HanaM.

Člověk by nevěřil, že film, který se odehrává hlavně v kočáře, může být tak napínavý. Není snad minuty, ve které by mne něco nepřekvapilo. Iva Janžurová nahastrošená za venkovskou Mařenu je dokonalá, nevíme zda Němcům nerozumí, nebo si s nimi jen tak hraje, až postupně nám dochází, proč dělá některé věci a u některých věcí nám vlastně nikdy nedojde, proč je udělala.

Kamarádka vedle mne plakala, já se smála, prostě klasická severská emoční bomba ala Adamova Jablka. Opět se sledujeme jakési filozofické, či v tomto případě spíše poetické hlavní téma, a ani nám nedochází, že vlastně sledujeme příběh vyšetřování jedné vraždy. Ale to je jen začátek. Člověk chvíli nedává pozor a už má pocit, že sleduje úplně jiný film. Jak jsem už řekla - film střídá žánry jako ponožky, dochází v něm k mnoha zvratům, ale co je na něm nejkouzelnější je pestrost témat. Je to asi jediný film, kterému se podařilo spojit lásku k hokeji, problematiku Downova syndromu, homosexuální/bisexuální orientace, španělských přistěhovalců v Dánsku a výroby zlata. A jen tak mimochodem, Alicia Vikander je nádherná ženská!

Takový Sex ve městě v dokumentu - to myslím v tom nejlepším smyslu slova. Životní příběhy zajímavých, moderních a hodně odlišných žen. Jejich trable s láskou, přátelstvím, kariérou i rodinou. To vše lidsky a přirozeně odvyprávěné jejich kamarádce, většinou u sklenky vína. Aspoň člověk tuší, na co se má připravit.

Na úvod bych chtěla říct, že jsem moc vděčná za možnost vidět film z africké kinematografie, a že rozumím, že jako Evropanka nemůžu tento film do detailu pochopit. Díky filmu Krvácející jsem si však uvědomila, jak jsou i filmy, které považuji za velmi špatné, dokonalé, technicky zvládnuté a pochopitelné. Krvácející, byl pro mne jakýmsi gulášem velmi špatného pokusu o pornografii (ano, trapné scény, které mají ztvárňovat sex, i když jsou herci v intimních partiích po celou dobu oblečení), ještě horšího pokusu o akční film (opravdu nepůsobí dobře, když jsou při scénách, kde mají hrdinky létat, vidět nosné popruhy), no a to ani nemluvím o velmi hloupém a předvídatelném příběhu, scénami s ochutnáváním lidského masa a ani ne ochotnických hereckých výkonech. Můj první odchod z kina ještě před koncem filmu.

Představuju si, jaký úžasný dojem by ve mne film zanechal, kdybych ho viděla jako první. Ale nestalo se tak - Kůže, kterou nosím je už jenom pátým Almodóvarovým filmem, který jsem viděla. Na podobné téma, s podobnou zápletkou... Bylo to skvělé, zajímavé, divné, Elena Anaya podala úžasný výkon...jen už bych chtěla vidět něco nového. Nechápejte mne však špatně, na další Almodóvarův film se zase s chutí podívám.

Zvlášť pro lidi, kteří mají rádi ruskou klasiku - šíleně vtipná parodie. Pro mne z jeden z Allenových nejlepších filmů. Woody Allen prý kdysi na otázku novináře: "O čem jste vždycky snil, že uděláte?" odpověděl: "Chtěl jsem napsat velký ruský román." Tímhle filmem však takový velký ruský román alespoň natočil.

About Time - Kouzelné, naprosto spontánní - podobně jako hlavní hrdinka Mary (úžasná Rachel McAdams) si film s Vámi nehraje a jde vlastně rovnou na věc, přesto je pořád překvapivý a zábavný. Plný obyčejných a jednoduchých věcí, které jsou snad právě proto tak dojemné. A ještě jednou k Rachel McAdams - už v Sherlocku Holmesovi se mi zdála roztomilá a zábavná a V půlnoci v Paříži zase výstižně nesnesitelná. Po About Time, jsem si ale jistá - Rachel je dokonalá a kdybych byla muž, vzala bych si ji za ženu.

Michalkov se snažil přiblížit Rusko Hollywoodu. Zní to trochu šíleně, ale povedlo se. Moskva i Sibiř. Naivní nenaplněná láska i věrné přátelství. Komické scénky i svíravý naznačující konec. Seznamte se, Rusko.

Krásný nápad, zajímavý příběh, dobří herci a přesto skoro až podprůměrný film. Jak to? Další americká variace na téma: jak se dá všechno zničit prvoplánovým patosem. Tento námět by potřeboval režii, která si s tématem více pohraje a trochu mu dodá nadhled.

Spoiler - celý film vystihuje věta Lídy Baarové na konci filmu. "Možná to byla pravda a možná moje poslední role." Tenhle přístup k filmu se mi líbí. Pravdu se ostatně o téhle kontroverzní herečce už nikdy nedovíme, byla odváta několika propagandistickými režimy, bulvárem, nekritickým okouzlením i pomluvami kolegů. Takže si vezmeme jen jednoduchou dějovou osu a s tou si pohrajeme. Možná s toho výjde trochu kýč, ale s hezkou pointou. O holce, která se chytila do pasti vlastních intrik. Jen Goebbels byl sice zrůda, ale rozhodně to nebyl tak odporně vypadající ubožák, jak ho ztrárnili ve fimu.