Narya89

Tento film je o lidské neschopnosti naslouchat a chápat situaci druhých, včetně našich blízkých. Mary má svou vizi dokonalého a dle její Bible ctnostného syna, ale tato vize je pro ní v rozporu s Bobbyho orientací. Tak co udělá? Snaží se ho "vyléčit", přizpůsobit ho a narvat ho do svých škatulek správného dítěte, na které by mohla být pyšná. Jestli není šťastný? Musí se víc snažit, aby mu Bůh odpustil. Pořád jen Bůh a co je v Bibli...za kolik lidských neštěstí už tahle kniha může? Proč se jí pořád dává takovým význam, resp. jen něčemu v ní, jak bylo ve filmu hezky ukázáno? To vážně ještě i ve 21. století jsou lidé, které ji berou doslovně a řídí podle ní svůj život? Nechápu. Ale o co tu jde je štěstí, o nic jiného. A opět o rozdílnost, kterou má většina takové problémy přijmout. Protože bohužel si člověk potřebuje přijít nějak akceptován okolím a pokud není...no těch, co končí jako Bobby je víc a z větší části je to právě kvůli jejich pocitu nezapadnutí někam do nějakých konvencí a norem. A je hrozně hezké, že si to všechno Mary nakonec uvědomila, ale to už je prostě pozdě a nevrátí to Bobbymu život ani to, že se zabil s tím, že jeho matka radši nechtěla žádného syna, než aby měla gaye.

The L Word je seriál, který se mi neskutečně dostal pod kůži. A není to jen tím, kolik úžasných a rozmanitých charakterů v něm lze najít. Spatřuji v něm hlavně obrovský potenciál změny, nabourávání stereotypů o všem možném a ukazování světa také z jiného úhlu, než z toho normativního heterosexuálního. Myslím, že tvůrcům tohoto seriálu se skutečně podařilo vyvolat obrovskou reakci a svým způsobem i svým divákům trochu pozměnit život. Měli totiž možnost ztotožnit se a vidět lesbický svět, se všemi těmi nekonvenčními dívkami, ať už víc femininními či maskulinními, vztahovými či antivztahovými, módními nebo nemódními, ale trochu i svět gayů, transsexuálů, hluchých lidí, atd. Seriál projednával řadu důležitých diskutovaných témat jako je adopce nebo manželství homosexuálních párů, domácí porody, rakovina, rasová příslušnost, třída, stereotypy o genderové identitě, možnost coming outu u lesbických žen v armádě či slavných osobností a vůbec občas i konfrontaci s heterosexuálním světem a jeho omezenými předsudky a někdy až nenávistí k odlišnému. Myslím, že L Word každopádně donutí všechny ty, co se považují za "normální", se zamyslet, ať už sami nad sebou a svým chováním k těmto lidem, nebo vůbec nad tím, jaké to pro ně musí být, když jsou v takové menšině. Protože všechno je to o respektu k jinakosti, kterou bychom měli brát jako součást nás samých a podporovat ji, ne se ji snažit vytěsnit. Na tento seriál nikdy nezapomenu, protože byl první, který jsem s touto tematikou viděla a protože mi v tomto směru přijde obrovsky významný, užitečný, odvážný, originální a skutečně nabourávající konvence. Smekám, snad přijde víc takových a snad jednou dosáhnou i všeobecné popularity, protože osobně bych ho doporučila hlavně lidem mimo GLBT komunitu. Edit: L Word Generation Q je taky bezvadná a moc ráda jsem se zase shledala s Tinou, Bette, Alice a dalšími charaktery z původní verze.

