Mr. Filuta

KILL IT WITH FIRE before it lays eggs. Nejprve sem si myslel, že jsem napíšu značně generačně pobouřený a znechucený komentář... pak jsem trochu vychladl a zařekl se, že Bling Ringu nedopřeju, aby ve mě splnil svůj účel. Jedná se totiž pouze o prvoplánovou provokaci a trolling, který ve mě chvílemi vyvolával tak silné davivé reflexy, že by na ně mohl být hrdý Herschell Gordon Lewis. Těžko se pak člověk může ovládnout, aby dokázal odlišit rozhořčení z náplně filmu nad jeho kvalitou. Jeden z mála filmů, který opravdu nedoporučuji ke shlédnutí.

Marie Poledňáková nemůže čekat, že se pokusí naroubovat takovouhle srágoru na svoje dva majstrštychy ze sedmdesátých let a nedostane za ni Odpad!... Scénář je otravně nezáživně zmatený a zde přítomní průměrní i nadprůměrní herci ze sebe nevymáčknou zhola nic, co by stálo za zmínku - s čestnou výjimkou Václava Postráneckého. Takhle zkrátka vypadá fúze současné divácké poptávky á la Zdeněk Troška a jedné stárnoucí rachejtle, co dokázala před třiceti lety zplodit tři výjimečné filmy. A navíc, co vůbec dělá ta hříčka přírody Daniel Nekonečník ve filmu?

Jako TV šou jde o relativně průměrnou a dost pozvolnou zábavu o střetu evropské a americké zábavní kultury, kde mě osobně (na to kolik má seriál dílů) celkem dlouho trvalo, než mě hlavní postavy dokázali jakkoliv vtáhnout. Ale jako LeBlancův hořký výsměch kariéře s tím maximálně sebevědomým sebeparodickým nadhledem je to přímo geniální. Naprosto doporučuji všem cynickým fanouškům tvorby Bright/Kauffman/Crane.

Chápu, že pracovat se šestiletými dětmi v rámci nároků na role prostě nešlo a když už, tak můžeme aspoň ocenit, že se casting nevrhnul do nějakých vysloveně „teen“ ročníků. Atmosferického kouzla dětské společnosti tu ale zůstává jen stopové množství. | První půlka je celkem povedená co se scenérie a kulis týče. Technologická sci-fi složka se nenásilně, ale hlavně důstojně, odprošťuje od osmdesátkové naivity, zatímco ponechává to velice záživné jádro; zejména třeba bitevní místnost je zvládnutá parádně. Dalším chválihodným plusem je také neodlfáknutý hudební podtext (protože už mě vážně nebaví generické výtvory z masové výrobní linky například Hanze Zimmera). Na druhou stranu narativní stránka v průběhu nerozhodně těká v tom, na co přesně z knihy se má zaměřit a výsledek je trošku rozpačitý. Nedokážu moc posoudit, kolik toho dostane divák předlohy neznalý, ale naráží se tady na klasický problém redukce „book to movie“, kde fanoušci jsou vlastně jenom nasraní a nefanoušci zmatení. V druhé půli je to už o mnoho lepší, protože se dá těžit z dostatečně silného závěru předlohy, který je ve filmu zvládnutý vážně s citem. Vůbec změna časového horizontu celého příběhu od mnoha let na pár dní nechává kulminaci doslova na samotném závěru, bez přítomnosti jakéhokoliv epilogu, což je v zájmu pocitu a prožitku diváka rozhodně chytrý tah. Jako celek bych prohlásil, že na to že se jedná o taktovku druhořadého, nevýrazného Gavina Hooda, je můj celkový dojem kladný, i když s nedostatky, ALE rozhodně ne s výhradami, protože mě vážně nenapadá jak to s ohledem na komplikované zadání udělat lépe.

V dnešní epizodě pořadu "Vyšinuté Vraždící Stroje": Z čeho běhá člověku větší mráz po zádech? A) Toporný bezhlavý dvoumetrový mechanický hromotluk, nebo B) nástěnný panel s červeně svítícím kamerovým objektivem... ?

