Stegman

Jednotlivé povídky: St. Germain des Pres (Douchet) ***; Gare du Nord (Rouch) *****; Rue St. Denis (Pollet) *****; Montparnasse et Levallois (Godard) ***; Place d'Etoile (Rohmer) ****; La Muette (Chabrol) ***. ... Ani jeden filmeček nebyl výrazně špatný (ani Godard mi nevadil, což je u mě co říct), atmosféra města zachycena u všech, takže spokojenost. Mimochodem, Polletův filmeček jsem plně docenil až poté, co jsem si tu po filmu přečetl "text distributora". :)

Jednotlivé povídky: Smrt na jehle ****, Jak se koupe žena ***, Zločin v dívčí škole ***

Bylo to působivé, ale příliš dlouhé. Proto "jen" 3 hvězdy. Jenže to není všechno. Den po Turínském koni jsem viděl film Marley a já. Ty dva filmy se tak doplňují, až mě z toho jímá hrůza: DOUBLE SPOILER: Hlavní hrdina dělá stereotypně ty samé věci den co den, i když mu je jasné, že to nepovede k dobrému konci. - Touto větou jsem právě popsal oba filmy. Rozdíl je v tom, že Hollywood to pokládá za roztomilé tápání, zatímco Tarr v tom vidí cestu do pekel. Díky náhodě jsem si tak zadělal na dlouhé přemítání o základních otázkách Života, Vesmíru a vůbec.

Krásnou a slavnou árii "Měsíčku na nebi hlubokém" jsem znal, ale chtěl jsem vidět celou operu, tak jsem zkusil tenhle vyzdvihovaný film (75%). Měl jsem trochu obavy - přece jen 50 let stará opera... Doufal jsem aspoň v burtonovsky potemnělou atmosféru, ale dočkal jsem se tak akorát tmy. Místo silného příběhu jsem se dočkal patosu a nesrozumitelnosti. A aby toho nebylo málo, tak i tu skvělou árii zkrátili na polovic. Co dodat? Místo filmu si radši pusťte Měsíček na YouTube (také v podání Milady Šubrtové, ale v plné verzi).

Trochu mi to připomíná Ropáky, ti ale nebyli tak natahovaní.

Dost mě překvapilo, jakým způsobem je dokument natočen. Komentují se tu události staré sotva pár měsíců, a přesto nezvykle sarkasticky - jako by to bylo s odstupem 20 let! Normálně mám k takovému pobitvěgenerálství dosti rezervovaný postoj, ale tady to na mě zapůsobilo. Možná proto, že všechny zde zmíněné bitvy tehdy přece jen ještě nebyly dobojovány... ... ... ... Obchodníci s národnými relikviami už dlho nezažili takú konjunktúru ako teraz. Štefánik do každej rodiny! // Krajinou sa preženie striptízová horúčka. Nie je dediny, v ktorej by sa niekto nevyzliekal.

Jednotlivé povídky: Básník***, Zmizení herce Bendy*****, Jasnovidec*****, Zločin na poště****, Soud pana Havleny****, Muž, který se nelíbil**, Závrať****, Příběh sňatkového podvodníka*****, O lyrickém zloději***, Ztracený dopis***, Případy pana Janíka*****, Zločin v chalupě****.

Během jednoho víkendu jsem si dal dvě pomalé romance z 19. století: v sobotu Piano a v neděli Bouřlivé výšiny. Zatímco u prvního filmu jsem slintal blahem (emoce, příběh, napětí, hudba!), to druhé (tohle) jsem málem nevydržel do konce (prázdnota, nelogičnost, nuda, "hudba"). Milá Brontë Emily, my jsme spolu skončili.

Pravdivý obraz naší taneční scény? Do určité míry. Očekáváte tedy plno informací? Chcete vědět jak je to s kluby v tom kterém městě, kdo je v Česku "boss" nebo jak to celé začalo? Tak to ne, takové věci se tu nedovíte. Jde vlastně o (lehce humorný) exkurz do duše dýdžeje - co ho k této činnosti dovedlo nebo jak svoji práci chápe. A občas se v těch výpovědích dýdžejů zračí i česká společnost... Až někdo vytvoří o dýdžejích vážný a informačně hodnotný dokument, tak tohle bude vhodný předfilm.

Brendan: "Víš, všechno se nedá najít jen v knihách." - Aidan: "Hehe, to už jsem někde četl..."