo, rozhodně by to věci prospělo.

Filmům natočeným herci mám tendenci trochu nevěřit, ale Jiří Mádl mi udělil lekci. Výborný film, se spoustou hravých nápadů a vtípků, zajímavý příběh s do určité míry překvapivým rozuzlením, ale v první řadě naprosto skvělí dětští herci, a to jak oba kluci, tak i jejich spolužačka. Tak přirozeně a "normálně" hrající děti jsem neviděla ani nepamatuju (vlastně pamatuju, představitele Harise jsem viděla v jednom dílu Comebacku, a i tam byl svělý) a i díky nim je člověk hned vtažen do děje a prožívá s nimi všechno, včetně neveselých okamžiků. Tomu říkám majstrštyk.

Hodně jsem se na pohádku těšila a celkem jsem nebyla nijak zvlášť zklamaná, ale tedy ani nadšená. Akčnost pohádky mi nevadila, přišlo mi celkem zábavné, jak princezna leze po střechách a topí se v bažině. Navíc písař Matouš Ruml byl velmi sympatický a hodně se mi tam líbil. Co je to ale platné, když si tvůrci neodpustí trapný zvrat se shledáním otce a syna po letech (co jako dělal furt v tom močále, když ten, koho hledal, se nerušeně producíroval po zámku?) a navíc princeznu bych si představovala trochu jemnější, princeznovatější - ostatně kterákoliv z dvorních dam by se mi líbila víc, osobně bych hlasovala pro Marii Doležalovou a líbil by se mi právě ten kontrast něžného vzhledu a akčního lezení a běhání. Naštěstí rádce v podobě Petra Nárožného nikdy nezklame. Sečteno a podtrženo - průměr.

Je pravda, že kdysi dávno jsem doufala, že Zdeněk Troška najde po Kameňácích formu a natočí něco jako Slunce, seno..., ale teď vím, že už toho prostě není schopen, nehledě na to, že Helenu Růžičkovou evidentně nelze nahradit. Mě na Babovřeskách nejvíc vadilo to, že to není komedie. Snesu klidně i hrubozrnný humor, ale musí být skutečně vtipný. Tady jsem se zasmála jednou (Žilková k Vondráčkové: Prodávám příčesy a mám barvu i na tebe, takovou tu pochcanou slámu.) a tím pádem jsem měla bohužel čas sledovat "děj". Problémem je asi to, že zatímco většina fanoušků to bere jako film, u kterého takzvaně "vypne", mě bohužel tenhle typ filmů nutí k přemýšlení - proč se postavy chovají tak divně, co to proboha říkají, proč starosta neposlechne a nepřeparkuje si to blbé auto zpod drátů s holuby, proč se farář nejdřív nezeptá svojí sestry, jak to bylo s jejím pohovorem u starosty a jde ho rovnou zmlátit, aby si teprve po další hodině filmu všichni sedli a řekli si "tak si to pojďme vysvětlit", proč se báby celý film faráři posmívají a pomlouvají ho a potom jim k obratu o 180 stupňů stačí divná promluva divné jeptišky.... a takhle by se dalo pokračovat pořád dál. Odpad to není, už jsem viděla větší hrůzy, ale pravdou je, že jedinou příjemnou věcí tam byly scény Jana Dolanského a Lucie Vondráčkové, kteří byli milí, sympatičtí a nepřehrávající. Znova na to koukat nebudu.

Pohádka je sice žánr především určený dětem, ale občas se podaří, že se ani dospělí nenudí - tady se to ale bohužel nestalo. Je pro mě trochu obtížné tohle hodnotit, protože nevím, jestli věci, které mi lezly na nervy, by mi v deseti letech nebyly jedno. Každopádně největší výtku směřuji ke scénáři. Vadilo mi, že Vojta je docela dost jelito, což je použito pro natahování příběhu, který by jinak mohl skončit po půl hodině (viz neuvěřitelná scéna, kde je Vojtovi ukradeno křesadlo a on místo honění zloděje - kterým byla Jiřina Bohdalová, chycení by tedy bylo záležitostí vteřin - sedí na posteli s hlavou v dlaních, aby pak křesadlo mohl složitě přes několik osob získávat zpět). Naopak oceňuji tradičně svělého Viktora Preisse, příjemné a nekřečovité dětské herce a krásnou a milou Veroniku Kubařovou. Na rozdíl od většiny mi nevadila ani Jiřina Bohdalová, jejíž příšerné zuby a strašlivá paruka byly celkem vtipné. Shrnuto a podtrženo, průměr.