Záživné dílo na nepříjemné téma, které ovšem dost kazí otravné mláděžnické afektované žvanění (plus to incestní herecké obsazení). Předlohy neznalý se domnívám, že adaptace do filmového prostředí s osádkou hlavních postav tak o pět let starší, by bylo ve prospěch celkového zážitku dospělejšího publika. Všichni ti "nemocní" lidé jsou navíc nesnesitelně krásní, mladí a zdraví: strategické umístění důmyslné hadičky? Mathiew McCounaghey se jenom pobaveně směje... V této formě rozhodně dávám do škatulky "pro děti".

Seth MacFarlane rozhodně není můj kůň, ale je to celkem inteligentní a bystrý člověk. Proč je teda v dnešní době stále na trůnu komediálních prvků sáhodlouhé tekuté sraní...?

Většina lidí zaplesala u noviny, že o Future Past se postará sám "otec" filmových X-menů Brian Singer. Všichni byli navíc namlsaní kadencí, se kterou vzal X-men franchise za koule Matthew Vaughn - mě včetně. Vnucovalo se mi ale několik nepříjemných myšlenek. První z nich byla, že Singer se kormidla ujal relativně dávno, v době, kdy nebyl nastaven žádný standard pro komixovky. Teď, o 10 let později má, jak všichni víme, nálepka Marvel trochu jiné grády a nebylo mi úplně jasné jak se Singer popere s diváckým tlakem a dychtivě nastavenými kapsami studia. Druhá obava byla, že si X-meni od filmu k filmu tak nějak žili vlastním životem. Celé X-universum od roku 2000 rozpačitě kodrcalo přes nehomogení scénáristy, svérázné režiséry, a relativně širokou škálu kvality. Jak teda může dopadnout dílo, které se je snaží všechny naházet do jednoho nablýskaného pytle? Kupodivu: vážně uspokojivě. Obecně valná většina filmů z jakékoliv série hřeší na své kvalitou upadající sequely. U X-menů se to ale momentálně děje přesně naopak. A tak největší kaňkou, na kterou poslední (a ostatně i předposlední) film hřeší, jsou jeho starší bratři, kterým tehdy bohužel nikdo neřekl, že jednou přiběhne tenhle kousek, chytne je všechny za ruce a vytáhne je ven si kouzelně hrát. | Pozn.: Pokud by mi někdy přišli pod ruku Kitty s Loganem, poslal bych je zpět s tímhle poselstvím, protože pak bychom si dnes uslintávali na bezvadných filmech spojených do epických rozměru, kterým by celá momentálně regulovaná řada filmů Avengers party nesahala po pás.

Piráti z Karibiku se v rámci "pokroku" stávají spíše Piráty ze Středozemního moře a Biskajského zálivu, což je změna, která mě nechává naprosto chladným. Vlny podivna bohužel drží atmosféru spíše Konce Světa a proto obsahují mnoho příběhových / zápletkových WTF momentů, které jsem vlastně ani neměl moc chuť se snažit pochopit. Notně se i vnucoval pocit, jakoby šlo o příběhové pokračování dvoudílného díla. Pro mě jasným důkazem tří věcí: 1) že slavné Piráty z Karibiku nedělal pouze Johny Depp; 2) že Jerrymu Bruckheimerovi začaly docházet esa v rukávu; 3) a že Hans Zimmer si dneska už může dovolit poskládat 3 náhodné tóny, co dá zahrát orchestru, aby se vytasil s velko-soundtrackem pro velko-film. Sečtěno podtrženo, na další výlet do "Karibiku" by mě dostaly už jen nehorázně silné a nadšené ohlasy (ale jaká je šance že se stane tohle, co? Tak letos třeba k Balatonu).

Za tři hvězdičky se tu dá vděčně užít ta povedená kamera a parkour za zvuku "wob wob" dubsteb mixů. Debilní scénář a prkené dialogy netřeba zbytečně komentovat, všichni víme co se dá od Bessonových projektů čekat, že...? Obdivuhodně gumový David Belle měl nicméně na filmové scéně zůstat u povolání kaskadéra.