Mefistofelle

Zrovna když si to u mě Takashi Shimizu dost pokazil prvním zpracování Ju-On a ještě pochybnějším Rinne, dostala jsem se k tomuto jeho remaku a po shlédnutí jsem byla velmi příjemně překvapená. Větší finanční obnos a trochu jiná dějová koncepce udělaly své a Ju-On: The Grudge se zařadil mezi ty nejlepší japonské horory, které upoutaly pozornost západního diváka. Strašáci se od první verze nezměnili, ale působí teď mnohem děsivěji (scéna s Kayako na schodech je o x řádů lepší). Nevýrazné hlavní postavy prvního pokusu byly redukovány na pár docela sympatických protagonistů a děj se taky už tolik nevleče. Jedna z nejlepších japonských duchařin.

Dvojka si oproti jedničce trochu pohoršila rozmělněným dějem, který má málo sjednocujících prvků na to, aby se mi zdál plynulý. Skákání od jedné postavy k druhé je sice v rámci japonského hororu vcelku obvyklé a jsem na něj osobně dost zvyklá, ale v tomto případě jsem se v tom občas dost ztrácela. Bubáci, tedy Toshio a Kayako, straší stejně kvalitně jako v jedničce, ba dokonce některé scény jsou ještě lepší. Je tedy opravdu škoda, že děj je tak chaotický a můžu dát jenom 3*.

Jakmile se do hororového světa přimíchá Španělsko, je téměř 100% jistota, že z toho vzejde skutečná kvalita. Fragiles je ponurý od začátku do konce, místy opravdu hodně děsivý a zaručeně nenudí. Pocit strachu je velmi pečlivě budován a nemocnice, ve které se děj odehrává, působí opravdu dost neutěšeným dojmem. Námět není nejoriginálnější ze všech a zcela odpovídá klasickém duchařskému schématu, ale klasické žánrová klišé zde nenajdete. Hlavní hrdinka je navíc velmi sympatická, stejně jako dětští pacienti, které má na starost. Závěrem lze říci, že k naprosté spokojenosti mi zde chybělo jen málo...

Především bych vyzdvihla příjemně tísnivou atmosféru, kterou film oplývá. Obě hlavní hrdinky, jedna rozdílnější než druhá, jsou sympatické a povšimla jsem si i dobře zkomponované směsi hudby a různých zvuků, které filmu dělají medvědí službu. Jenom jsem trochu očekávala víc od toho, co se skrývá v tom divném tunelu. Trochu jsem byla zklamná když konečně vyšlo najevo, co to vlastně je. Ale na nízkorozpočťák financovaný z darů fanoušků je to obstojný výkon.

Dvojka je v mých očích co se kvality týče zcela srovnatelná s jedničkou. S výjimkou dvou hlavních mužských protagonistů, které ztvárnili stejní herci, se původní nátura filmu poněkud změnila. Od oživování mrtvol a koček se šílenec West rozhodl, že pro svého kámoše, který truchlí po své mrtvé přítelkyni Meg, vytvoří novou a zcela dokonalou ženu. A než se do toho pustí, tvoří bizarní "umělecká díla" z různě pospojovaných částí lidských těl. Mimochodem, hlavní záporák z prvního dílu, doktor Hill (resp. jeho hlava) se opět vrací a má velké plány:)... A jako nejlepší část filmu bych označila závěr, který byl naprosto bombastický a vážně ujetý v pozitivní slova smyslu:).

Hehe, k tomuhle filmu jsem přišla naprostým omylem. Chtěla jsem stáhnout The Way Back a jaksi jsem si nevšimla, že název torrentu je trošičku jiný :D. Silly me... Ale tak co, říkala jsem si, nechce se mi už čekat až si stáhnu ten pravý film a když už to mám, kouknu se na to, poněvadž to má na ČSFD docela dobré hodnocení. A tento nenápadný film mě velmi mile překvapil. Z filmu se totiž vyklubala hezká letní komedie o poněkud introvertním klukovi. kterému se nudná dovolená s rodinou mění na nejlepší léto jeho života. A rozhodně to není nic pubertálně pitomého. Nikde se netlačí na pilu, žádný křečovitý humor-za-každou-cenu zde nenajdete. Pouze běžné lidské radosti i starosti podané místy vážně a rozhodně velmi reálně, takže nebýt scén z akvaparku, které z tohoto filmu dělají komedii, mohlo by se dost dobře jednat o rodinné drama. Funugje to v obou zmíněných rovinách. A Rockwell hraje svoji postavu tak, že rozhodně chcete, aby ten chlápek z akvaparku byl váš kámoš. Já jsem se opravdu bavila, skoro celý film jsem měla úsměv na tváří a jsem tedy moc ráda, že neumím pořádně číst a stahuju nesprávné torrenty :).

