darkrobyk

Cristina už nechce bydlet u rodičů, kteří mají sice peněz dost, ale jí už domácí klec nebaví, a tak se rozhodne osamostatnit se. Bydlí tedy s kamarádkou Paolou a najde si práci masérky. No, ve skutečnosti šlapky, ale jen pro bohatou klientelu. Otec se s tím nehodlá smířit, ale Cristina má svoji hlavu. A ačkoliv má přítele, vydělávání tělem se jí zalíbí, a proto s tím nehodlá přestat. Navíc se seznámí s Oskarem, co jí dělá manažéra (= pasáka). Jenže její klienty začne někdo podřezávat jak slepice, a tak se o ni zajímá policie. Na to, že Fidani je vydáván za naprosto neschopného režiséra, je tohle vcelku průměrné a stravitelné giallo, jehož největší devizou je nahá Paola Senatore, co v některých scénách vypadá jako Zdena Studénková. Smrtící zbraní je břitva a vrah má...žluté gumové rukavice na nádobí...

Jsem z toho poněkud rozvrkočený. Po formální stránce solidní, tedy až na laciné lekačky v podobě padajících poklic. Sara je magor a navíc blbka, která své dítě téměř třikrát, no, možná i čtyřikrát, zabila. V domě, kde se vraždilo, začíná trpět halucinacemi - vidinami a slyšinami. A nebo jsou to bubáci? Místy příliš rozvleklé, zkrácení o 20 minut by filmu prospělo. Konec mě rozhodně nepotěšil, takhle by horory končit neměly....byť o posledním záběru si můžu myslet cokoliv. Dítě zahrálo svoji roli výborně, Shannon i v menší roli potěšil. 2,5*

Hlavní motiv - únos nevinného dítěte kvůli výkupnému - se v minulosti objevil v několika hororech, což by nakonec vadilo nejméně. Únosci se mají v rozlehlém domě postarat o malou baletku a příliš pozdě zjistí, že jde o past. A protože trailery nesleduji, netušil jsem, čím Abigeil ve skutečnosti je. To mě samozřejmě příjemně překvapilo, už ale méně to, že snímek je z hlediska napětí a atmosféry velmi nevyrovnaný. Kupodivu možná nejnapínavější bylo prozkoumávání tajemného domu. Nakonec by mi ani nevadilo, kdyby měl snímek přesah do čarodějnického hororu, to se však nestalo. Místo původně zamýšlených 3* dávám o jednu víc za závěr, který mne potěšil. Samozřejmě zákusy i odpadající hlavy šly, pobavily i exploze těl. Škoda, že laciné pixely z nich čouhaly do všech stran. Skvělé interiéry. Kromě Joey galerie nesympatických postav. Pěkný vizuál, dynamická kamera se málokdy zastavila. Krvavá nevěsta mě bavila více, přesto jsem se nenudil. 3,5*

Aha, takže válku Severu proti Jihu vyhrála stříbrná vidlička... Tedy až takovou katastrofu jsem nečekal. Nápad sám o sobě není špatný, jenže to by se ho museli chopit buď Britové, anebo Češi na přelomu 60. a 70.let minulého století. Jako crazy komedie by to mohlo být dobré, jako vážně se tvářící akční bubákovina je to propadák. Děsivý vizuál, otřesné laciné efekty, mizerné herecké výkony (ale budiž, v daném žánru bych je odpustil) a kolísavé tempo mě nutí dát odpad. Nakonec jednu * za snahu, občasný, i když asi nechtěný, vtípek a stříkající digitální gejzíry krve (byť opravdová by byla lepší). Hnus!

Kouzelník Lorenzo Manzini se připravuje na své vystoupení. Před třiceti lety se stal svědkem smrti svého otce, rovněž kouzelníka. Ten zemřel během akce, kdy se pokoušel chytit do zubů vystřelenou kulku. Mělo jít o trik se slepými náboji, jenže v pistoli byl ostrý. A nyní jakoby se noční můra vrátila. Okolo Lorenze začínají umírat dívky a zdá se, že chce vraždy na něj někdo hodit a tím ho zničit. Vraždy jsou poměrně brutální, nechybí probodaný obličej nebo gilotina v přímém přenosu. Po formální stránce se jedná o perfektní poctu italskému giallu. Argentovské barvy - červená a modrá - jsou všudypřítomné. Vynalézavá kamera často snímá pokroucenou a deformovanou perspektivu, rozhozenou kompozici nebo záběry z neobvyklých úhlů tak, jak to opět dělával především Argento. Symboly, snové scény, opakující se záběry, prolínačky, rozdělený obraz. A samozřejmě vrah, který má místo černých rukavic bíle. Celková barevnost je volena tak, jako by šlo o obehranou kopii filmu ze sedmdesátých let. Skvělá hudba s retro obrazem přenáší diváka do druhé poloviny dvacátého století. Líbil se mi závěr, kdy se kruh uzavřel. Škoda jen, že nedošlo k jasnému vysvětlení medailonu, ale na tom film nestál. Snímek osloví asi především žánrové fanoušky, milovníky gialla a divných italských filmů. A neméně skvělé jsou také interiéry. Za mě spokojenost.

