Stegman

Jak vidím, tak s 5* komentářem jsem tu první. Vlastenectví je pro nás asi už skoro archaismus, pohnutky hlavního hrdiny nedovedeme pochopit. Asi tam měli zaplést invazi emzáků nebo nevybuchlou pumu na stadionu. Pak by to "dostalo grády" a diváci by si možná i uchrochtli blahem.

Krásně napsaná Čapkova povídka. A stojí za pozornost ještě z jiného důvodu: Vypravěč Jiří Sovák tu zní úplně přesně jako jeho syn Jiří Schmitzer. Pro ty, co nepochopili, o čem to vlastně je: (POZOR, SPOILER!) Je to o tom, jak to dopadne, když si do něčeho, co umíme, necháme mluvit od těch nahoře.

Jednotlivé povídky: Jak se kalí ocel *****, Místo ***, Optimista **. .................. První povídka o nešikovném agitátorovi je povedená a vtipná. Ve druhé povídce jsem občas nechápal chování některých postav, ale je tu hezky zachycena atmosféra chmelové brigády. U třetí povídky chápu všechny postavy, ale přišla mi zbytečná.

Tento "hudební videoklip" si zaslouží pozornost pro svou originalitu - není totiž ani kreslený, ani loutkový, ani plastelínový. Je vyšívaný. Tento samotný fakt vás udrží v úžasu během první pětiminutovky. Pak si uvědomíte krásný zpěv dětského sboru, a necháte se jím ve vánoční náladě dovést až do nápisu KONEC.

Stejně jako u českého dokumentu Vítejte v KLDR!, i tady se víc dovíme o objevitelích než o objevovaných. Američani se totiž (překvapivě?) dostali jen na místa, kam je Severokorejci pustili. Přesto se dokumentaristům párkrát povedlo se dobrat zajímavých okamžiků. Paradoxně díky americky dětské naivitě (přímé, jednoduché otázky) a díky tomu, jak si evidentně ani neumějí představit, jak fungují totalitní režimy. ......................................................... Pro názornost popis finální scénky a můj komentář k ní: (POZOR, SPOILER!) Když Amíci hrají lidovou korejskou píseň, tak to všechny dojme. I mě. Opravdu. Jenže Amíci jsou z toho až tak naměkko, že tleskajícím Korejcům párkrát z pódia zamávají. To světaneznalé Korejce trochu zaskočí, ale aby hosty neurazili, tak začnou mávat taky. (Navíc - přece nechtějí, aby si na ně pak činovník stěžoval, že byli nezdvořilí.) A tak tam všichni na sebe navzájem mávají, až je z toho bolí ruce. :) Ale aby toho nebylo málo, tak je tam ještě lepší -symbolický- závěr: jak to Amíci komentují. Vysvětlují si to mávání tak, že v Korejcích tou písní probudili spontánnost. A že tím učinili krok k trvalému míru. ............. No, hezká pohádka to byla. :)

Ubohost aneb Jak roztáhnout na 5 minut horší vtípek z nějaké estrády a udělat z něj malou senzaci na YouTube.

Teda pánové, tady musím jít velmi silně do opozice: kolorované 2.světové ("Apokalypsa") to nesahá ani po kotníky. Vidím dvě zásadní chyby. [1] TEMATICKÉ ČLENĚNÍ DÍLŮ je naprosto špatný nápad (2.díl čistě o utrpení vojáků na Západní frontě, 3.díl jen o letectví, 4.díl jen o námořnictví). Tyto speciální díly jsou natahované, ostatní díly jsou zase odbyté. A celé je to kvůli skokům v čase ještě nepřehledné. [2] REŽISÉRŮV POHLED NA DĚJINY je ryze britský a jednostranný, takže o mnoha důležitých událostech se dozvíme jen v pár větách (arménská genocida, Italská / Balkánská fronta, občanská válka v Rusku) a o jiných událostech neuslyšíme dokonce vůbec (boje v koloniích, v Asii, osud R-U, Turecka). A ani zmínka o španělské chřipce. PROMARNĚNÁ PŘÍLEŽITOST.

VIZUÁL +, OBSAH -. Skoky v čase, sny, hypnózy, intriky, velmi podobné postavy (navíc maskované). Asi nebude moc překvapivé, když prozradím, že jsem se vůbec neorientoval. Jenže totéž přiznávají i obdivovatelé tohoto kousku! Vysvětluju si to tak, že to jsou pozéři. To mě má po sto minutách uspokojit, že "ten film nemá dávat smysl", a "hledat ve všem nějakou příčinu je přízemní"? Jestli jsem nějakého pozéra urazil, tak ať (mi napíše do pošty a já se mu omluvím).

PODLE SKUTEČNÉHO PŘÍBĚHU. .............. Viděl jsem už hodně těch filmů "Jak se učitel nepoddal a zvítězil", ale marně si vzpomínám aspoň na jeden, kterému jsem dal 5 hvězd. (Až teď. :)) Přitom tady vše na první pohled vypadá standardně - kamera, výkony i příběh. JENŽE je tu také jedno poselství (POZOR, SPOILER!): Učitel původně přijíždí "jen" učit chudé děti, ale zanedlouho se v podstatě mění v misionáře: Místo zápaďácky bezduchého systematického vzdělávání se rozhodne žákům ukázat (pomocí několika vybraných zajímavostí), že existuje i jiný (lepší) svět než ten, do kterého byli celý život směrováni (a nejspíš i budou). - Paradox je, že jsme na tom v dnešní době pokroku a internetu dost podobně jako tihle zaostalí černoši. Informací máme všude kolem přehršel a často se v nich nedokážeme vyznat. I dnes by bylo potřeba Conrackových služeb.

Tenhle mix komedie se špetkou melancholie mi teda sednul. Vším prostupující a nakažlivá pohoda snímku musí strhnout i vás, nejste-li z kamene. Ty pestré charaktery, ten zapadlý kout světa, kde mají svoje vlastní pravidla... Já osobně tyhle jižanské filmy zbožňuju - už proto, že i když právě nejste na stejné vlně, tak vás na ni dostanou. ..................................... Hasta la victoria!