Maq

Bývám podezřívavý, když se složitými prostředky vyjadřují prosté myšlenky. Obžerství – ve všech smyslech toho slova, tedy i včetně bezuzdné konzumace sexu – je hříšné, zkázonosné. Víme to nejpozději od časů starozákonních. Co na tom může objevit umělec? Může objevit obžerství tam, kde jsme je dosud neviděli, anebo je ukázat způsobem, který nám pomůže hříšnost obžerství lépe chápat. --- Co zjistil Cronenberg? Že bohatství a moc jsou s obžerstvím nerozlučně spojené. A sděluje to svým způsobem, současně názorným a komplikovaným. Jenže je tohle sdělení schopné obstát? --- V Americe, hlavním světovém hnízdě boháčů, fungují nesčetné znamenité kulturní instituce, které by v Evropě bez podpory státu zahynuly do první výplaty. Samozřejmě je nefinancují dělníci. Dělají to bohatí lidé, kteří jsou kulturní. Což implikuje mravní integritu a schopnost své obžerství držet na uzdě. --- Eric Packer ovšem obžerou nepochybně je. Ne však proto, že je bohatý, ale protože je nekulturní. Je to zřejmé z toho, jak a kdy projevuje emoce. Bez rozpaků si před otrokyní nechá vyšetřit prdel a jiného otroka zabije. Je ale zdrcen, když se dozví o smrti oblíbené popové hvězdičky, jejíž říkánky ve filmu na chvíli zaslechneme. Chtěl nám tím autor ukázat, jak je Packer pitomý a prázdný? To je otázka! Protože soundtrack není o nic lepší. Hudba vůbec prozradí hodně. Jsem-li duchaplný umělec a směřuji-li svou duchaplnou výpověď k duchaplným adresátům, jak se mohu dopustit takové boty a pustit jim k tomu primitivní fidlání? Tu mi musíte odpustit podezření, že Cronenberg a já máme o duchaplnosti neslučitelné představy. --- Může být krysa jednotkou měny? Obžerové ducha o tom mohou diskutovat, ale duchaplné to není a nebude.

Dobrodružný příběh se zajímavou moralistní nadstavbou.

Film se trochu příliš pomalu plíží k závěrečnému odhalení, které neohromí. Dílo je to pěkné, a rozhodně nedůležité.

Na začátku zvukové éry filmu si na sebe hollywoodští potentáti sami uvalili určitá omezení, jejichž účelem bylo neprovokovat veřejné pohoršení. Teprve úplně na konci šedesátých let tyhle limity přestaly platit. Výsledkem byla hromada šokujících - na tehdejší dobu - filmů během následující dekády. Dneska se to zvrtlo v opak: co není "šokující", to je limonáda, která intelektuálovi nestojí za řeč a Akademii za sošky. Já bych se přimlouval za rozumný kompromis. Je to jako používání sprostých slov: rozumný člověk jich užívá zřídka, ve vypjatých okamžicích, které je vyžadují. --- Tenhle film spadá do závěru oné limity svázané éry. A má její přednosti a nedostatky. Z dnešního hlediska působí lehce naivně. Tolik vymýšlení a námahy kvůli čemusi, co by skutečný padouch řešil docela prostě... Jenže násilí - navíc na ženě - se tenkrát nesmělo. Dneska se smí, tedy ho máme vrchovatě, a naopak umění dobrých zápletek a dialogů upadá.

Dobrý životopisný film. Zajímavá osobnost, seriózní scénář, promyšlený, všechno jak má být. --- Pokud jde o můj názor na téma euthanazie, nechápu sice, jak lze odsoudit člověka za vraždu a vyloučit důkazy o jeho pohnutkách, ale jinak přístup amerických soudů schvaluji. Řada komentátorů tady nadává, ale co jsme vlastně viděli? Kevorkian byl za asistenci při sebevraždách opakovaně zprošťován obžaloby. Co chtěl a nedostal, totiž aby stát či Unie přijali zákon upravující euthanazii, je podle mého názoru chyba. Musel by se určit orgán, který by o věci rozhodoval. Vyjadřovali by se lékaři, úředníci, právníci, příbuzní... někdo by to celé musel zaplatit... a někomu by musela být uložena povinnost to vykonat. Michiganské soudy namísto toho řekly, že když se toho někdo odváží, a je při tom tak svědomitý jako Kevorkian, není to zločin. To přece úplně stačí.

Mám raději Kačera Donalda než Mickey Mouse. Mickey je superman, bezchybný, skvělý, nedostižný, nereálný. Donald je smolař, vrták, postava důvěrně známá, lze ho milovat jako kamaráda. A tento film je komedie s Donaldem v hlavní roli. Překrásné a pravdivé na ní je, že když poctivec a dobrák zkusí švindlovat, provalí se to na něj okamžitě a nemilosrdně, ze všech stran. --- Jenže dialogy nejsou úplně na úrovni dobrého námětu. Takže až tak ostrovtipné to zas není.

Přeplácané. Všichni mají tolik tajností a hříchů, že se lhaní a odhalení vrší až do krajnosti, a tedy do nepravděpodobnosti. To se u detektivek často stává, a není to vlastně špatně. V rámci žánru. Jen to vylučuje postup do vyšších kategorií dramatu.

Sexuální etika je prazákladem etiky všech společností. Divoši se kvůli ženám vraždí, válčí (dobytí Tróje!), hromadí ženy jako kořist a zdroj prestiže. Chce-li společnost získat stabilitu, musí být v těchto věcech přísná. Třeba jako newyorská high society v tomto příběhu. Naznačená aféra se nerozvine, a její aktéři mohou do smrti nostalgicky snít o tom "co by bývalo bylo, kdyby...". Dneska už to dobře víme: nevěry, rozvody, neúplné rodiny, podrazy, tahačky o děti a o majetky, neurózy a sebevraždy - manželů i jejich dětí. Je někdo kdo vážně věří, že tohle je lepší? --- Scorsese natočil senzitivní drama pro senzitivní diváky. Dobrý film.

Tak já nevím... Mě ten příběh nijak zvlášť nezaujal. Těsně nad hranicí nudy.

Film určitě stojí za vidění už z osvětových důvodů. Nemůžu se ale ubránit podezření, že byl v Číně posvěcen důležitými soudruhy z propagandistických důvodů. A tuhle funkci plní, zatímco jako dramatické dílo mě příliš nepřesvědčil.