Gumby

Ne ne, k tomuhle mám daleko. I tři hvězdy by bylo pokrytectví. Záběr z okýnka auta na nejošklivější krajinu na zeměkouli není umění ani když k tomu pustim nějaký to Kyrie eleison. A natočit lidi, lizardy a jinou havěť tak, aby vypadali NEbizarně je ostatně taky větší kumšt...

Možná kdybych neviděl Gilliamův Tideland, dokázal bych del Torův Labyrint ohodnotit třeba i třemi hvězdičkami.

Asi první film, kterej nedokážu posuzovat objektivně, an sich, bez ohledu na způsob jeho vzniku. V dětství člověk věří, že vše co se děje na plátně je skutečný, jen dokumentárně zaznamenaný. Velmi brzy se smíří s tím, že naopak skutečný je máloco a většina scén je de facto iluze, postavy nejsou takoví borci, ale jen herci a i godzilla je jen důmyslně nasnímanej chlápek v kostýmu. A pak, po několika tisícech filmů se nejednou objeví Fitzcarraldo, kterej na ostatní filmy kašle a dělá si je po svym, hrubě, ale poctivě: Conquistador of the Useless - http://en.wikipedia.org/wiki/File:Fizzcarraldo.jpg

94% - Něco se mi na tom nelíbí, těžko ale popsat co. V jednotlivostech (herci, hudba, režie, výtvarný pojetí, téma, komplexnost příběhu...) je vše bezchybně, ale vcelku mi tam něco hapruje. Asi že pro film je to téma moc velký, moc složitý - přesahující jeho vyjadřovací možnosti. Nebo možná jen přesahuje schopnosti Aronofského. Přes všechnu obrazovou velkolepost a originalitu, nedokáže víc než jen naznačit (stejně jak v Pi) co by asi chtěl říct. Ale ne každý může být genius. Myslím že tvůrci, kteří takto absolutní téma vyjádřili odpovídajícím způsobem by se dali spočíst na prstech jedné ruky.

po třech týdnech rozmýšlení si to vyndavám ze škatulky, ve který mám Scanner darkly, Gattacu a Innocence a dávám do přihrádky k It's All About Love, Code 46 a Fantastic Planet..

90% - zcela vynechat děti, rozmělnit hlavního hrdinu mezi víc obdobně neschopnejch vojáků, prodloužit scénu výsadku nad městem (a nechat v ní znít jen toho Ligetiho, bez ruchů) a bylo by to za 100%. Ale hlavně se mi líbí, jak Hollywood pořád pěkně funguje. Jak si všiml, že už mě vůbec nebaví ty stejnorodý superhrdinský blockbustery a zkusil zas trošičku něco jinýho, byť ne nutně novýho. Návrat ke stylu Jurskýho parku, kterej taky podobně naznačuje, že i kdejakej nadčlověk vypadá v porovnání s indiferentní přírodou stejně jen jako snaživá vopice.

Stoprocentne a bez chyby naplňuje pravidla popcornového velkofilmu, přičemž se ještě (vzhledem k době vzniku) nesnaží o "myšlenky" a "psychologii postav", což hodnotím s povděkem...

vám nevim, nakonec z toho mám podobnej dojem jako z věcí tohohle typu http://www.lostateminor.com/2014/03/21/gigantic-wall-sized-mural-illustrated-mere-sharpie/ ...Řiká se, že hudba je to, co se nachází mezi notama. No, tak posledním Wesovejm filmům přesně tahle hudba chybí. Navzdory vynalézavý instrumentaci a chytlavejm melodiím. Víceméně bych sem moh zkopírovat svůj koment k předchozímu Moonrise kingdom. Včetně odkazu na koment Marigolda :)

(pozor paradoxy a spoilery) Je dobře, že Gravitace nemá příběh. Jen by rušil dojem realističnosti. Je dobře, že v ní jsou fyzikální a technický nerealističnosti. Jinak by to dramaticky nefungovalo, pač by všichni hned pomřeli/ulítli. A je dobře, když vznikne film tak nadfilmovej, až se místy blíží hudbě: Když hořící trosky Shenzhou sviští nad krajinou, měl jsem pocit jak v závěru nějaký obří symfonie. Mahlerovy první třeba.

neznal jsem ho, ale RIP. Škoda, že ho museli zastřelit.