Wlck

Dlouhé a zpomalené záběry beze smyslu, zaplňování sexuálními scénami, mizerný pokus o prezentaci lidské diverzity, který se zvrhnul jen v hrozně veliké klišé. To se dost ukazuje i na směsici žánrů, která se projevuje v jednotlivých dějových liniích. Telenovela v Mexiku, malý pokus o Bollywood... Nerovnoměrné rozdělení příběhu staví američany do centra dění a všechny ty multikulturní postavy jsou tam jen aby jim sekundovaly a občas odjely, někoho zmlátily nebo se chovaly jako psychopati. Podivné flashbacky, které neumím interpretovat tomu taky nepřidávají, ale jeden z nejdůležitějších problémů celého příběhu pro mě byl záporák. Dostal tak málo času, že člověk nerozumí tomu, proč je to záporák. A kdo byla ta další islandská žena? A proč nepoužili postavy jako ona pro nějaké koherentní a ucelené vysvětlení situace jak postavám tak divákovi? A proč jim to dramaticky dávkovali po kapkách? I když to určitě stálo hodně a vypadá moc hezky, tak to je to scénáristicky děravé jako hlava jedné z vedlejších postav.

Zklamání, zklamání, zklamání! Od tohoto filmu, a hlavně od Evy Green, jsem čekal daleko víc. I když vím, že ani první Sin City neoplývalo kdovíjakou filosofičností, tak povídková výstavba vytvořila jeden funkční celek i proto, že byly všechny povídky v zásadě vyvážené a daly by se promítat i zvlášť jako krátké filmy. A Dame to Kill For tyhle základní kvality nesplňuje. Možná za to může i monotónní námět všech příběhů, ale do takových úvah bych se pouštěl spíš nerad. Takže když vezmu povídky jednu po jedné: A Dame to Kill For měla paradoxně jako nejzvláštnější postavu Evu Green. Jak moc jsem se na ni těšil, tak moc jsem zklamaný. Uznávám, bylo docela fajn, že byla většinu doby nahá a dalo se obdivovat její tělo. Dost možná za to mohla volba barevného zvýraznění očí a rtů, které mi vůbec nesedělo a díky kterému se pro mě stala maximálně neatraktivní. Další problém byl jsem měl s její přesvědčivostí, protože mi herecky přišla fakt špatná (za to ale potenciálně může i špatně napsaná postava). Josh Brolin to z mého pohledu naopak herecky zvládl výborně. Když se vrátím ke zvýrazňování barev, tak jsem ho vlastně nepochopil jako celek. V prvním díle byla rudá pro krev, občas nějaká ta žlutá pro Yellow Bastarda a Goldie. Tady mi barvy vůbec nedávaly smysl a zbytečně se s nimi plýtvalo. K lince Josepha Gordon-Levitta mám jen jednu větu: Proč v tom filmu vlastně byla? Howgh. K lince Jessicy Alby: Její tanec byla pravděpodobně druhá nejlepší věc v celém filmu, hned po nahé Evě Green, ta ale měla trochu nefér výhodu. Bruce Willis hrál opravdu svou nejzbytečnější roli a vlastně i celá tato povídka ode mě dostala status: Tohle tady bylo jen proto, abychom viděli sexy tanec Jessicy Alby.

Nepochopil jsem to. A jsem z toho smutný, takže se na to podívám ještě jednou. Nutno podotknout, že opičky byly fajn, Hal9000 nejlepší zloduch, jakého jsem za dlouhou dobu viděl, akorát... Tam kde skončilo to, co znám a slovo si vzal obraz, který neznám... tak jsem si akorát říkal, jak hezké obrázky tam jsou. Každopádně se těším na tu projekci, kdy pochopím i ten.

Žánr a s ním spojená tematika strašně silně určují, co se objeví už jen v samotné předloze. Koukal jsem na to hlavně kvůli zopakování si reálií otrockého života (a pár jich tam taky bylo trošinku mimo). Významné plus je absence amerického patetického vlastenectví. Spousta zbytečných scén se dala zkousnout. Viděno 14.2. a proto mě, jako cynika, obzvlášť bavily (ne)erotické scény.

První série byly děs a hrůza. South Park má naštěstí hodně stoupavou tendenci, díky níž se minimálně 16. a 17. série dají považovat za naprostý vrchol komediálních animáků. Nechutný humor je sice občas ještě pořád vidět, ale už není tak moc samoúčelný. Park i Stone vyrostli a South Park s nimi.

Archer je totální seriálový šmejd. Každá jedna postava s výjimkou kozaté afroameričanky se chová jako naprostý idiot a někde mezi 2-3 sérií se do extrému zaženou i všechny vedlejší postavy. Díky tomu nakonec všechno pohání jen všudypřítomná idiotskost a sám Archer, který napočátku působil jako největší retard na světě, se tak ocitá ve společnosti bandy daleko větších kokotů a stále ještě ucházejícího šíleného vědce Kriegera. Bonus nakonec: Archerovi jsem zařadil 666. hodnocení.

Dvě věci. První je, že scéna, kdy Hit Girl děvčata ukázala klip byla naprosto fantastická a bude mě bavit ještě hodně dlouho. Druhá je, že poslední scéna to zásadně zbabrala. Tenhle film neměl dát žádné podělané morální ponaučení, ale guilty pleasure zábavu. Což sice maximálně splnil, ale ta poslední věta... (a samozřejmě i pár chabých momentů v průběhu filmu, ale...)

Musím upozornit, že jsem to viděl jako němý film ve vlaku, ale asi mi utekly všechny břitké hlášky, které by to zvedly o další dvě hvězdy. Takhle je to jen za sexy obleček a střílení.

V rámci studia Harlemské renesance přišlo na přetřes i několik filmů. Z žádného z nich jsem nebyl nějak zvlášť nadšen, ale tohle přineslo na můj mozek úplně největší možný nápor. Mé hodnocení se může jevit poněkud přísné, ale i přes vysvětlivky několika lidí mi POŘÁD nedává smysl přerod hlavní hrdinky a způsob, jakým to provedla, stejně jako její následný návrat na světlou stranu síly. Divácky nesmírně náročný kousek.

Ze skvělého nápadu jeho chabé provedení pořád a pořád uzurpovalo původně skvělý dojem až do dost nízkého podprůměru. Postavy byly s každou minutou méně a méně věrohodné a nakonec to zazdili velikým finále v duchu skvělých amerických filmů vytvořených na míru pro tu konzumní kulturu, kterou celý film kritizuje. Pár výborných momentů doplňuje veliká spousta dementního balastu. 2*