Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (336)

plakát

Keane (2004) 

O tomhle filmu se mi velmi těžce píše. Marně hledám výraz, který by vystihl to, co se mi děje uvnitř. Keane totiž nepromlouvá k divákovu vědomí a nepoužívá k tomu žádných slov ani logiky. Hovoří přenosem iracionálních vjemů, proto o něm nelze psát. Je to možná jako hurikán v hluboké černotě vesmíru, prázdné, bezedné nic polapené do neúprosně se točícího, destruktivního víru. Chladný, smysl postrádající svět zmateného člověka, jehož osobnost se tříští na tisíc kousků. Damian Lewis odhodil přitažlivé charisma a svou roli zahrál tak výborně, až jsem se obávala, že se to na něm nějak podepíše. Páni, Damiane, jsi vážně třída, ale tohle už radši nedělej...

plakát

Klíče od pevnosti Boyard (1990) (pořad) 

Spolu s Hrami bez hranic a víkendovými pohádkami od Disneyho je tohle moje televizní dětská láska.

plakát

Kocour v botách (2011) 

Zorro se zrzavou srstí. Pro mě zklamání. Nechápu, za co ta oscarová nominace. To vejce, co se jednu chvíli snaží vypadat jako Kenny McCormic ze South Parku, mi lezlo krkem.

plakát

Kon-Tiki (2012) 

Přiznávám, že miluju Skandinávii a navíc tam hraje Gustaf Skarsgård, takže tentokrát je to osobní. Ze všeho nejvíc mi Kon-Tiki připomíná polozapomenutý Master and Commander, ačkoliv nemají na první pohled zase tolik společného. Takováhle plnotučná dobrodružná podívaná, která nepostrádá duši, se už dnes skoro netočí. Proto děkujme Kon-Tikimu, jakožto i ostatním bohům, za každé povedené žánrové dílko a za tohle obzvlášť. Připadá mi scestné a nefér vytýkat snímku, který není a ani se nesnaží být dokumentem, že postrádá jeho atributy. Vyprávění se nezaměřuje na jednotlivé charaktery, ale spíše na vztahy a celkové vyznění, pročež by se všichni vedlejší aktéři mohli zdát upozadění, ale to je pouze dojem, herci jsou do jednoho parádní. Jedinou pihu na kráse vidím v intonaci Påla Sverre Valheim Hagena, která mě neskutečně rozčilovala. Režisérská dvojka dokázala přesně vystihnout atmosféru, jakou takovéto šílené podniky nejspíš mají, a navíc ji okořenila opravdu překrásnými záběry. Takové setkání se žralokem velrybím člověku vezme dech. Ačkoliv většinu doby divák sleduje šest chlapů na voru, nuda nehrozí ani v nejmenším. Je úplně jedno, zda ví, jak to dopadne, stejně ho režiséři napínají jako kotevní lano, že by si ohlodal nehty až po zápěstí. A v tom vidím hlavní důkaz, že Kon-Tiki je ryzí kus precizní filmařiny. Seveřani prostě umí a toho Oskara měli dostat.

plakát

Konzumní děti aneb Komercionalizace dětství (2008) 

Díky za moje "obyčejné" dětství se čtením pohádek, s odřenými lokty, s vytahanými tepláky, se sáňkováním na svahu za městem, se zachraňováním ptáčka s poraněnými křídly a s prázdninami strávenými hraním venku. Tenhle snímek mi připomněl osmdesát let starou knihu Konec civilizace od Aldouse Huxleyho, která se stává děsivě aktuální. Čím dál víc.

plakát

Kostka (1997) 

Kdyby scénář psala opice po lobotomii a režie se chopil Uwe Boll, nedopadlo by to o tolik hůř. Vadilo mi, že se autor nezabývá tím, proč Kostka vlastně byla postavena, jaké důvody věznitele vedly k tomu, zavřít vybrané exempláře lidské společnosti do krychlovitého labyrintu. Jejich peripetie kvůli tomu postrádají význam a vyznívají jaksi nesmyslně a zbytečně. Nesympatické postavy dělají absurdní věci, jak jim to velí děravý a nelogický scénář, a říkají nesmyslné věci. Dokonce i ta kamera mě občas iritovala. Někdo by měl režisérovi vysvětlit, že nechat po sobě zúčastněné řvát z prstu vycucané výtky za zvuků nepříjemné hudby na vytvoření napínavé atmosféry prostě nestačí.

plakát

Koupili jsme ZOO (2011) 

Další z milých feel good filmů, který vybočuje z řady neotřelým námětem, krásnou kamerou a hudbou, sympatickými postavami (až na toho pubertálního spratka, zato ta maličká byla rozkošná). Opuštěná zoo je působivá a její zvířecí obyvatelé mohli být vidět klidně ještě víc, když už tvůrci takhle přepálili stopáž, pročež film chvílemi nudí. Matt Damon je mi jako herec u zadku, ale takovéhle taťkovské role mu moc svědčí a sedí.

plakát

Králova řeč (2010) 

Precizní filmařina, silný námět, hudba, úžasní herci, krásné exteriéry a interiéry, ale já stejně nemám TEN pětihvězdičkový pocit. Možná i proto, že mě stále mrzí, že hlavní roli nakonec nehrál původně plánovaný Paul Bettany.

plakát

Království nebeské (2005) 

Čí to byl proboha nápad obsadit Blumu do hlavní role? To nestačil jeden slabošskej Paris (ať žije prznění a překrucování legend), jedno barvu očí měnící ostrý ucho s trapnýma hláškama a jeden nemastej neslanej pirátující kovář? Ridley Scott si tentokrát vybral další slabší chvilku a jediné, co mi z tohohle jeho filmu utkvělo v paměti, je skvělý Edward Norton, jehož král Baldwin IV. je asi nejzajímavější postava z filmu, a taky výprava. Miluju historický velkofilmy v čele s (pro mě) nepřekonatelným Statečným srdcem, o to víc mě průměrnost a nudnost tohohle výtvoru bolí.