Pokud bych měla srovnávat s originálem (tj. A Tale of Two Sisters), je to sice mnohem jednodušší na pochopení, ale zároveň míň mrazivé a strašidelné. Nejlépe to zkrátka funguje jako thriller a jako horor to spíše pokulhává. Přesto se ale dá říci, že určitá míra napětí tu je a pointa, i když je už trochu ohraná a vyskytuje se v milionu jiných filmů, se sem vyloženě hodí (ačkoliv originál si s ní pohrál mnohem lépe). Závěrem se dá říci, že jsem tímhle zpracováním ve výsledku zklamána nebyla. Pokud chete nenáročný film při kterém se nemusíte bát, že si ucvrnknete strachy do gatí, neuděláte s The Uninvited chybu.

Final Destination - leželo to u mě na disku dlouho a nějak se mi do toho nechtělo. A moje podvědomí asi nějak vědělo proč, protože mě to opravdu kdovíjak neuchvátilo. Příběh je sice svým způsobem originální, ale v mém případě to naprosto zabily hlavní postavy, ke kterým jsem si nebyla schopna vybudovat vztah, a dialogy, které jednou nohou stály v louži jménem klišé. Od prvního dílu poměrně známé hororové série jsem čekala mnohem víc. A přebytečných posledních pět minut snad ani komentovat nemusím...

U fake snuff filmů se jaksi automaticky předpokládá, že to bude podívaná, která vás šokuje a znechutí. Niku Daruma k tomu má od začátku velmi slušně nakročeno. Handycam styl v tomto případě ujde (rozuměj, nevypadá to jako kdyby kameru držel důchodce s Parkinsonem) a vše vypadá velmi reálně. První problém nastává jakmile dojde na sex. Ano, dámy a pánové, genitálie jsou zcenzurovány čtverečky. Ne, že bych tolik toužila vidět nádobíčko souložících Asiatů, ale důvod skutečně nechápu. Kvůli věkovému ratingu to být nemůže - takové filmy zpravidla mívají jedině ten nejvyšší rating díky extrémní brutalitě, tudíž žádné dětičky by se k podobným mravnost ohrožujícím snímkům tak jako tak neměly dostat. Vlastně mi to přišlo docela vtipné - uřezávání končetin nevadí, penis ano... no, radši to nechám stranou s tím, že v Asii maj ohledně podobných věcí holt nějaké divné zvyky. Jak film pokračuje, začíná přituhovat a místo klasického porna nastupuje BDSM a nakonec pravé a nefalšované mučení. A zde je další kámen úrazu. Ty postupně uřezávané končetiny jsou samozřejmě gumové a je to na nich strašně vidět. Chápu, je to nízkorozpočtové a má to už taky nějaký ten rok, ale pokud se maso nechová aspoň trochu jako maso, ale jako neživý předmět, kterým ve skutečnosti je, tak to prostě není ono. Měla jsem z toho místy pocit, jako kdyby rozebírali spíš figurýnu z New Yorkeru než živého člověka. Jediná scéna, která působí trikově docela dobře, je ta s jazykem... doteď si ji dokážu v hlavě naprosto přesně vybavit... brrrr. ----- Závěr? Atmosféra je opravdu výborná, vše působí velmi realisticky a takový ten "nechutný" pocit jsem u toho měla, což je přesně to, co od fake snuff snímků očekávám. Stopáž je taky ucházející a herci to zvládají dobře. Kdyby nebylo té genitální cenzury a nedotažených triků, byla bych velmi spokojená, ovšem takto se musí Niku Daruma ode mě spokojit jen se třemi hvězdičkami.

Nebyli by to legendární NIN v čele s Trentem Reznorem, aby nevyrukovali s nějakou kontroverzní ujetostí. Nápad na zkombinování klipů kapely s rádobysnuffem je opravdu pecka. Kdysi mi jeden můj kamarád, který se o NIN zajímá už několik let, povídal, že policie měla chvíli podezření, že záběry s mučením uvězněného muže jsou skutečný snuff. Nezáleží ani tolik na tom, jestli je tato historka urban legend nebo je pravdivá, dokazuje to pouze, že brutální záběry natočené stylem a la domácí video jsou neskutečně intenzivní a nezasvěcenec by neměl problém věřit, že se jedná o realitu.