Barghest

Ačkoliv jsem nakonec dostala úplně něco jiného, než jsem očekávala, stejně jsem byla velmi mile překvapená. Největším kladem filmu je velice zajímavý námět a pointa, která mě osobně příliš nešokovala, spíše do děje tak nějak přirozeně zapadla. Proto je škoda, že si tvůrci nedali větší práci se scénářem a nevyvarovali se občasných logických lapsů.

V tomto případě nelze přihlížet k procentuálnímu hodnocení a odborným recenzím jako k atributům, které o díle cokoliv vypovídají. Imaginárium je dost zvláštní film a ne každý ho pobere. Terry Gilliam má můj obdiv už jenom za to, jak se vypořádal s nezáviděníhodnou situací. Za ty vizuální orgie, nápaditý příběh a tvůrčí invenci si tento snímek zaslouží víc než nálepku "Poslední film Heatha Ledgera".

Další dílo do příliš dlouhé řady příběhů s dobrým nápadem, který se nepodařilo dostatečně zúročit.

Budiž mým nejvýmluvnějším zhodnocením fakt, že se u filmu nebojím moc často, ale od té doby, co jsem viděla Insidious, nechodím na záchod potmě. Když si vzpomenu na "Darth Maula z onoho světa" a na tu psychoidní písničku, hned rozsvěcuju.

Nolan to s atmosférou umí a na to, aby vytvořil pěknou depku, nepotřebuje standardní berličky typu tma nebo déšť. Al Pacino odvádí svůj vysoký standart, leč Robin Williams překvapil, jak uvěřitelně dokázal ztvárnit mrazivého záporáka odvedle.

Na norskou kriminálku je to překvapivě průměrné. Teda až na Stellana s tím jeho mrazivě drsným charismatem.

Vánoce letos přišly o trochu dřív. Interstellar je splněným snem a velkým dárkem od taťky Nolana pro všechny filmové fanoušky. Tahle těžkotonážní hardcore sci-fi podívaná člověka zarazí do sedačky tak hluboko, že tři hodiny se zdají jako okamžik a pocit žízně se uctivě dostaví až se závěrečnými titulky. Čím méně toho divák o Interstellaru dopředu ví, tím lépe pro něj. O to níž mu spadne čelist a o to déle mu pak zůstane v hlavě. První, co po komorním úvodu praští do očí, je vyšperkovaný, opulentní vizuál. Tady se tvůrci vážně vyřádili a nezůstali nám dlužni vůbec nic. Když se kamera přilepí na čenich vesmírné lodi a zírá kamsi do neproniknutelné temnoty vesmíru, podpořena Zimmerovou dokonalou hudbou, nebo naopak tichem, nezbývá, než fascinovaně zírat. Nolan ale nesklouzává k obrazové onanii, naopak naprosto vše podřizuje vyprávění. Když nám ukáže černou díru, z níž bych já osobně padla na zadek, kdybych už neseděla, nedělá to proto, aby nám dokázal, jak pěkně ji má vymyšlenou, ale proto, že tam prostě má být. Každý, koho aspoň trochu zajímá vesmír, se musí tetelit blahem, že věci ve filmu fungují tak, jak mají, a vypadají přesně podle toho, co o nich dosud víme. Spolupráce s takovou kapacitou, jako je Kip Thorne, je opravdu znát. Fakta jsou navíc podána tak, že jim porozumí i ti, kdo o nich nikdy před tím neslyšeli. Interstellar je ale mnohem víc než jen sci-fi o cestách do nedosažitelných vesmírných dálav. Příběh má více vrstev, než by se mohlo na začátku zdát a dokonce i na humor dojde. Ač se některé části filmu mohou zdát nedostačující nebo neladící se zbytkem děje, vždycky se nakonec ukáže, že všechno tady má svoje místo a účel a všechno nakonec dostane smysl. Je fascinující, že Nolan dokázal zachovat jak velkolepost vesmírné mise, tak intimitu příběhu jednoho otce od dětí. Oba pocity se v člověku slévají v jeden moment. I když o jednání postav lze občas pochybovat, člověk si musí přiznat, že v jejich situaci a za stejných okolností by nejspíš udělal to samé, perfektní herci mu jeho porozumění o dost ulehčují. Zvláštní uznání si zaslouží geniálně pojatí roboti TARS a CASE. Nolan se prostě opět trefil rovnou do černého. Škarohlídi a frfňalové nechť si přečtou něco o teorii relativity, tohle je jednoznačný film roku. Jedna projekce rozhodně nestačí. P.S.: Kdo taky podezříval Nolana z halovských tendencí?

Laskavý film, který na mě dýchl atmosféru starých mýtů, pro něž mám velkou slabost. Nessie byla okouzlující (a díky skvělým trikům také naprosto přirozená) a její lidský kamarád sympatický.

Tomu říkám příjemné překvapení, Hollywood stále ještě umí točit pohádky! Jen mi nejde do hlavy to nízké hodnocení a žehrání na účet páně Raimiho. Z posté viděné variace na téma "Jak snílek/outsaider ke štěstí přišel" udělal milou pohádku s kouzelnou "feel good" atmosférou. A navíc má dobré herce s Nicholasem Houltem v čele. Ten kluk má sakra talent a díky němu je Jack velký sympaťák. Jen mě mrzí ty (pochopitelné) ohledy na dětské diváctvo, takhle se musím spokojit jen s jednou rozlousknutou hlavou. Daly by se tu najít nějaké logické lapsy a dějová klišé, ale od hollywoodské fantasy pohádky přece originalitu nikdo nechce! P.S.: Palec nahoru za McGregorova generála s koulema a taky za jeho úžasnou černou zbroj.

Takhle se točí dobré reklamy! Fantastické. Klidně bych zvládla celovečerák s touhle trojkou v roli grázlů, natočený se stejným šarmem a klidně i stejnou károu.