pmftsc

říkal jsem si, že bych nemusel ty 4 hvězdičky dávat, ale poté co jsem si přečetl stížnost v kometáři jakéhosi místního uživatele "tvůrce" a další někdy spřízněné názory že tohle na čsfd nepatří, říkám si že proč vlastně ne, rád upřednostním před spoustou autorských zbytečností. Nakonec chvílemi ty hlášky stojí za to, no a celkově je to docela úlet, že...

Bizarní série píčovin, retardovaná nedochůdnost, ještě podtrhovaná dementním smíchem. Chápu že to nemusí na každého zrovna zapůsobit, ale dá se u toho i dobře bavit. Třeba rozbíjení věcí si z dětství pamatuju jako jednu z nejzábavnějších aktivit vůbec, proč jsem s tím vlastně "přestal"? Spoustu věcí v tom bylo i zajímavým způsobem divných. Ke konci to bylo i míň dementní, než by jeden čekal. Po filmu jsme navíc (na festivalu otrlého diváka) u dveří dostali dobrá jablíčka (v jedné scéně ve filmu je návod jak do jablka ukrýt žiletku) :)

spíš než hledat hranici mezi uměním a banálním nonsensem mě baví se koukat na zajímavou kameru, provázky, stíny, "čarodějnici" s pentagramem na čele, to by i stačilo. Ale dál, strkání čarodějnic do pytlů je taky vcelku podnětná věc.

Vtipné a na svojí dobu doopravdy podařené zachycení opileckého stavu a jeho výhod a nevýhod. Haha.

Vizuálně perfektní, nějak surreálné, pokud trochu předvídatelné, pak zhruba tak, jak by mělo-mohlo být vzhledem k tomu, o co v ději jde. Spoustu pěkných ženských, prostředí továrny skvělé, domy na Djerbě skvělé.

Tahle prasárna nakonec vlastně vyzdvihuje rodinné hodnoty a zdravý životní styl! :)) Člověk se trochu zastydí, že ho baví se na takový film dívat, ale může se utěšovat tím, co všechno lze přičítat nějaké osobní odpovědnosti, a v souvislosti s tím skutečně působí ty rodinné hodnoty skoro jako nějaké (možná ale i dvojsečné) kouzlo. Pokud ne už dřív, k závěru to opravdu přehnané (až klidně i směšné) je, což se mi nezdá jako nutně neúspěch. [Nějaké souhlasné úvahy o tom, proč točit takovou věc, proč jí zobrazit] /// Působí a vtahuje to, slušně to graduje, má to zajímavou hudbu.

Trochu příliš na pocity a na tyto pocity trochu moc krátké ... Sice jsem nějaké ty pocity pociťoval, jenže současně mi na tom pár věcí nesedělo. Je to (asi vzhledem k podmínkám?) celkem dobře udělané a roztomilé, budiž, ale odmítám se tady rozplývat nad tím, jak je možné dostat tolik emocí na tak krátkou stopáž. (: "Jakých emocí", "jak")

pěkný pohled na téma tvorby a věci okolo, z pohledu jednotlivců i kolektivů, profesního i osobního, aniž by se v tom přehnaně rýpalo. Na konkrétní scény/věci/perspektivy mě bavilo se dívat přihlížeje k jejich dejme tomu protějškům, jakože tyto mě tam bavilo i hledat, a odnášet si něco z jejich srovnávání (tzn. rýpat se v tom můžu sám, když budu chtít). Např.: dlouhý záběr na střeše a naprosto sestříhaná verze, "Irma" a zločin, mocná vraždená zbraň, způsoby docílení pohybu, někteří lidé tam, a tak. Na Maggie a Irmu povšechně se pěkně kouká - obzvl. některé scény. Dobře zvolený hudební doprovod.