Pán času

Aktuálně sleduji osmou řadu, stále jsem do toho zažraná jako mol do kožichu a ještě víc... Doctor Who byla láska téměř na první pohled, Christopher Eccleston jako devátý Dr. mě uchvátil (ty uši, ty uši!) a o desátém doktorovi v podání Davida Tennanta není třeba pochybovat, že byla skvělá volba ho do role obsadit. Je povzbuzující vědět, že když bylo Davidovi okolo tří, čtyř let, tak si seriál o pánovi času oblíbil a rozhodl se, že se stane hercem, aby měl šanci si v něm zahrát.. Ve škole měl problémy, protože téměř všechny jeho eseje se nějak dotýkaly tématu tohoto seriálu.. a nakonec- se mu to podařilo a musíte uznat, že jeho doktor je úchvatný. Tak, to byla taková vsuvka k mému nejoblíbenějšímu Doctorovi, ehm ;-). ___ Jedenáctý Matt Smith ovšem ukázal, že mě taky umí chytnout za srdce, společné scény s River mám před očima neustále... a Dvanáctý, Peter Capaldi, mě oslovil hned v prvním díle. Co se mi na Pánovi času tak líbí? Že se příběh doplňuje a skládá jak puzzle, že všechno neustále graduje a divák nemá oddech, emočně haprujete jak sinusoida... Že jakkákoli doktorova companion je prostě báječná. I love it! (10.11.2013)

Doctor Who bezesporu patří mezi nejlegendárnější a nejtrvanlivější seriály všech dob, jehož výjimečnost ovšem netkví ani tak v množství odvysílaných epizod, nýbrž v jeho postupném proměňování se napříč časem - a především v opulentním návratu po mnoha letech pauzy, kdy najednou musel oslovit hned dvě úplně odlišné sorty diváků. Koho by to zajímalo víc, může si zkrátit netrpělivé čekání na dvanáctého Doktora případným poslechem mé přednášky "Doctor Who: Devítka, dvojí diváctví a (znovu)ustavování fikčního makrosvěta", již jsem pronesl pro návštěvníky WHOCONu na podzim roku 2013. (04.05.2014)

Základní myšlenka, která stála za konečnou podobou Doctora Who zní: je možné na poli sci-fi a fantasy seriálů konkurovat penězi vyfutrovaným a trikově náročným televizním sériím z produkce amerických studií a la Battlestar Galactica, které si z hlediska podívané nijak nezadají s letními filmovými blockbustery? Je, ale jen tak, že udělám z nouze ctnost a tam, kde nestačí můj rozpočet na vytvoření atraktivních alternativních světů, vypomůžu si nadsázkou, vtipem, naivitou a v tomhle případě i výrazně starosvětskou stylizací. Kosmická loď má podobu telefonní budky, Doktor si při svých soubojích s mimozemšťany vystačí s málem a příšery se nenamáhají maskovat svou trikovou podstatu víc, než je nutné. Ber, diváku, nebo běž dál. Tenhle přístup byl konec konců typický i pro řadu úspěšných projektů domácí výroby. Doctora Who jsem znal z několika náhodně zhlédnutých dílů (většinou speciálů, kterým bývá věnována při výrobě větší pozornost, protože tvoří výkladní skříň celého projektu). Na základě těch několika setkání jsem se mohl připojit k početnému zástupu fandů seriálu. Kámen úrazu nastal, když jsem při televizní repríze začal sjíždět Pána času poctivě, epizodu po epizodě, den co den od prvního dílu. První série výsledný tvar a seriálovou atmosféru teprve hledala, nicméně ani to není omluvou, že mě Doctor Who záhy přestal bavit. Po sedmé epizodě 2. série jsem to definitivně vzdal. Pán času pro mě zkrátka nemá tu sílu, aby mě nutil se k němu v pravidelných intervalech vracet. Z podobně laděných projektů pak dám přednost kanadské sérii LEXX, jejíž pokleslá a hlavně chtěná brakovitost mi přijde zábavnější. Celkový dojem: 45 %. (01.09.2014)

Největší seriálová závislost a zamilovanost. Převážně díky tomu, že jsem zabouchlá jak puberťák do Tennanta... Ale na první místo kladu hlavně brilantní nápad s pro mě výborně vymyšleným time travelingem, zajímavý scénáře a hlavně obdiv nad délkou vysílání (a že to ani po padesáti letech není nuda, právě naopak...). (28.10.2012)

Silly and/but sweet. Tak bych mohl shrnout každý díl, který jsem viděl. Utvrdila mě v tom kromě novodobých dílů i vidění těch ze staré éry, u kterých je ta 'silliness' více zřejmá. Což neznamená, že by to bylo špatné, suspension of disbelief je mocný nástroj. Pomáhá tomu i druhé přídavné jméno z věty na začátku textu, protože co epizoda, to nějaké poselství nebo emočně vypjatý závěr - u lidí vede díl Vincent and the Doctor, já preferuji závěr The Doctor Dances. I přes všechnu tu kýčovitost a 'silliness', just that once, everybody lived. Jinak je to klasická cestovatelská vesmírná sci-fárna, tolik oblíbená pro svou žánrovou různorodost a nevyčerpatelnou zásobu námětů, i když (pochopitelně) podezřele mnoho jich končí v Británii. Všichni hlavní herci a herečky mají něco do sebe, ale z doktorů a companionů je u mě jasný top Matt Smith a duo Karen Gillan a Arthur Darvill. (29.10.2018)