darkrobyk

Typické béčko na téma zombie, byť několikrát se ve filmu tvrdí, že o zombie nejde. Max vezme dobře placenou práci - z městy zamořeného smrtící epidemií má přivést dceru vysoce postaveného muže, který je mimo jiné jedním z hlavních viníků celé tragédie. Cesta zamořeným městem není samozřejmě procházkou růžovým sadem. Max je jakýmsi klonem Ramba, který bez jediného kousnutí rube nakažené po desítkách, možná i stovkách, a k tomu mlčí jako Conan. A ani po nalezení dcery nemá zdaleka vyhráno. příjemným zpestřením jsou roboti, kteří dávají filmu přeci jen punc jinakosti. Místy pěkný vizuál kazí jen prasácká kamera v případě útoků a útěků. Já chápu, že to vypadá věrohodněji, mé oči to však nechápou. Hodně dlouho jsem film odkládal, a hle, je to rychlá (až na to žvanění ve třetí čtvrtině) a na jedno podívání obstojná akční vybíjená. p.s.  zdejší obsah se už snad ani víc mýlit nemůže

Černobílý skvost evokující gotické horory a německé expresionistické filmy, vybavila se mi i tvorba W. Herzoga, a to nejen Nosferatu (1979). Výborné je využití klasické hudby (Vivaldi, Šostakovič, Verdi, Caplet´s, Strauss - Radeckého marš, Purcell - King Arthur: Cold Song ad.) Syrová satira o krvavém diktátorovi, kterého si lze snadno jako upíra představit. A fikce s jeho matkou nemá chybu! Ostatně minimálně je spojoval odpor vůči komunistům, což také byl jediný světlý moment v generálově kariéře. Hlavní motiv - chamtivost! Na nikom nezůstala nit suchá. Diktátor a jeho zvrácená žena bez komentáře, majordomus rovněž, fanatická jeptiška, co by nejraději podobojí a církev, která chce vymítat Ďábla, byť ve skutečnosti jí jde o prachy jako vždycky. Silné momenty - gilotina (symbol moci), létání (symbol svobody) loďka potomků s nabraným majetkem míjející se s loďkou jeptišek s vlajícími rouchy. Samozřejmě silných momentů je plný film. Nebudu psát, že to je artový film či jen pro okrajové publikum, jelikož je to jasná společenská alegorie, která ovšem vyžaduje od diváka určitou spolupráci. A největším pokladem je co? Přeci knihy! To se ví ale od doby, kdy se začaly psát a následně tisknout... p.s. pokud si někdo myslí, že jde o životopis diktátora či snad obhajobu komunistů, či nedejbože o upírský horor, pak film vůbec nepochopil a nepomůže mu ani Wykydpédie...

Proč mezi tagy není FF? Protože je to ještě horší! Po půl hodině jsem tu rozmávanou kameru vzdal, jinak bych přišel o oči. Film tedy nehodnotím, nebylo by to objektivní, ovšem forma je pro mne na odpad...

Američané točí sci-fi o Američanech, Rusové o Rusech a Korejci o Korejcích. Tolik k nacionalismu, který tu je normální. Triky jsou veskrze průměrné, což zamrzelo, postavy sympatiemi příliš nehýří. A navíc, přijde mi, že ještě více než v jiných korejských filmech přehrávají. Každopádně minimálně ministr byl na zastřelení. Film má ale několik napínavých scén, které jsou hnány až na hranu, a to jsem uvítal. Směrem k závěru se víc a víc přidávají emoce a nakonec je to na stohy kapesníků. Líbila se mi ale myšlenka, že při zachraňování nejde o národnost, nýbrž o člověka. Nejsem fyzik, ale zdálo se mi, že leckterý zákon dostal na vrak. Zkrátit o půl hodiny, šel bych i s hodnocením výše. Na jedno podívání OK.

Na Jodorovského zdánlivě krotké, ale jeho rukopis tu je. Vlastně jen zpočátku se celý příběh jeví až příliš všední, dokud nezačne být prokládán bizarními a působivými scénami. Ty samozřejmě diváka znalého režisérova díla nezaskočí ani nešokují, ale to myslím nevadí, protože fantazie v nich je. Fascinující pohřeb slona i s netradičním zakončením, boj o chrám, náznak ukřižování mezi slepicemi, taneční čísla sršící energií. A nechybí krev, symbol života a víry. Ruce - jeden z motivů a symbol nikoliv svobody, nýbrž otroctví. Chvílemi jsem měl pocit, jako by filmem probleskával Kabinet doktora Caligariho. Nemám rád cirkus, tady mi kupodivu nevadil snad proto, že je dějištěm klíčových událostí. Do jistě míry surrealistické, byť Jodorovský se ve svých fantaziích tentokrát poněkud krotil. Většina střípků se složí směrem k závěru. Život, smrt, smutek, radost. Mám Jodorovského filmy rád, jelikož film je médium vizuální a on si toho je plně vědom. Zdejší obsahy prozrazují až příliš, a tak je lepší nečíst si je, což jsem naštěstí udělal.

