Narya89

Tak tento film mě pobavil a zároveň přiblížil historický kontext viktoriánské Anglie a mentality tehdejších lidí. Stejně jako u Dangerous Method i zde se léčil určitý fenomén - "hysterie", která ale zahrnovala skoro všechny možné projevy temperamentu žen, které by dnes už působily zcela normálně. Bylo zajímavé sledovat, jak Mortimer postupně otvírá svou mysl novým alternativám a pohledům na věc, samozřejmě za vydatné pomoci Maggie Gyllenhaal, která byla jako vždy revoluční a skvělá. Vyplynulo z toho hlavně to, že není důležitý první pohled a ženy, které se umí způsobně chovat a skromně vystupovat, ale že mnohem důležitější je mít nějaký svůj originální nesobecký životní smysl, pomáhat druhým, nesnažit se zapadnout do konvenčních škatulek a právě nedat na to, co si jiní o vás za to myslí. Na to Mortimer časem přicházel a s touto myšlenkou se ztotožňuji i já.

Krasne vylicena atmosféra, hudba, ponurost domu a vznášející se tajemstvi gradují az do posledni chvíle. Poe proste uměl psát a i kdyz si film jeho povídku trochu upravil, tentokrat mi to nevadilo.

Nechápu japonskou mentalitu a nechápu srovnávání tohoto snímku s Hunger games, ktere jsou stokrát povedenejsi. Battle royale možna stojí na podobnem a pro mě atraktivním nápadu, nicméně ho neumi rozpracovat a působí neuvěřitelně amatérsky a chaoticky. S jedinou postavou jsem se neszila, protoze se nikdo neobtěžoval vylicit jejich psychiku a na narůstající počet mrtvol jsem koukala skoro az s úsměvem, jak to bylo nerealistické. Mimoto jsem měla problém s herci a jmeny, nedokazala jsem se v nich za celou dobu začít orientovat, jak byly totálně podobný. Za mě dost morbidni a nehezke.

Dalsi ze série snímku o šikaně, ktery výborně demonstruje, jak všechno, co se odchyluje od normy, musi byt kolektivem potrestáno. Protoze "normalnost" neni jen o tom byt jako většina, je to něco absolutne zavazneho a nutného, aby člověk mohl žít plnohodnotný život. Filmy na tyto tema, kterých je mnoho, jsou podle mě přínosné, protoze doufám, ze jednou mohou naučit spolecnost nejen toleranci, ale i respektu k čemkoliv, co je jakýmkoliv zpusobem jiné. Problém je totiz v těch "normálních", kteří se cítí byt tou jinakostí ohroženi, ne naopak. Btw. Skvělý konec.

Tak tento snímek od zacatku jednoznačně působí na psychiku jak výběrem herců (matka a syn), tak dokreslením prostředí (neustale červena barva). Musím říct, ze na mě proto dost zapůsobil, hlavne Ezra Miller mě přinutil přemýšlet, zda se nekteré děti mohou skutečně narodit tak zlé....

Jelikoz se povazuji za velkou fanynku knižní předlohy, nedockave jsem cekala na jeji filmové zpracování, protoze obvykle film knížku dost upravuje a vynechává pro mě dulezite momenty. Proto jsem byla velice mile překvapena, ze krome par scén (napr.jak Katniss v knize skoro umřela žízní) zde bylo zachyceno vse podstatne. Samozřejmě je problém se sociálním přesahem, ktery je v knize prostřednictvím myšlenek Katniss a dalších dodatku lehce zachycen,zatímco ve filmu, kde myšlenky neslysime, je toto obtížnější. Proto chápu, ze někomu přijde, ze je film chudší. Já osobně ho ovsem povazuji za skoro nejlepší mozné zpracování, ktere mi přišlo skvěle jak hereckým obsazením, tak hudbou, efekty, kostýmy a líčením Kapitolanu atd. Jedine, co mi místy vadilo, byly rychle a rozmazane pohyby kamery při bitkach a akcích, protoze nebylo prakticky mozné vidět, co se odehrává.

Silny příběh?jiste. Obdivuhodná vule a odvaha? Jiste. Soucit a lítost? Jiste....vsechno ok, ale to uz mi nějak nestačí. Filmu o handicapovaných je na vyber skutečně mnoho a tento je pro mě jedním z těch min zajímavých. Doporučuji raději El Mar adentro.

Tento dokument se zabývá nedostatečně tematizovanou problematikou sexuální orientace a toho, zda má na její utváření vliv výchova, či ne. Je zde ukázána stigmatizace lidí, kteří se odchýlí od heteronormativního standardu ve společnosti, tzn. negativní reakce okolí, nepochopení ani v rámci rodiny, atd. Proto se mi líbila Clair - protože byla svá a nechtěla jít na operaci pohlaví jen kvůli tlaku okolí, které ji nutí si vybrat být jedno či druhé. Samotné ji nepřišlo, že je výhradně některý z genderů, ale byla nucena se stylizovat buď do ženské, nebo mužské role, což ukazuje, že v naší společnosti vůbec pro nějaké transgenderové identity není kategorie a berou se za tak okrajové, že není nutné se jimi zabývat. Schválně se ale přehlíží fakt, že takových jedinců je mnohem více, ale byli díky socializaci silně "nastylizováni", aby se chovali tak, jak je pro jejich pohlaví odpovídající. Myslím, že kdyby byla společnost tolerantnější (a teď myslím ve smyslu respektu, ne strpení a ignorace), mohly by se lidé chovat mnohem svobodněji a někdy tak nepřekonatelná propast mezi gendery by se výrazně zmenšila.

Smutne stupidní, absurdně jednoduché a bez spetky vtipu. Škoda, ze se dva mne sympatičtí herci Heigl a O'Mara snížili k takovému braku. Film jako tento je zbytečne točit, protoze nezaujme a nepřinese nic nového. Jen dalsi výplod masové kultury

Když jsem viděla tento film poprvé před přečtením knihy, docela se mi i líbil. Teď, o několik let později a po knize, jsem rozčarovaná. Musím se tak ptát na zásadní otázku, do jaké míry je vůbec relevantní hodnotit tyto knižní adaptace bez samotného přečtení knihy? Jak je vidět, nejspíš vůbec ne, protože co se mi původně na filmu líbilo byl ten nápad geniálního zločinu a zločince, který má na to "právo" a celá psychologie. Ale jestli je ve filmu vůbec psychologie, pak v knize je jí tak dvacetkrát víc a celková "hloubka" je v 85 minutách tak možná lehce škrábnutá na povrchu. Akorát Ben Kingsley tomu trochu dával šťávu.