Maq

Ale jděte... Taková krásná látka a udělat z ní takovéhle NIC, to si žádá opravdové vrtáky.

Zajímavý námět. Průměrná filmařina, slabé herecké výkony. Jeden moment je však unikátní: K válečnému zločinu dojde aniž si to aktéři i divák v tu chvíli uvědomí. Stačí pár klíčových slov a zločin se stal, anebo nestal. --- Spíš dobrý podnět k zamyšlení, než skutečně podařený film.

Čína 20. století, to je nesmírně pitvorná groteska, a tento film přispívá (pod cenzurou) k jejímu zobrazení a pochopení. Přelomová odhalení nečekejte, ale reálie běžných Číňanů obrazem vhodně doplňují četbu. Skutečný realismus se však nekoná; např. hladomor po Velkém skoku je zcela zamlčen, není vidět všudypřítomná čínská špína, barbarské hygienické návyky, a dentistické služby zřejmě fungovaly po celý ten čas na špičkové úrovni. A tak i když je film mírně kritický, propagandisticky přispívá k rozšířené západní iluzi, že Číňané jsou vysoce kulturním a civilizovaným národem.

Tvůrce chtěl natočit něco co není kravina. No budiž, bezduché to není, ovšem inspirované jen velmi velmi průměrně.

Námět dobrý. Nesmál jsem se.

Tuhle taškařici neberu bez rezerv, ne že by něco bylo špatně, prostě mi úplně nesedí. Ale něco jiného v téhle souvislosti pociťuji doslova tragicky - onen rozdíl v úrovni všech na práci zúčastněných ve srovnání se soudobou českou filmovou "elitou". Těchhle výšin už český film nikdy nedosáhne, a ostatně ani divák, u nějž ta mizérie začíná, že?

Hezký nápad zde rámuje tuctový a poněkud nešikovně vyprávěný příběh.

Možná si budu muset připustit, že rostu - nebo možná spíš odehnívám - do natvrdlého blbce. Hodnotu tohoto díla jsem nepobral. Je to mozaika momentek za života lidí postižených tragédií v rodině. Žádný z těch mikropříběhů není rozveden, nepoznáme ty lidi, nevidíme žádný vývoj, jediné co je jasné, že jim není do smíchu. No nestačil jsem se divit...

Jedna věc tomuto realistickému dramatu láme vaz: V šedesátých letech ještě neuměli na plátně ztělesnit blbce. (Forman a spol. byli v tomto průkopníky v celosvětovém měřítku.) A tak oni dva zoufalci komunikují v souvislých větách, gramaticky správných, a dokáží udržet téma. Tím jde veškerý realismus do hajzlu, hrozně mi to vadilo.

Doufal jsem že dostanu humor. Je tam, ale málo, převážně se to - ach, běda! - bere vážně.