Maq

S tímhle filmem jsem se minul. Chápu že jde o podobenství společnosti drtící lidskou svobodu a individualitu. Jenže Lanthimos napsal postavy tak, že i nepoddajní jedinci většinu svého lidství ztratili. To je sice velmi cenný prvek navíc (tyranie opravdu oblbuje i v "privátní" sféře), jenže to z dramatu vykrádá většinu emocí a tedy divákovi ztěžuje orientaci, vylučuje empatii. Takže místy tragikomické, převážně však jen divné a studené. --- Když Orwell obdařil svůj pár vzbouřenců láskou, tato byla opravdová, a její zničení Velkým Bratrem naprostou tragédií. Čtenář se s nimi samozřejmě ztotožnil, a spolu s nimi i trpěl. Lanthimos naopak vytvořil pár, který s láskou neumí zacházet, nerozumí jí. Ani jeho vzpoura za moc nestojí. Člověk to sdělení ocení jen rozumem. --- Jenže to je podle mne chyba. Mezi uměleckým sdělením a vědeckým pojednáním je zásadní rozdíl, jsou neslučitelné a nezastupitelné. Pokud umělecké dílo nezasáhne emočně, je to selhání.

Film je nevýrazný a zdlouhavý. Celkem bych ho bral jako reflexi kulturního úpadku západní společnosti v důsledku antikulturní revoluce, nebýt jedné fatální boty: Film je o hudbě a o učiteli hudby, který údajně svou prací vzdoruje buranství a popkultuře. Jenže čím? Hudbou napsanou Michaelem Kamenem, skladatelem, který formální vzdělání má, inspiraci ovšem nepobral, a tedy se chytře dal na psaní hudby, která vypadá jako "symfonická", leč svou hodnotou je na úrovni pop-music. --- Rozumíme si? Je to jako vzdát hold celoživotnímu bojovníku proti komunismu, a na jeho poctu mu zahrát Internacionálu.

Z uměleckého hlediska velmi slabý film. Příběh lze suše odvyprávět ve třech větách, drama žádné. Mohlo by být, ale scénárista i režisér byli naprostí vrtáci. --- Však o umění ani nešlo. Tohle je politický film, politické prohlášení. A co nám vlastně říká? Starou známou kravinu, že když se ve třetím světě lidé nepříčetně mordují, tak jsou v tom nevinně, oni jsou vlastně hodní a mírumilovní, naplnění ušlechtilým humanismem, akorát zlý bílý muž ze Západu je vždycky nějak navede, chudáky naivní, aby se chovali jako zvířata. Běžte doprdele s takovýma. --- (Mimochodem, ten názor je rasistický. Ačkoli se napovrch zastává barevných, činí tak s předpokladem, že barevní jsou nesvéprávní blbečci, kteří ochotně a hbitě zcvoknou kdykoli si nadřazený běloch umane do nich píchnout.)

Coenovské Fargo ve veselejším balení. Je jasné, co mají oba filmy společné: jsou podle skutečnosti. Víceméně věrně ukazují zločin takový, jaký ve velké většině případů je, totiž blbý. Když nějakou dobu obhajujete, stíháte nebo soudíte běžné kriminálníky, rychle se přesvědčíte o pravdivosti rčení, že inteligence má své hranice, ale blbost je nekonečná. Výroky, postoje a chování stíhaných jsou velmi často výlupkem potměšilé pitomosti. Chybí empatie i schopnost vnímat a vyhodnocovat realitu. Pochopitelně chybí i pocit viny. --- Na tomhle filmu není vůbec překvapující jednání kriminálníků, zarazí jen fakt, že jim to kuriózním sledem náhod dost dlouho procházelo. --- Mladší ročníky bych chtěl požádat, aby si povšimly, že i dement si dokáže pořídit tetování.

Nevím proč, možná jsem ovlivněný faktem, že právo bylo kdysi moje profese, nicméně můj dojem z tohoto filmu je velmi mdlý. Je to hrozně naivní. --- Kdosi tady napsal, že to vypadá, že soudit se je největší americký koníček. Rád bych k tomu něco dodal. Anglosaské (a skandinávské) právo v zásadě připouští žalovat kohokoli za cokoli. Cítíte-li že vám někdo způsobil újmu, můžete to zkusit. Jako účastník procesu máte velkou míru svobody, jak soud/porotu přesvědčit o své pravdě. Logickým důsledkem je, že je to drahé a všichni lidé od práva se na tom dobře živí. --- Náš systém práva je jiný. Můžete žalovat jen takové újmy, které jsou popsány v zákoně, a jen vůči těm, u nichž to zákon připouští. Důsledkem toho je, že mnoho lidí se cítí něčím poškozeno, leč advokát jim musí říct: "Je mi líto, na to neexistuje žaloba." Nejlépe je proti takovým žalobám pochopitelně chráněn stát, protože - a to by měli lidé chápat - stát nedělá právo pro nás, ale pro sebe. Velmi často je to k vzteku, protože největším násilníkem a porušovatelem zákonů u nás je právě stát. --- Tolik na vysvětlenou, proč se u nás méně soudíme. Nemůžeme. Soudy smějí soudit jen to a tak, jak jim stát předepíše.

