see_sawandrew

Úvodem. Hororový žánr je ve filmovém médiu poměrně unikátní právě v tom, jak působí na diváka. Zatímco v dramatech, thrillerech, romantických filmech nebo komediích je divák pouze pozorovatelem, který vnimá děj, v hororu se stává přímým účastníkem. Strach totiž působí na nejzákladnější pudy a není možné ho racionálně odstranit, takže je to v hororovém žánru sám divák, koho ohrožují duchové, monstra nebo psychopati. Dobrý horor v divákovi vyvolává strach o vlastní život; spojuje diváka s postavou nikoli na základě sympatií, ale díky identickému strachu ze společného nepřítele. Málokterý tvůrce současných hororů si však uvedomuje, že hra s divákovými emocemi může spočívat i v obsahu, nejen ve formě. Mainstreamová produkce tedy každý rok vyprodukuje dva tři průměrné horory, které napoprvé splní svůj účel, ale prakticky neděsí ničím jiným než lekačkami (anebo tím, co jim předchází). Dnešní horory zpravidla používají zápletku a naraci jen proto, aby odůvodnily svou formu. Těžko se pak mohou stát klasikou jako třeba Kubrickovo Osvícení, Carpenterova Věc nebo Franklinův Vymítač ďábla. Tyto snímky nepracují s formou na úkor obsahu, ale naopak využívají formu, aby co nejvíce zdůraznily obsah. Teprve v něm pak spočívá ona nepředstavitelná hrůza. Dobrý horor je pro tvůrce rozhodně těžký oříšek. K filmu: Eggersovi se však podařila trefa do černého. The Witch precizně pojednává o prvotním strachu z neznámého; strachu z nepředstavitelně temných sil, kterých se snad děsí i sám Bůh. Dále pracuje s jedním z nejstarších forem strachu, a to je hrůza ze ztráty komunity, která jako jediná dokáže chránit jednotlivce přes okolním zlem. To si však neúspěšný farmář neuvědomuje a jeho rodina se ocitá v pozici červa na háčku. Postavy se pokouší bídnou situaci řešit tak, jak jsou zvyklé: modlitbami. Ani to je však nedokáže ochránit před nekontrolovatelným rozkladem všeho, co doposud znaly. Jejich hluboká a upřímná víra se pod nátlakem deformuje a stává se z ní fanatické šílenství. Film tak doslova týrá všechny postavy a drtí diváka mezi vnitřním a vnějším nebezpečím, bez východiska, bez naděje, bez Boha. Veškerá forma už tuto situaci pouze prohlubuje. Pravda, v české kotlině není silně náboženský obsah tak nosný jako třeba v Americe, ale přesto je zoufalství hlavních postav zatraceně nakažlivé. A to ani nemluvě o přesahu, který umožňuje spoustu psychologických, sociálních i náboženských výkladů. Eggers pracuje ještě s jedním geniálním trumfem: od samého začátku jede proti konvencím vyprávění hororů. Boří veškerá divácká očekávání a hned v prvních minutách naprosto explicitně ukáže, jak ohavné zlo v jeho příběhu číhá. Narozdíl od postav, které většinu filmu nic netuší, je tedy divák obeznámen se satanským zlem všude okolo, a tak může být zkázou rodiny ještě více deprimován. V posledních minutách mu už zbude jen modlitba, aby film už KONEČNĚ skončil. Během závěrečných titulků jsem se cítil, jako by ze mě někdo odvalil tunovou kouli. A takovou katarzi přináší jen velmi málo filmů, snad jen Jdi a dívej se a možná pár dalších mistrovských děl. Přesto bude The Witch určitě divácky poměrně neúspěšný film, ale o tom zase někdy jindy. 95%

Je to až k nevíře, ale Sádkovi se povedlo natočit skutečné zjevení v moderním českém filmu. Velmi dobře pochopil, že Erbenova předloha není na celovečerní snímek nosná, a tak ji z náboženského významu posunul do psychologického. Stejně jako v Kubrickově Osvícení (začátek filmu mi ho mile připomněl) je tu největší zlo ukotveno v člověku. Eliška právě prožívá ten nejčistší horor reálného života a příšerný tlak ji začíná měnit na největší hrozbu pro její vlastní dítě (což je mimochodem pro Erbenovu polednici to nejtypičtější). Stejně jako děj tlačí postavu až do klaustrofobického děsu, forma mezitím velmi chytře drnká na divákovy nervy a dostává ho do stejné situace. Zatímco scénář a herecké výkony spíše komicky dokreslují izolaci a samotu Elišky, kamera a hudba posunují film do tragédie a hororu. A funguje to výtečně. Jen těžko bude v českých kinech opět k vidění tak sugestivní psychodrama o rodinné a citové krizi. Je jen škoda, že navzdory naprosto jasné a jednoduché pointě je Polednice už předem odsouzena k nepochopení publika. Držím tvůrcům palce, aby se nenechali zblbnout a dál točili filmy jako tento. 90%

Kdo jinej si dneska může dovolit vyhrabat ze smrtelné postele Morriconeho, ze skládky 70 mm negativ, a natočit The Thing s bouchačkama. :-) 90%

Dormael natáčí filmy jinak než většina současných tvůrců. Vždycky o filmu hodně dlouho jen přemýšlí, než vůbec nechá cvaknout první klapku. Zbrusu nový zákon působí nedodělaně, moc útržkovitě a nesourodě, jako kdyby v podstatě neměl žádné ucelené téma. Jenže má tohle vůbec Starý zákon, Nový zákon, nebo dokonce sám život? Tento film, stejně jako Dormaelův předešlý opus Mr. Nobody, pouze sleduje malé střípky v osudech konkrétních lidí, a to v době, kdy se u kormidla vlastních životů konečně ocitnou oni sami. Dějově je to o ničem, obsahově zase o všem. Zbrusu nový zákon mohl být jistě lepší, působivější, zajímavější a dojemnější... těžko ale mohl být ironičtější. 80% (zatím)

A takhle to, milé děti, vypadá, když pokračování dělají fanoušci... Abrams prostě neměl koule udělat stejnou inovaci jako u Star Treku, a tak prostě naklonoval Novou naději. Bez tajemství, bez fantazie a vlastně bez všeho, co dělalo ze staré trilogie opravdovou událost. Fanoušci téhle space opery mu za to možná poděkují, ale to snad nemá být důvod, proč dělat nové filmy. 60% PS: Závěr byl příšerná zívačka.

Trosečník právě dostal KO. 90%

Vedle X-men: Days of Future Past a Kingsman: The Secret Service další příklad svěžího a zábavného blockbusteru, který není zbytečně debilní a dokáže své scény odůvodnit příběhem. Na takové filmové zábavě není špatného zhola nic. 90%

Nevím, na čem Rodriguez jede, ale chci to taky.

Nebudu chodit kolem horké kaše - Minority Report je strašně naivní film. Vizuálně dobrý, zábavný, solidně zahraný, zajímavě vystavěný, plný božího product placementu, ale pořád naivní jako prase. Protagonista nepředstavuje nic jiného než emocemi ovládanou etiku, která za každou cenu musí zničit logického a pragmatického antagonistu. Ve výsledku mu není dost dobrá ani jedna oběť pro záchranu dalších tisíců. Je totiž třeba zničit všechen cynismus, i kdyby oběť měla nakonec umřít nadarmo. Tenhle sladkej nesmysl přebíjí i slibnou pointu o vině a nevině. Sorry, Stevene, ale tvoje měkký srdce tě jednou dočista vykastruje. 60%

Krásně cynický film. 75%