Definice lásky

Celkem zajímavý snímek. M. Viewegh není můj oblíbený autor a ani nikdy nebude. A tento film? Celkem zajímavý, ale pro mě dost hloupý a hrající si na něco, co rozhodně není. Dobří herci, to rozhodně ano, ale co ten příběh? Co se nám Viewegh snaží říct? Že láska je jen lež? Že pravá láska vlastně neexistuje? Že žena Tě stejně podvede s jiným, že ač si tě chce vzít, stejně si hned zařádí s holkou co vůbec nezná jen proto, že je jí smutno po psovi? Takto to v životě chodí? Smutné, a proto pro mě film naprosto na nic.... Radost akorát tak udělala P. Vitázková, kterou hodně můžu. Jinak bída.... Poláková - dobrý výkon - debilní role.... s takovou mrchou vyrazit dveře... a o tom to bylo.... dobře natočený film, ale ubohý scénář.... (16.03.2014)

Pěkný film do takového normální všedního dne jednoho všedního života. Věta, která to opravdu dobře vystihuje "ˇŽivot není to co chceme, ale to co máme". Tohle jsou přesně ty Vieweghovy filmy, které ukazují život takový jaký je bez všech zástěrek a ideálů. Pár záběrů na lidskou duši okořeněné všedností a stereotypem někdy znamená víc než všechny velkofilmy dohromady. (11.01.2016)

Tuším, že se jedná o první televizní počin "nejčtenějšího současného českého spisovatele". Tak si ještě před zhlédnutím dovolím citaci z článku "Dvě literární postavy a Michael Viewegh" od Jiřího Kratochvila - Respekt (27/1996): - reakce na knihu Účastníci zájezdu, dialog figur jménem Petrescu a Max - skrze první promlouval Kratochvil, skrze tu druhou se vciťoval do Viewegha. "A tak, Maxi, veden svými radary, cílevědomě pádlujete do věku videokultury, a mám vás snad přesvědčovat, že tam pádlujete hluboko pod laťkou svého talentu? (...) Vaše jedinečná schopnost lovit skutečnost do sítě jazyka se už začíná v Účastnících měnit na pečlivé animování a kolorování. A za chvíli už ztratíte zájem vegetovat ve stále se zužujícím prostoru literatury a ze spisovatele se stanete scénáristou a hvězdou videokultury. A nebo se mýlím?" ----------------------------------------------- Překvapivě vypointované. I když jsou příběhy zdánlivě banální, tak důrazem na lyričtější pasáže si udržují svou (možná až tajemnou) atmosféru. Navíc mě bavili herci. Závěrečná scéna s modelkou Monikou Bagárovou a Michaelem Vieweghem nepůsobila jako reklama, ale celkem přirozeně zapadla do příběhu. Příběh o Jakubovi publikován jako povídka Záhada v povídkovém souboru Schůzky s tajemstvím. (03.01.2013)

Snad kdyby se film jmenoval jinak...opravdová láska veškerá žádná (Mladík utrácející neskutečné peníze za prstýnek pro milou si jednou zajde do kavárny a zamiluje se do jiné? To jako vážně?), na Viewegha podezřele málo vtipů. Příběhy se možná sympaticky rozbíhaly, ale chybí jim kloudné pointy. Docela bída. (22.02.2013)

Kdybych patřil mezi nadšené obdivovatele díla Michala Viewegha, asi bych si film užil, jenže já mezi ně nepatřím... Ze svého subjektivního hlediska tak můžu objektivně prohlásit, že jsem se po celou dobu okázale nudil nad filmem, kterému vlastně chyběl jakýkoli smysluplný obsah, zato byl plný nesympatických postav, nesmyslně vyznívajících dialogů (hlavně ty občasné pokusy o filosofický přesah byly zoufalé) a vrcholil závěrem tak hladkým jako tobogán vyložený smirkovým papírem. Do toho jsem musel přetrpět ještě tu rádžastánskou celebritu, a aby toho nebylo málo, ke všemu se tam lidi na zimním stadiónu ocicmávali ve chvíli, kdy vedla Kometa nad Vítkovicemi 3:2... Já jsem pro tu hvězdičku prostě nenašel důvod. (30.09.2021)