Vylíčím vám teď děj filmu. Nejedná se však o spoiler, protože, jak snadno zjistíte ze zdejších komentářů, on skoro nikdo "děj" nevnímal. --- Začněme úvodní scénou. Když si do domu nakvartýrujete pár tuctů mrtvol, papundekl moc nepomůže. Hrozný puch se táhne až na ulici, sousedi volají hasiče, psi v celé čtvrti se můžou zvencnout. Nad scénou krouží supi. O mračnech hmyzu a hlodavců nemluvě. Prostě perfektně nenápadný a útulný úkryt pro bandu zločinců. --- Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se celník dostane do práce, když na přechodu stojí nekonečná fronta aut? Autoři tohoto filmu nikoli. Oni fakt nevědí, že na každém přechodu je vždycky jeden pruh vyhrazen pro celníky, policajty, hasiče, zkrátka pro služební účely. A tak nechají elitní jednotku s drahocenným nákladem uvíznout v zácpě jako obyčejné turisty nebo tíráky. Jémináku, to je bota! - To jsou ovšem jen podružné epizody. Ve filmu jde o to, aby Benicio mohl zabít mexického drogového Bosse. Ten se skrývá kousek za hranicí v nenápadné usedlosti o rozloze Lucemburska. CIA ho nemůže vyslídit, ví však kde bydlí Manuel, jeho pravá ruka. Šikovně zacílenými údery je oba znervózní, aby Boss povolal Manuela z Arizony do svého mexického úkrytu k projednání dalšího postupu. Vyšlo to, a Manuel - ačkoli mu FBI obstavila bankovní účty a zabásla kurýra - vyráží na cestu svým Mercedesem jakoby žádná možnost jeho sledování, a tedy vyzrazení Bossova úkrytu, neexistovala. To se ovšem šeredně plete. CIA ho totiž sleduje ze satelitu! --- Manuel tedy dovede Amíky k Bossovi, ale je tu ještě jeden problém: jak dostat Benicia do Mexika? Všichni známe příslovečně přísnou vízovou politiku, kterou Mexiko uplatňuje vůči Američanům. Nikoho nepustí a šmytec. Naštěstí CIA odhalila tunel, který z Mexika do Arizony prokopali pašeráci. Pošle tam komando, a to brilantně Beniciovi prostřílí cestu na druhou stranu. Benicio je tedy v Mexiku, ale jak dál? Původně chtěl zřejmě Manuela pronásledovat pěšky, ale náhoda mu přihrála policistu, který zrovna ze skladu přivezl další várku drog, a tedy se sveze s ním. Dohoní Manuela, stopne i jeho, a s pistolí na jeho spánku se nechá dovézt až k Bossovi. S rozšafnou lehkostí postřílí jeho ochranku (najatou zřejmě na inzerát pod značkou "Vhodné i pro zdatnější důchodce") a zasedne k Poslední večeři Bosse. --- To je celá zápletka. Naprosto debilní, bezpochyby. Co však znechucuje nejvíc, to je pokus naroubovat na ni jakýsi moralistní otazník: bylo to či nebylo to legální??? Toť vskutku zapeklitá otázka. Nabízím podobnou: V dramatu O dvanácti Měsíčkách Maruška vydyndala z Měsíčků v lednu fialky. Jak se k tomu postavíme? Bylo to legální? A co kdyby namísto fialek žádala květák?

Není nutno hřímat superlativy. Curtis věděl co dělá a nijak se s tím netajil. To je první předpoklad aby nenasral. Dál už záleží, jestli máte chuť na cukrátka, nebo ne. O Vánocích je to normální.

Samoúčelná exhibice na téma jak lze jednoduchou věc zamotat tak složitě, až vznikne blbost.

Milovníci akčních střílaček si přijdou na své. I já jsem byl spokojený, protože film se nepokouší o nějaké posrané poselství, nýbrž bez přemíry patosu zaznamenává, jak se někde mordovalo, pálilo, umíralo a uteklo. --- Při sledování filmu jsem si ujasnil, proč nemůžu být americkým prezidentem, protože já bych v takové situaci nařídil, aby ef šestnáctky pokropily široké okolí té bráněné pozice nějakou příšernou sračkou, která by všem těm bojechtivým Arabáčům pokazila náladu.

Aby dědek dozrál do téhle formy, musí být splněno několik předpokladů: nesmí ztratit duševní svěžest a pozitivní vztah ke světu, a musí vyrůst ze svých ambicí. Zdaleka ne každý dědek se takhle vydaří (v mém případě se ztratil pozitivní vztah ke světu). Robert De Niro se snad za takového povedeného kmeta považuje, přinejmenším si ho rád zahrál. Film celkem potěší, ale scénář je tuze slabě inspirovaný, dialogy tuctové, nic o čem bych psal domů nebo velebil na csfd.