Puddle

All of time and space, everything that ever happened, or ever will... So where do you want to start? Slova, jež mluví za vše, seriál, který prostě nezná slovo stereotyp… Doktor diváky na své pouti bere na všechna možná i nemožná místa skrze čas a prostor, a přesto největší kuriozitou zůstává stále on sám, poslední svého druhu, věčně obestřen pavučinou otazníků. Superinteligentní, vtipný, excentrický a zásadový muž, pro kterého jsou však jeho znalosti fungování universa a neobvykle dlouhý život velmi nelehkým údělem a pod maskou bezstarostného bohéma je velmi často tím, kdo musí skládat ty největší oběti, což ze všech třech nových Doktorů nejlépe vystihuje fantastický David Tennant (i když ti další dva jsou taktéž parádní)… Seriál je žánrově velmi proměnlivý, zápletky jsou zajímavé svou na první pohled schválnou laciností doplněnou výborným humorem. Ovšem hraje se zde hlavně na vážnou notu, tudíž není nouze o několik opravdu hororových epizod, o psychoepizod, kdy nevíte co je sen a co skutečnost, o detektivní díly, kdy vychází najevo, že je často něco shnilého v lidské rase a taky o díly, kdy jde s hrdiny všechno do háje a člověk jen pláče nad tím, že co se má stát, stane se. Netvrdím, že je Doktor bez chyby: zápletky s Masterem byly dosti podivné, čtvrtá řada má slabší rozjezd a někdy je to tak laciné, až je to vyloženě blbé, ale všechny ty skvělé epizody jako Parting of the ways, Girl in the Fireplace, Doomsday, Midnight, Waters of Mars, Flesh and Stone atd. mě tak neskutečně položily na zadek, že musím hodnotit naplno.

Za první (rozjezdovou) a poslední (dojezdovou) sérii SG-1čce bohužel všech pět špičatých vpálit nemůžu, jinak je to ale neskutečná klasika a seriál nummero uno mé základní školy. Myslím, že se tu lidi docela oháněli proti odchodu O'Neilla, ale Ben byla náhrada víc než schopná a navíc s sebou přitáhl i Orie, kteří seriálu dle mého dali úplně novou šťavu. Jo a český dabing je, vskutku, taky moc povedený.

Nejautentičtější seriál, co znám. Opravdu mi přišlo jako bych si to všechno s rotou E prožil, a když jsem si na Bratrstvo po čase vzpomněl, pomalu mi připadalo, jako bych se v hlavě probíral svými vlastními vzpomínkami. Masterpiece, kterému neosobní Pacific bohužel nesahá ani po kotníky.

Sedmdesátky představující hranici mezi dvěma světy a excelentní John Simm (ta BAFTA měla být jeho!), který zuby nehty bojuje, ale zároveň pochybuje o tom, kam skutečně patří. A dívenka z televize, blikající žárovky, všechny ty dvojsmyslné věty... Lehce mysteriózní, místy až noirová atmosféra představuje mezi seriály skutečně něco skvostného a neviděného, což platí i o úchvatném zakončení, kde se potvrzuje stará pravda, že skončit se má v nejlepším.