jitullaa

Pamatuji si dobu, kdy jsem chodila každý týden do půjčovny VHSek na našem sídlišti s otázkou: Vyšla už prosím vás neuvěřitelná cesta 2? Jako malá jsem ten film zbožňovala a vydržela se na něj koukat i dva týdny v kuse. Proto můj názor na něj v žádném případě nemůže být objektivní. Ten film prostě miluju a myslím, že nejedno oko zarytého pejskaře (či milovníků koček) nezůstane suché a po skončení půjdou zkontrolovat pelíšek svého zvířecího miláčka.

Muži v naději krycí název Ženy v pokušení 2. Samotný film se dá shrnout třemi slovy: sex, absurdita, naděje. Komedie je to, co čeští filmaři umí nejlépe a Muži v naději jsou toho důkazem. Jde o přímočarou českou komedii protkanou sexem, nevěrou a občas nečekanými změnami směru. Pokud nepřemýšlíte nad filosofickou hloubkou výroku: nevěra je prospěšná pro vztah, film si jednoznačně užijete. Macháčkovo podání ťulpase Ondřeje je takové Macháčkovské (kdo má jeho styl rád přijde si na své) k tomu Bolek Polívka jako třiašedesátiletý tchán, který svého vlastního zetě nabádá k nevěře, a máte o zábavu postaráno. Ano některé vtipy nejsou nijak světaborné, ale zasmějete se. A kdo ne, je starý morous. Celý film se dá přirovnat ke hře muži proti ženám, zpočátku jasně vedou muži, pak ale ženy vrátí svůj úder a zhruba v polovině je stav 1:1 a souboj je napínavý až do poslední vteřiny. Pokud chcete znát vítěze neseďte doma a utíkejte do kina.

Digitální pohádka o digitálním království, kde digitální princ z království reálného světa spolu s princeznou z království za devatero terabyty chtějí zachránit stvořitele toho všeho, jenž věří, že se vše dá změnit větou "Je mi to líto." Zmíněné království sužuje diktatura "té špatné" poloviny stvořitele posedlé pojmem dokonalosti. Ač se to nezdá film má solidní filosofické myšlenky (obzvláště v pasážích polemizujících o tom,co je to dokonalost, těch je ale jako šafránu) a není tak plytký, jak to napoprvé vypadá. Scénář je čitelný a klasický, hlavním motorem je vztah otce a syna, kterému bohužel chybí jakékoli emoce, nezachrání to ani kratičké flashbacky v samotném závěru. Sam Flynn je jako zázračné dítě, na nic se neptá a improvizuje. Vizuální stránka filmu je propracovaná do nejmenších detailů - tváře programů bez výrazu, design uniforem, dopravní prostředky, světelné paprsky, disky... Film jako celek působí celistvě a statečně překonává všechny překážky na cestě k závěrečným titulkům. Mohl by však jít více do hloubky.

Tentokrát mi byl James Franco velmi milým překvapením. Ve Kvílení mi jako představitel Ginsberga absolutně neseděl (pořád jsem musela vzpomínat na Spidermana), v tomhle filmu jsem prakticky ani neměla čas přemýšlet nad jinými jeho rolemi. Je cítit, že si svoji one-man show opravdu užil a že mu postava nevázaného blázna a milovníka adrenalinu seděla. Boyle vytřískal ze stísněného prostoru úplně všechno, předvedl svoje čárymáry s audiovizuální stránkou a zvolil příhodné tempo. Jednoznačně plné hodnocení. Takto skálopevně rozhodnutá jsem nebyla už hodně dlouho.

Obrazová poezie a pastva pro oko, občas kýčovité, někdy zdánlivě nesmyslné. Film nepodává konkrétní vysvětlení, záleží pouze na individuálních interpretacích diváků. Vlastně si ani sama nejsem jistá, jestli film má nějaké důrazné a důležité poselství nebo jde jen o vyjádření pocitů a myšlenek hlavních protagonistů. I v případě literatury se básně uznávaných autorů těžko interpretují a vysvětlují. Tohle je filmová sentimentální báseň se čtyřmi časovými rovinami, doplněna převážně vážnou hudbou, kde se ani Vltava neztratí…

Pokus o dokumentární snímek vypovídající o životních hodnotách beat generation. Recitace básně Kvílení Johna Franka nikdy nebude tak autentická jako Ginsbergova. Film občas nudí obzvláště soudními dohady a slovíčkařením o relevantnosti užitých výrazů ve Kvílení. Co však drží film nad vodou, jsou povedené animace při recitaci. Vypadají opravdu dobře a podtrhují vyznění básně obzvláště ve druhé části věnované Molochovi.

Poprvé mám pocit, že Pixar stvořil film výhradně kvůli marketingu. Dvojka si z jedničky nezachovala prakticky nic, jen hlavní postavy. Ztratila kouzlo, roztomilost a bohužel i vtip (jak praví lidové pořekadlo opakovaný vtip již není vtipem). Dějová linka je vystavěná pouze na jedné postavě, která neprodělá žádný vývoj. Oproti jedničce, kde Blesk pochopil, že existuje přátelství a že ta trofej je stejně jen plechovka, se Burák během dvojky nezměnil vůbec, jen se naštval a byl smutný. To je na pixarovku málo. Korunu tomu narazili dva tajní agenti, kteří mi byli neskutečně protivní. Třetí hvězdičku si film udržel jen díky řemeslně zvládnuté a (alespoň pro mě) dokonalé animaci. Mrzí mě to.

Film jsem viděla v rámci LFŠ v Uherském hradišti. Jde o černobílou road movie napříč Thajskem plnou bizarních úkazů a příběhů. Lidé z různých koutů Thajska nezávisle na sobě vyprávějí příběh o klukovi na vozíčku a klukovi z vesmíru. Některé výpovědi jsou uvěřitelné, některé bláznivé, jiné velmi zvláštní, další fakt divné a děsivé, ale všechny dohromady jsou dokonale autentické a plné života. Příběh nabírá na rychlosti a nabývá opravdu nečekaných rozměrů. Divákům nezbývá než jen nevěřícně zírat na plátno s otevřenou pusou. Velmi nevšední zážitek.