Ačkoliv nejsem úplně fanynka teen seriálů, tento mě zaujal především tím, že se zabývá problematikou neslyšících. To je určitě něco, s čím jsem se v seriálech zatím nesetkala a co je zde zpracováno pro mě velice sympaticky a lidsky. Měla jsem tak možnost nahlédnout do úplně jiného světa, kde jsou důležitější jiné věci, než co kdo říká a skrze tyto odlišné hodnoty i reflektovat sebe a to, jak automatická mi přijde možnost vše vyjadřovat slovy. Nejvíc se mi líbily hádky pouze ve znakové řeči, to byla rychlost:) Pokud bych měla něco kritizovat, tak je to typicky neodpovídající věk herců. Vanesse Marano bylo v době natáčení 19, což ještě není tak zlé, ale Katie Leclerc 25 let, což je opravdu na roli šestnáctky poměrně znatelný rozdíl. A podobně i u dalších "teenagerů." To je vážně tak málo herců a hereček, že není možné vybrat někoho, kdo odpovídá údajnému věku v seriálu??

Klišoidní, nereálné a většinu času trapné. Od Meny Suvari jsem po Americké kráse tedy očekávala víc, než se bude v jejích letech trapně natřásat před každým chlapem v její blízkosti a hrát si na puberťačku. Když se k ní přidal i Rob Scheider, vznikl z toho bohužel už vrchol trapnosti, na který se nedalo koukat, jak byl afektovaný a nerealistický. Jenom jsem doufala, že je někdo ve filmu sejme a bude už klid, protože to ani nemohlo být vtipné. Na ty dvě hvězdy to zachránila ústřední dvojce Katherine McPhee a Dave Annable, kteří přes svou neznámost působili ještě uvěřitelně a sympaticky. Ovšem postava, kterou ztvárnil Vinnie Jones? To byl bad guy na padesátou - celou dobu se nenávistně šklebil, střílel a používal násilí....no zkrátka dost černobílé charaktery připomínající androidy, kteří byli naprogramováni na pouze jednu vlastnost či aktivitu. Škoda, že takových filmů je pořád víc a víc.

Revoluční. Nevím, jak jinak to vyjádřit. Chvílemi jsem z Eviny přímočarosti měla až husí kůži, jak mě děsila, jindy jsem žasla. Tato divadelní hra, jak tady podotýkají už ostatní, vůbec o nenávisti k mužům není, to je zase jen lživý stereotyp s feminismem spojený. Je o oslavě ženství, o snaze zhodnotit ho, jelikož tak dlouho leželo pošlapané v blátě. V dnešní době bohužel naše kultura stále běžně operuje s falocentrickými symboly. Využívá je jako důkazy síly a moci. Ale žena a její sexualita, její pohlavní orgány? Kamkoliv se podíváme kolem sebe, jak jsou ženy zobrazovány, např. v reklamách....hnus. Jsou pouze zobrazením pasivní sexuality, odraz toho, co po nich chce muž. Ať si namlouváme cokoliv, patriarchátu jsme se nikdy nezbavili a ženy si neměly možnost definovat vlastní sexualitu a být zobrazovány jako ty aktivní, vyjadřující své vášně a touhy. Takhle jsou jen objekty mužovy touhy a to je tak maximum, na co jsou i často v praxi redukovány. Toto dílo je z tohoto pohledu feministické, protože oslava mužství je "normální". Boří konvence, překopává negativní asociace, spojované s vagínami a ženstvím. Ale samozřejmě jen pro ty, kdo mají opravdu otevřené oči. Pro ty, kdo se nechají strhnout, přistoupí k tomu s otevřenou myslí a umějí nahlídnout společenské konstrukce o ženském genderu. Pro ty to bude jistě úžasný zážitek, tak jako pro mě. Pro ostatní to zůstane na úrovni šíleného blábolu, který nepochopí, stejně jako autor tohoto obsahu.

Velice příjemně a realisticky vyprávěný příběh. Tentokrát jde o příběh relativně obyčejného života, hlavně těhotenství a vztahu, nicméně o to lépe je to zachyceno a o to větší je rozdíl mezi tímto francouzským snímkem a hollywoodskými romantickými blbostmi, v kterých se vyskytuje jedno klišé za druhým.Louise Bourgoin mě ve filmu příjemně překvapila a narušila i genderové stereotypy o ženě, která žije jen pro otěhotnění a péči o děti a vztahy, atd...

