Kybela

Ta animace! Krásná pohádka, kde se málo mluví a hodně prožívá.

Nejsem chopná vybrat adekvátní hodnocení. Knížku miluju, příběh je naprosto kouzelný a odzbrojující, i ilustrace v knížce se mi líbily. Tenhle film je úděsný. Animace naprosto nekoresponduje s poetikou příběhu, je spíš jak s nějakého psycho hororu, a hlas vypravěče (z dabingu) zní jak uspávač hadů. Škoda, že to dopadlo takhle. Těžko teď někdo zkusí zfilmovat příběh lépe, když to posledně dopadlo takhle.

Je tam všechno.

Naprosto mě míjí žánr bláznivých komedií. Akorát tam na sebe navazují jedna katastrofa za druhou. Hlavně toho co nejvíc zničit... víc těch rozbitých oken, prosím. A na závěr se všichni obejmou a pochopí smysl života.

Přestože typově je to film, který mě obvykle rozčiluje, je to výjimka. Každý rok se na něj dívám a pokaždé mě baví. Je to vtipné, Cindy je naprosto kouzelná a český dabing parádní.

Napínavé? Ano. A dál? Nechutné. A nechutné. A ještě je potřeba zmínit, že je to nechutné. Jasně, rok 86, ale proč musí všechny příšery ve filmech být slizké? Copak moucha je slizká? Nebo nádorovitá? A nakonec, po tom všem... to musí být vážně láska jako hrom, když tam ona brečí a odmítá zastřelit tu ohavnost, co se právě pokusila sníst jejího ex a z ní udělat stejnej humus jako je on sám. Pořád jsem čekala, jestli začne kromě cukrovinek jíst taky exkrementy... prostě blbost.

Tohle mě naprosto dostalo. Vlastně nic novýho, ale tenhle způsob filmové romantiky je pro mě geniální a absolutně mi leze pod kůži. Takhle ANO!

Bezzubka je ještě roztomilejší než v jedniččce, což je podle mě celá pointa filmu. Mě uspokojuje a mně stačí :)

Mě ten film naštval. Možná i proto, že jsem ho viděla až takhle pozdě a všechna ta chvála, co tomu předcházela, mi zvětšila očekávání. Ale asi bych ani nečekala něco míň než skvělého od tria Fincher-Pitt-Norton. Možná že není tak nadčasový a v dnešní době už prostě nemůže tolik fungovat jako před šestnácti lety. Každopádně se mi líbila zápletka - rvačka mezi chlapama jako určitý druh "relaxace". Nepochopila jsem však, proč a jak se záležitost osobnosti a individuality stala masovou a globální osvětou. Do chvíle, kdy šlo o jednotlivce a jeho sebeuvědomění, byl film opravdu působivý, ale když se tam najednou začala budovat nějaká armáda, byl to pro mě už jen sled divností. Překvapivá pointa mi přišla v podstatě nedůležitá a vůbec jsem nepochopila, jaká vlastně měla být hlavní myšlenka toho příběhu, jako by roztržitý člověk chtěl říct tři věty, ale ani jednu nedokončil a udělal z toho souvětí, co nedává smysl. Možná by mi druhé shlédnutí leccos osvětlilo, ale já nemám nejmenší chuť se na to dívat znova. O to víc mě to štve, že je tam mladej polonahej Brad a mě už to prostě netáhne.

Na tohle už jsem stará a nedokážu říct, jestli by mě to pobavilo, když jsem byla ještě puberťák. Teď jsem měla chuť napíchnout Stiflera na násadu od koštěte a vytřít s ním podlahu.