see_sawandrew

Taky závidíte těm páprdům, kteří vás obtěžují vzpomínkami, jak tenkrát byli u kinopremiéry Jurskýho parku, Star Wars nebo třeba Pána prstenů? Mladá generace strikes back, volové. Za třicet let budeme všichni zasněně šišlat, že jsme tenkrát byli u toho, když v kinech zahřměli pouštní červi. 95%

Je celkem jedno, jestli máte radši Black Isle, Bethesdu, nebo třeba Obsidian. Všem se povedlo vytvořit svět, který dokáže být neskutečně krutý, děsivý a vážný, ale zároveň taky směšný, groteskní a absurdní (jo, i první dva Fallouty takové byly). Tuhle "duši" Falloutu seriál zvládl a byť u něj mnohdy pozvednete obočí jako u Falloutu 4, stejně ho budete mít rádi.  80%

Konečně je zpátky ten Nolan, co mi kdysi připravil tak pohlcující zážitek v Prestige. Tříhodinový životopisný film sice zní jako ten nejpitomější nápad, ale právě pro něj se Nolanův styl rychlého střihu, paralelní montáže a hudebního crescenda během dialogů skvěle hodí. Snímek až na pár mírných zpomalení odsýpá celé tři hodiny. V konkrétních momentech pak dokáže silně zatlačit i na psychiku diváka. A to naštěstí nejen pomocí hudby a střihu, ale také stále cyničtějšího vyznění. Dvakrát během filmu se mi udělalo skoro fyzicky špatně. Oppenheimera je možné vnímat nejen jako tragédii jednoho vědce, ale rovnou celé vědy. Byť je Oppie nejen geniální, ale i organizačně schopný, stejně se nevyhnutelně stane něčím nástrojem bez jakéhokoli práva kecat do toho, jak bude jeho objev vlastně použit. A tak se původně matematický problém řetězové reakce, která po odpálení bomby zničí svět, v samém závěru filmu přesouvá do symbolické roviny, kde rezonuje ještě hrůzostrašněji. Silné. Možná až moc. 90%

Je vlastně pozoruhodné, že se Cameronovi podařil stejný trik i napodruhé. V cizím prostředí je Jake stejný břídil jako tehdy v jedničce, takže se musí i s dětmi naučit životu mořského klanu a divák může opět skoro hodinu objevovat faunu Pandory. Čert vem, že dějová kostra je totožná s prvním dílem, včetně profláklého MacGuffinu. Funguje to. Na akční scény se nedá vynadívat, ty spolehlivě nakopávají prdel všem řežbám a bitvám, které jsou v dnešních filmech k vidění. Jenom proboha nechápu, proč do nejdražšího filmu všech dob fakt Cameron nemohl pozvat lepší scenáristy. Až po projekci člověku vlastně dojde, že se ve filmu čtyřikrát stane totéž se stejným vyústěním. Slabší čtyři.

Sympatické na filmu bezesporu je, jak se z něj můžou všechny snowflakes posrat. Ale jinak vlastně ničím nevybočuje. Pár silných scén tam je, ale scénář je nedokáže vložit do souvislého a gradujícího příběhu. Film spíš jen tak náhodně vybírá fragmenty z Normina života a spoléhá, že příběh si divák poskládá na internetu. Na to, jak je film šíleně dlouhý, toho o Marylin Monroe vlastně zase tolik neřekne.

Efektní prázdnota... Dokument se ambiciózně snaží pojednávat o všehomíru a volně skáče ze zoologie a mikrobiologie až k částicové fyzice a nakonec ke hvězdám, vesmíru a vůbec. Vzniklý slepenec jen klouže po povrchu a nepomůžou mu ani tupé metafory, kterými se snaží zalíbit i tomu nejjednoduššímu publiku. Infotainment ve své nejhorší možné podobě, ze kterého se člověk vlastně nedozví vůbec nic.

Reklama na islandskou fotoexpedici zkřížená s Hamletem, povařená s lysohlávkami a servírovaná zotročeným Slovanem. Seveřan místy připomíná Iñárrituova Revenanta, sice s opojnějším vizuálem, zato s mnohem rozpadlejším vyprávěním. Hudba místy dokáže navodit badass pocit, ale jen dokud Taylor-Joy nezačne sekat slovanštinu přízvukem staré Valyrie z GoT. Brutální scény sice zabaví, ale kam se hrabou na jedinou scénu s Nicole Kidman. Na první zkouknutí to baví, ale pak se nevyhnutelně objeví uvědomění, jak strašlivě rozpadlý film to je. Mrzí mě to.

Finskej Machete Kills, akorát s hezkou krajinou v pozadí. 50%

Čistá radost. Jestli někdo skutečně umí natočit funkční patetickou pohádku, pak je to Kosinski. A jestli někdo je ochoten jít až za hranu svých možností, aby vzniklo něco výjimečného, je to právě Cruise. Tihle dva vytvořili něco naprosto dechberoucího. Dvakrát prožito ve 4DX kině, které mi s tímhle filmem dalo totéž, co si před dvanácti lety lidi odnášeli z 3D projekcí Avataru. Nejlepší hollywoodský film za posledních nejmíň 10 let. 100%

V jednoduchosti je krása. Oceňuju hlavně to, že se Howard nesnížil k lacinýmu dramatizování a odvyprávěl víceméně to, co se skutečně stalo. Filmu chybí jen pořádná emocionální palba, kterou dokázali vykouzlit například Hrdinové ohně.