1.díl – zajímavé a aktuální téma o tlaku okolí na pětatřicetiletou ženu bez dětí, i když by se dalo pochybovat o tom, zda se jednalo o nevinnou lež – hlavní hrdinka lhala docela dost a systematicky několik let v kuse. Nicméně herecky skvělé a scéna, ve které manžel na všechno přijde, byla opravdu vynikající. ------- 2.díl – největší překvapení. Čekala jsem, že všechny příběhy budou laděny spíše vážně až depresivně, ale tohle bylo hravé, vtipné a milé. Herecky silný a sympatický ústřední pár, k tomu vynikající Jitka Čvančarová a Boris Hybner v nezvyklé roli. ------- 3.díl – neviděla jsem. ------- 4.díl – nejslabší článek série. Téma už je provařené víckrát (zdravím humbuk kolem díla Můj vysvlečenej deník), navíc tady bylo podáno divně – tak nějak hrozně vážně a bez nadsázky, například mi lezl na nervy třeba fňukající hrdina, který hledá pochopení u policistů. Trochu výš to vytáhlo pár cynických vtípků Martina Hofmanna. ------- 5.díl – opět zajímavé a hodně aktuální téma, aneb jak zničit neoblíbeného učitele snadno a rychle. Vynikající Marek Taclík opět nezklamal, držela jsem mu fakt palce, aby se ti hajzlíci prořekli nebo přiznali. Jen byl trochu zvláštní ten konec, tedy deset minut lezení po skalách, kdy člověk každou vteřinu očekává, že se NĚCO stane… a ono nic – prostě vylezli nahoru. ------- 6.díl – citlivé téma dvou matek vychovávajících syna, který pátrá, kdo je jeho otec. Tahouny příběhu u mě byli tradičně skvělá Tereza Brodská a sympatický kliďas Hynek Čermák. Konec opět nebyl tak úplně uzavřený, ale celkem vzbuzující naději. ------- 7.díl – jak nejlépe dojet na to, že je člověk poctivý a pracovitý, ukázal sedmý díl. Herecky opět vynikající, věřila jsem jim každé slovo včetně toho, že je bohužel opravdu takhle snadné spadnout do problémů. Co mě ale opravdu naštvalo, byl ten konec, resp. absence konce. Žádný z příběhů nekončil úplně doslovně, ale vždycky se dal najít alespoň náznak, jak by to asi mohlo pokračovat. Tady jsme uprostřed napínavé scény a najednou prostě nic, jen titulky. Zmínila jsem se už, že otevřené konce vážně nesnáším? ------- 8.díl – podle očekávání herecký koncert tří dam, navíc na téma, které se svým zaměřením na rodinné spory a staré křivdy může dotknout největšího počtu diváků. I když příběh byl trochu předvídatelný, není to nijak na škodu. Taky oceňuji vzhledem k tématu překvapivě hodně vtipných scén. ------- Pokud shrnu sedm dílů z osmi, které jsem viděla, až na čtvrtý díl jsem ráda, že jsem tomu věnovala čas. Vynikající herci, zajímavé a povětšinou originální scénáře, sympatická snaha dát šanci i začínajícím tvůrcům. Myslím, že tohle se České televizi opravdu povedlo.

Pro mě o fous vyvedenější pohádka, než štědrovečerní Duch nad zlato, ačkoliv k ideálu má taky daleko. Hlavní výtku směřuji k princi, který byl sobecný zbabělec a jako divák jsem tedy nechápala, proč je kvůli němu princezna ochotná riskovat život. Princezna je dost akční, raději běhá s kordem než tančí na plesech, což už jsme sice taky viděli, ale proč ne - Petra Tenorová je krásná a na princeznu jako dělaná. Saša Rašilov mi na krále připadá ještě dost mladý, ale budiž, člověk musí občas přimhouřit oko. Příběh jako takový se mi líbil, včetně souboje draků, jen to zlomení kletby, o kterou tam celou dobu jde, se mohlo odehrát nějak zásadněji - princ z toho vyšel dost levně na to, jak blbě se choval celou dobu. Celkově proč ne, je to lehký nadprůměr.

Směsice různých příběhů a tudíž několik hrdinů není na závadu, ale tady je problém v tom, že některé příběhy jsou prostě divné (asi nejvíc kluk kupující zásnubní prsten - nerozumím, co mi tím mělo být řečeno). Jediný humor obstarává příběh Barbory Polákové, který mi také připadal nejlepší, možná i tím, že měl zřejmě nejvíce prostoru a mohl se trochu rozvinout. Navíc scéna, ve které musí využít pomoci relativně cizího muže při koupeli, byla skvělá. Škoda, že nikdo nepovažoval za nutné blíže vysvětlit, proč proboha nepožádá matku, když se ze společné scény nezdálo, že by spolu měly tak hrozný vztah. U filmu oceňuji ale hudbu, ta se mi líbila. Ve výsledku čistý průměr.

Trochu jsem se toho obávala, ale nakonec jsem byla příjemně překvapena. Děj klasické pohádky je doplněn o hon na ženicha, takže výprava za jahodami a fialkami má logické zdůvodnění. Roman Vojtek byl přes otřesný účes velmi sympatický a bylo uvěřitelné i to, jakým intrikám musel čelit (to ječení vesnických dívek za jeho okny a pod balkonem mi akorát připomínalo fanynky ze SuperStar a podobných pořadů) - zároveň i chápu, že někoho, kdo se do rodné vesnice vrací po x letech z ciziny, nemůže hrát dvacetiletý mladík. Maruška působila moc mile a zároveň ne úplně "mouchysněztesimě", byla naštěstí docela činorodá. Dalším plusem je pěkná hudba, tu oceňuji. Pro mě to byla příjemná pohádka ke stromečku.

V rámci podobných vztahových seriálů beru tento jako nadprůměr, zejména vzhledem k celkem kvalitnímu hereckému obsazení (hlavně už vícekrát zmiňovaní Ondřej Brzobohatý, Libuše Šafránková, Karel Heřmánek nebo Kristýna Leichtová, ale i třeba Kamil Halbich). Jinak normální oddychovka, když nechce člověk moc přemýšlet.