Hodně super trefný film, kritizující přesně ty rysy konzumní společnosti, které taky nesnášim a které už začínají být patrné i v naší malinké republice. Například kult idolů, přiblblé reality show, kde se dějou nejrůznější zvěrstva, sociální sítě, která minimalizují lidské soukromí už jen na pouhý pojem, realizace lidí skrze své statusy a fotky na facebooku, neustálé tlachání o ničem a navíc neosobně, rádoby vtipy o nějak znevýhodňovaných skupinách, kdy se člověk směje hlavně tomu, že v nich sám není, totální rozmazlenost a nevděčnost dětí a celkově pokleslá morálka. Taky se mi líbilo, jak Frank kritizoval sexualizaci dětí, i to se bohužel dá v mnoha reklamách vypozorovat, kategorie dítě je nejspíš pro mnohé tak do 8 let, pak už je to jen v binárním rozdělení - kluk/holka -> hezká/ošklivá, pokud hezká tak samozřejmě předmět sexuálního zájmu muže v jakémkoliv věku. Nechutné prznění dětské nevinnosti. Lidská povrchnost a hloupost a fanatičnost a ztráta jakékoliv ohleduplnosti k lidem (např. scéna v kině). Samozřejmě to bylo dotaženo do extrému, ale kdoví...asi o něco horší to v Americe bude. Je opravdu tohle vize naší budoucnosti? Oběť je vždy jen ten, kdo si zachová odstup jako Frank, ale jak se pak dá v takovém světě žít? Řešení s pistolí a kulometem bylo sice poněkud nic neřešící ve velkém měřítku, nicméně pro tento snímek stačilo. Akorát ten žánr...hm, do jaké míry se jedná o komedii a do jaké je nám umožněno nahlídnout na sebe trochu extrémnější optikou? Brala bych tento snímek spíš jako varování, co se může opravdu stát.

Parta pubertálních teenagerů, u kterých je od začátku černobíle dané, kdo je dobrý a kdo zlý. Mít takové schopnosti znamená zodpovědnost - to bylo jediné poselství filmu. Opravdu velká myšlenka, že? Chronicle ukázala jediné, a to, že pokud by byly zvláštní schopnost svěřeny teenagerům, pravděpodobně by při svých vtipných experimentech na lidech došlo ke ztrátám na životech.Kromě pár dobrých efektů, hlavně při létání, je to tradiční schéma zloduch ubližující lidem a klaďas, co je zachraňuje. Po stopadesáté.

Průměrná komedie, která bohužel působí naprosto nereálně a místy až hodně nevhodně. Dva zamilovaní agenti, kteří ubohou Lauren 24 hodin nonstop sledují tím způsobem, že ví o každém jejím kroku, zájmu, minulosti a monitorují veškeré její rozhovory, rande s tím druhým, dokonce sex? To už mi přišlo fakt extrémní narušování soukromí a o morálních zábranách nepadlo ani slovo. Chvílemi vtipné, nicméně Tom Hardy měl být jasná volba, vzhledem k tomu jak se Chris Pine přetvařoval a hrál si na něco, co absolutně není - což v závěru zcela vyšumělo. Akorát obdivuji, jak mladě Reese stále vypadá. Přijde mi že někteří herci jsou oproti mě zkrátka nestárnoucí - nebo to dělá ten makeup?:)

Velice osvěžující a netradiční seriál, ktery dokazal byt dojemny, vtipný a zároveň působit poměrně realisticky. Nejvíc se mi líbil herecký výkon Kristoffera Polahy, kterého znám z Ringeru a působí velice talentovane a přirozene. Stejne tak bylo zajimavé sledovat posun Shiri Appleby z dřívějšího Roswellu, jejiž role v seriálu mi byla osobně dost sympaticka. Rozhodne doporučuji. Skoda, ze seriál skončil, dalo se z nej vytěžit mnohem více a poněkud urychleny závěr více dovysvetlit klidně v další sérii.