Knihu jsem četl, a tak jsem s filmem hodně dlouho váhal. Pro mne to je spíše dokumentární drama o době, kdy o všem rozhodovaly komunistický kurvy zaštítěné ruskými okupanty. V tom bezvýchodném čase nesvobody bylo logické, že část společnosti revoltovala, zatímco ta větší rezignovala. A samozřejmě tu byla nezanedbatelná část těch, co profitovala. Asi bych se tu rozepsal o všem tom hnusu, ale nejsem masochista. Zlaté horory!

Film, který nedisponuje plnohodnotným příběhem, přibližuje dokumentární formou každodenní práci policie na jihu Itálie. Se členy týmu těžkooděnců se dostaneme mezi demonstranty, fotbalové fanoušky i nenonacisty a skinheady. Snímek připomene italskou vlnu neorealismu a sociální dramata o praktikách mafie ze 70.let. Problém je, že všechny postavy jsou vpodstatě záporné, a tak není komu fandit a jejich osudy mi byly jedno. Hlavní hrdina - zelenáč má sice dobré úmysly, ale současně se nebojí přistoupit na malé lži a násilí mu není cizí, ba co víc, dokáže si ho užít naplno. Nejde s ním proto soucítit ani v momentě, kdy je přesvědčen, že dělá správnou věc. Pro ostatní se totiž stává krysou... Potěšila mě hudba - White Stripes, Clash, Pixies, Kasabian a samostatnou hvězdu bych nejraději přilípnul za božské Joy Division. Poněkud kontroverzní mi přišlo, že v určitých momentech není zcela jasné, zda je film protiraistický, či rasistický...celkově je hodně bezvýchodný, zobrazuje svět, kde téměř nic nefunguje tak, jak by mělo...

Poněkud nevyvážený film se stokrát zopakovaným námětem mě začal bavit, až když se v retrospektivě začalo odehrávat Mikeho mládí. Některé souboje byly únavně dlouhé, nejvíce asi ten v tělocvičně. Ale směrem ke konci se příběh rozjížděl a poslední souboj měl švih. Asi nejzábavnější byly bitka se sekerou a konečné zúčtování. Pěkné 3,5* zaokrouhlím nahoru, i když podruhé už se asi nepodívám. Čistá relaxační oddechovka, co mi tentokrát sedla.

Slabší než předchozí část, hlavně se tu více žvaní a méně mlátí. Ale poslední třetina má přeci jen spád a souboj s klaunem si zaslouží jednu hvězdu navíc, protože je fakt zábavný. Siu-ling je ženská podoba Cata z Růžového pantera, nakonec mi ale tolik nevadila, jako když se poprvé zjevila. Typické oddechové béčko na jedno podívání, z něhož, kdyby se vyhodily zbytečné kecy, by byla pěkná jízda.

Kdo zná Welshovy knihy, nemůže být překvapen, zaskočen, ani šokován, znechucen ale být může. Dekadentní společnost, kterou zachycuje, je plná lidí pohybujících se na okraji, trosek, narkomanů, alkoholiků nebo zkrátka jen těch, co přežívají. Ubíjející kolovrátkový život v duchu No Future. Acid House se mi kdysi v kině líbil více, ale i po letech mne zcela nezklamal, byť Trainspotting mi přišel zábavnější. V úvodní povídce se Bob dostává do situace, kterou by šlo lapidárně nazvat - když se něco sere, pak se sere všechno. A k tomu se v Baru k Bobovi přifaří Bůh a začne mu vykládat, jak Bob všechno podělal. Když ten mu začne vytýkat všechny špatnosti světa, které svou mocí nenapravuje, Bůh kontruje, že je stejně líný jako Bob, jenž také svoji moc nevyužil k odvrácení všech katastrof, co ho potkaly. A Bůh, naštvaný na lidstvo, promění za trest Boba v mouchu. Ten má nyní možnost alespoň se některým, co s ním vyjebali, pomstít. Druhá povídka je vskutku ubíjející a hlavní postava na zabití. Rozhodně ale nepůjde o fantazii, podobných lidí se stejným osudem nebude málo. Asi nejzábavnější je třetí. Prohození těl vždy skýtá možnost bžundy, dítě mluvící jak dlaždič tudíž nezklame. 3,5*