Překvapivě solidní nízkorozpočtové sci-fi s obleky ze StarWars, což vůbec nevadí. Jen úvodní pixelové záběry z vesmíru za moc nestály, ale na nich to nestojí. Trochu variace na snímek Můj nepřítel (1985), zde je ovšem vztah odlišných ras daleko komplikovanější. První zlom nastane, když se sundají helmy...

Příroda je nejlepším lesníkem! Krásný a zároveň smutný dokument, co má v závěru naději. Pro většinu asi nepřináší mnoho zlomových informací, ale dobře se na něj dívá a připomínat hamižnost člověka a jeho falešné představy o tom, jak by měla příroda vypadat, je nutné stále. Nebýt té mohutné očistné síly, tak už máme na většině území poušť. Ovšem i tzv. uklizený les po polomech má schopnost obnovy, jenomže trochu jiné. Převládnou trávy a některé druhy květin, co možná lahodí oku, jenže nedovolují vyrůst stromům...znovuzrození je tak mnohem náročnější a delší, než by tomu normálně bylo. Povinný film možná nejen pro lesníky, ale spíše pro majitele dřevařských společností, kteří vidí v lese jen svůj byznys a strom je pro ně pouhé zboží...

Steve přijíždí do Northamptonu, kde hledá přítele Jamese Mitchuma. Zjistí, že byl hospitalizován, a tak se ho vydá navštívit do nemocnice. Zdejší zřízenec ho však zavede přímo do márnice, jelikož Mitchum měl nehodu a nepodařilo se jej zachránit. Před smrtí ale řekl jméno mladé ženy - Faith, která by mohla leccos vysvětlit. Jeho cesta se postupně promění v bizarní dobrodružství, kdy divák zjišťuje, že je klamán stejně jako postavy. Sny se začnou prolínat se skutečností. Mrtvý ve snech ožívají. Voodoo, rosekruciáni, černá magie, čarodějnictví. Spletitý příběh má velmi dobré herecké výkony, skvělou kameru a výbornou hudbu, jejichž spojení vytváří jedinečný zážitek pro toho, kdo se nechá vtáhnout. Hudba při scéně v baru, kdy je vyslýchána Faith, je přímo uhrančivá. Velmi šťastné je i zařazení klasické hudby. Občas jsem si vzpomněl na D. Lynche, jinak je to samozřejmě A. Moor, tvůrce snových světů. A tam dolů, tam nechcete. Pro okrajové publikum.

-Není důležité, co chcete, ale co můžete.- Je jisté, že byť se jedná o nadčasovou alegorii, více porozumí ten, kdo zažil dobu, kdy nás okupovala ruská armáda a komunisti silní v kramflecích velkopansky rozhodovali o osudech druhých. Země obehnaná dráty byla jak podzemní místnost bez dveří. Lidé se z větší části učili žít v kleci, rebelové byli trestáni. Obyčejný průvodce v podání Hrušínského, co dostal do rukou moc. Stejně, jako když železnou pěstí vládla dělnická třída. Jeho gestapácké, tedy spíše komunistické manýry byly přesné. Kladné emoce zákonitě chybí, až směrem ke konci začínají být všichni šťastní...falešné štěstí, snaha přežít, blázinec. -Myslete na nejhorší a nebudete nikdy zklamáni.-

Třetí mutant je asi nejvíce frankensteinovský. Zdejší obsah je blábol, co nemá s filmem nic společného snad kromě jména mutantky - Sáry. Vedle ní jsou zde nepovedení mutanti, míšenci, co podléhají poměrně brzy rozkladu a smrti. Své přežití vidí jako možné ve vajíčkách Sáry, té se ale nedaří najít sobě rovného, aby mohla být vajíčka oplodněna. Pěkné masky, slušivé rozklady mutantů. Nechybí ani nějaké to gore, kdy strážný je roztržen vejpůl. A dojde na střeva ven! No dobře, nejsou to střeva, ale chapadla, co jako střeva vypadají. Kromě S. Mabreyové, co se svléká na potkání, shodí šat i A. Cooke! A mě potěšil R. Knepper, který umí hrát a mé sympatie si získal poprvé v Útěku z vězení. Když člověk vidí, co se v poslední době točí kokotin, tak tohle je slušný průměr.