juvelinokivi

Konečně zase jednou film podle kvalitního scénáře. Víc tu řekne obraz než slova. Určitě se vyplatí vidět v kině na velkém plátně. Potěšil.

Řekla bych, že označení žánru jako "drama" je matoucí, já bych film zařadila do škatulky absurdní komedie (ostatně i název je vlastně krutý vtip). Režisér s radostí patologa, pro kterého je práce koníčkem, zkoumá podrobně své postavy na pokraji rozkladu - podobně jako postava Karla Rodena svůj exkrement. Napadá mě srovnání s českou tvorbou Miloše Formana (hlavně s "Hoří, má panenko"), jenže tohle se zavrtává opravdu až "do dřeně". Stejně jako u svého předchozího snímku Petr Václav nenabízí žádnou "cestu ven". Prostě jsme ve srabu a hotovo. Na konci jsem postrádala logiku a také manželku bachaře, jejíž postavu by myslím bylo lepší úplně vyškrtnout. Střídání barevného a černobílého materiálu mi nepřipadalo smysluplné. Ale celkově jsem byla při odchodu z kina spokojena, jestli se tedy dá tohle slovo v souvislosti s tímto filmem vůbec použít.

Přišlo mi, že tenhle film je jakousi druhou polovinou filmu Děti úplňku, který se zabývá především problémovým chováním (těžkých) autistů ve společnosti a rodině, Normání autistický film sleduje povětšinou jednotlivé děti s lehkou formou autismu jaksi vytržené ze sociálních skutečností a v podstatě ve mě vzbudil dojem, že soužití s autistickým dítětem může být víceméně idylické, pokud mu dáte lásku a možnost sebevyjádření. Naopak přehlídka rodičů na pokraji zhroucení ve snímku Děti úplňku ve mě vzbudila dojem zcela opačný. Samozřejmě se jedná o různé formy autismu, ale pravda bude asi někde uprostřed, jak trochu prosakuje i ze scén s Lukášem, které naznačují násilné chování ve škole i vůči vlastní matce. Takže za mě se na to pěkně dívá (hlavně scény s klavírním virtuozem Denisem jsou nádherné), ale výpověď filmu se mi zdá až příliš jednostranná.

https://www.stream.cz/porady/delnici-smrti. Obdobné tématice se věnuje dokumentární cyklus ČT "Život se smrtí".

Film není můj šálek čaje, proto se neodvažuji hodnotit. Ale neodpustím si malou poznámku na okraj. Ve většině scifi (nebo alternativních?) příběhů se lidé chovají a reagují normálně, tak jak by reagoval každý z nás současníků. Tady z neznámých důvodů jednají všichni naprosto nelogicky. Kdyby byl normální člověk zavřen v hotelu za neuvěřitelně ponižujících podmínek a hrozilo mu, že když si nevyhledá partnera, bude proměněn ve zvíře, 99% lidí by si našlo manžela nebo manželku hned první den pobytu v takovém zařízení. Nehledalo by lásku (která tu stejně není podmínkou), ale přijatelné východisko z nouze. Takže příběh, ve kterém 99% lidí v podstatě jen tupě čeká na proměnu, mi připadá zcela nevěrohodný.

Viděla bych to tak na 4 a 1/2 hvězdy - tu půlku za úžasný výběr písní. A smekám klobouk před debutujícím scénáristou. Doufám, že se dočkáme ještě řady podobně povedených scénářů. Díky, pane Žváčku.

Rozmáchlá variace na Pannu a Netvora, sentiment nepřekročil v mém případě hranici a vše se odvíjelo logicky k efektně pojatému závěru. Za mě pět hvězd možná i proto, že jsem těsně předtím shlédla pár ukázek z novodobých českých pohádkových výplodů (na celé jsem si zatím netroufla).

Příjemné překvapení. Scénář, který má hlavu a patu. Po třiceti letech konečně důstojné zpracování klasické pohádky. Viděla bych to na tři a půl hvězdy, protože v poslední třetině, která se odehrává na zámku, se nepodařilo tak úplně vyhnout karikování intrikánských postav královny a jejího syna. Ale vzhledem k výše řečenému zaokrouhluji směrem nahoru.

Díky za písničku. :)

Po přečtení synopse, podle kterého byl film natočen, jsem se trochu obávala toho, že příběh bude o dobré nepochopené menšině a zlé nechápající většině. Ale pan režisér dokumentaristu nezapře, takže všechno je tak, jako ve skutečnosti. Jsou tu jedinci, co se poflakují po městech a kradou - nechybí dokonce ani měděné dráty. Navíc jsem dostala bonus v podobě humoru (zejména výborný švagr-feťák). A těm, kteří mají pocit, že když viděli vybydlené paneláky a obcházeli obloukem hlučnou agresivní menšinovou partičku, vědí o Romech všechno, bych ráda vzkázala, že nikdy neškodí dozvědět se ještě něco víc. - Jen tu cestu ven jsem tam nikde nenašla...