kenileja

Na jedné straně vidím velmi zajímavý a emotivně vypravující počin. Na straně druhé vidím amatéra, který má kameru a otázku, kterou položí pár "správným" lidem. Mezi těmito dvěma polohami se nachází právě tento snímek. Byl zajímavou sondou obsahující zajímavé odpovědi a názory. To celé na téma, které je samo o sobě výrazné a žádané. Jen jen vaše volba, jestli chcete vidět výpovědi singles lidí.

Krásný fantasy příběh. Jednoduchý, leč poutavý. Skvělé scény a hlavně skvělé nápady (prostorová imaginace se schodišti byla skvělá). Ani po těch letech v mém hodnocení film na kvalitě neztrácí.

Jeden z nejcitlivěji podaných příběhů, který jsem jako divák viděl. Žádná přezdobená show, ale příběh, jehož realitou je život, takový, jaký jej teenager vnímá. Trochu odbytá byla psychologická sonda a řešení jeho situace v části příběhu, kdy po nočním přespání ve sněhu skončí v nemocnici. To je škoda, mohlo se to ještě zajímavě vyvinout. Ale první polibek, druhý polibek, zastavení rvačky, Heroes v tunelu, Emma Watson, Logan Lerman a všechno ostatní... bylo pro mne jedinečným zážitkem.

Dávám tomu rok, co se v anketě "nejtrapnější film roku" umístí tenhle na 1. místě. Nevím kdo se cítil trapněji. Herci, když slyšeli, jaké perličky vycházejí ostatním z úst a musí se tomu velmi uměle smát nebo divákovi, který jen nechápe, jak takové věci mohli vzniknout. Paradoxní je, že ač je to vesměs hloupý film plný trapných scének, najdou se tam i ty dobré a nebylo jich úplně málo. Vlastně jsem se dost nasmál. Nejšpatnější momenty nastaly když přišel na scénu Stephen Merchant. Na tom nebylo vtipného nic.

Napadá mě jedno vystihující slovo: lidské. Co se týče příběhu, herců, hudby, prostředí. Celé to do sebe zapadalo. I přestože byla konstrukce příběhu vcelku jednoduchá a zaměřená jen a pouze na onen trojúhelník, fungovalo to, dle mého názoru, překvapivě dobře. Chválím i samotnou "poslední píseň".

Nějak nenacházím slova pro opravdu výstižné hodnocení. Nedokážu dobře popsat pocity, které mám po shlédnutí. Jsem emočně vysílený, ale mám v sobě takový pocit uvědomění si, porozumění, pochopení. Skoro si připadám, jako bych se nedíval na film, ale zdál se mi sen a já se teď probudil (nebo právě dočetl knihu). Napíšu "krásný film", ale zdaleka nevystihuje to, co jsem při něm vlastně prožil...

Dojemný příběh o hledání vlastní rodiny po totálně pustošivé vlně tsunami. (Nemluví to za vše?) Jednoduchý, pravdivý, poměrně autentický a s city zápasící silný příběh. Takové mě vždy dostanou.

Takhle: zklamaný nejsem, nadšený taky ne. Byl to celkem klasický romantický příběh, který se snažil přijít s něčím novým. Tím byly dva světy a všechny ty "propasti a spojky" mezi nimi. Myslím, že na efekt fajn, ale vlastně ne moc dobře promyšlené. Pro mě to mělo jakýsi pohádkový příběh a vlastně i prostředí. Musím uznat, že Kirsten Dunst je nádherná, má kouzelný úsměv a jen kvůli tomu bych dal i lepší hodnocení. Ale pro úsměvy a hezké tváře asi nehodnotíme...

Je pravda, že Sinister nepřinesl do žánru absolutně nic nového. I tak je to ale hodně povedený, takový "příkladný" horor, u kterého se budete bát, lekat, občas vám naskočí husí kůže a občas si poklepáte na hlavu, co to tam trapčí za blbosti. Velkým plusem u tohohle filmu je kvalita obrazového zpracování, které skvěle doplňuje mrazivou atmosféru.

Fonetická hra s prachama. Pochopil jsem jakousi novou, neokoukanou snahu o princip ztvárnění, způsob přemýšlení a běh filmu, také chápu, že pro někoho to může být dost zajímavé. Já jedním z nich nejsem. Nečekal jsem, že si při tom filmu postesknu po akčních střílečkách, kde pomalu nestíháte postřehnout co, kde, pro koho, čí krev... ale máte oči na stopkách a hltáte děj. A nezachránil to ani Pitt a ani jediný mimořádně efektní zpomalený záběr střelby. Kéž by film by tak dobrý jako plakáty na něj (protože ty jsou fakt prvotřídní!).