Maq

Díky za jeden příběh, který se v líčení prostředí nelegálních imigrantů nezabývá kriminálníky, nýbrž slušnými lidmi. Ale pokud si odmyslíme politické poselství filmu, příběh sám až tak skvělý není, ba trpí právě onou snahou mentorovat.

Psychologické drama s naznačenou kriminální složkou. Není to špatné, ale výrazněji mě to nevtáhlo, trošku jsem se nudil. Nejnapínavější pro mě byly pasáže kdy kolem šmejdili policajti. Mně osobně by se líbilo, kdyby čmuchali trošku víc. ---

Je film hrobařem dramatického umění, anebo se jen přizpůsobuje všeobecnému trendu otupění citu a debilizace? Jde to asi oběma směry, řekl bych. --- Před několika dekádami by se tento příběh prodával jako šestákový comics na dvacet třicet stránek. Dnes je z něj film. Nejde však jen o technologický pokrok. Comicsy braly vážně jen děti, byl to brak pro volný čas, na pláž, nebo - asi vůbec nejpříhodněji - na záchod. Dnes je to celovečerní záležitost, plnohodnotné téma pro dospělé a velmi příznivě přijímaný kousek umění. --- Aby mi bylo správně rozuměno - nefňukám nad lidskou hloupostí, ta je věčná. Ale unikátní pro naši dobu je, že „nebýt primitiv“ se stalo povážlivým handicapem. ---

Tak tohle jsem prostě nepobral. Nic to nevysvětluje a divák je ponechán, aby si domyslel. Nemůžu se zbavit pocitu, že není CO domýšlet, že je to jenom hádanka bez řešení.

Tak copak se nám to tu urodilo? Je to bestiální, plné sexu a násilí, psychologicky hluboce ponořené do sraček, a perfektně politicky korektní - žena-zvíře vítězí nad mužem-dobytkem, napřed morálně, posléze i dieteticky. Dílo posouvá naše masturbační horizonty za meze dosud heroicky vytýčené Elfriede Jelinek a lze jen doufat, že neunikne pozornosti Nobelova výboru. Eventuální kandidatura je ale zatížena dvěma handicapy: McKee je Američan a k tomu chlap. --- Takže je to nejspíš béčko… ---

Vizuálně krásné, atmosférické, stylové, to všechno ano, ale vyústění toho všeho je plytké. A to nikomu nevadí, že ten závěrečný dvoj-duel je nesmyslný? Zabít zabijáka vteřinu poté, co splní moji zakázku, to dává smysl, ale vteřinu před tím????

Životopisný příběh muže, hledajícího lásku a činícího chyby. Kdo není dítě ví, že o tohle v životě jde, a podaří-li se to dobře vylíčit, můžeme očekávat silný zážitek. Tohle se podařilo, jinak se o tom nedá mnoho napsat. --- Povolím svojí zálibě v morálních dilematech a pozastavím se nad zlomovým momentem filmu. - Zde se asi sluší varovat před spoilery. - Tak tedy, jak řešit Barneyho nevěru? Pravda, Miriam ho hned na začátku jejich vztahu varovala, že to nesnese. Jenže reagovat takto nekompromisně po dvaceti letech šťastného manželství? Polehčujících okolností je spousta: Šlo o tu nejbanálnější a nejpitomější ze všech nevěr, jaké si lze představit. Barney se evidentně a upřímně kál a hned se přiznal. Navíc byl zmatený, žárlivý a nešťastný, a to právě přičiněním Miriam. Žárlil na Blaira, se kterým jeho žena trávila dovolenou. Ve vší počestnosti? Čemu říkáme počestnost? Miriam nemohla nevědět, že Blair jenom čeká na svou šanci. V takové situaci bylo pro Miriam o poznání snazší být zásadová. Však od Barneyho šla rovnou k Blairovi. Nevěra je ovšem odsouzeníhodná, ale za daných okolností jsem s Barneym cítil. Tohle bylo vůči němu kruté. --- A k tomu konflikt se synem. Dvacetiletý cucák, který ví o těžkostech a složitostech života excrementum magnum, vidí, že otec matce způsobil bolest, i paušálně a hrubě se otce zřekne. Později vidíme, že se vztahy urovnají, ale kdo komu vlastně odpustil? Příběh ztraceného syna je námět prastarý, přímo biblický. Až do moderních časů nebylo zvykem soudit otce, vždy jedině syna. A většinou se kaje a je mu nakonec odpuštěno. Jak to však řešit dnes, kdy neplatí Desatero a jsme oblaženi tou novinkou, že dospělým hňupům i mutujícím chlapcům je soudit a odsuzovat cokoli a kohokoli nejen dovoleno, nejen to nevzbuzuje pohoršení, ale nezřídka jsou k tomu přímo vybízeni? Je to zapeklitý problém, hodně jsem se o něm napřemýšlel, však se mě týkal i v mém reálném životě. A víte k jakému řešení se přikláním? Neodpouštět. Jakmile si fracek osvojí právo rozhodovat se jako dospělý, může mu otec poskytnout už jen jedno, poslední naučení: že coby dospělý musí jednat s vědomím odpovědnosti, že jeho činy mají následky, a že tyto následky musí nést i když se mu přestanou líbit.

Mám Travoltu docela rád. Je mi líto, když bere takové kraviny pro učňovskou mládež.

Much Ado about Nothing.

Tváří se to jako příběh ze středověku, ale není to o prostředí informováno o nic lépe, než Karl May o Indiánech. Takže zbývá pokus o syrové krvavé drama. Z tohoto pohledu si nestojí až tak zle, většina je ještě mnohem pitomějších. Fanoušci žánru ale budou nejspíš brblat, že se tam zbytečně moc kecá a záběry stříkající krve jsou trikově nedotažené. Dokonce se obávám, že tam krev vůbec nestříká, jenom teče… --- A pokud jde o „ideologický“ obsah, konflikt víry a pohanství (nebo zcela ahistorického ateismu)? Ale jděte… takhle si to představujete? Tohle má být „k zamyšlení“? ---