lamps

Nadfilm, kde je vše přesně na svém místě a proces komunikativnosti narace dosahuje takřka naprosté dokonalosti. V první polovině dostaneme veškeré informace a vodítka potřebné k tomu, aby se druhá polovina stala jednou z nejúchvatnějších audiovizuálních pasáží v dějinách filmu, nemluvě o zdrcujícím emocionálním účinku a povinné vyprávěcí gradaci. Cameron měl mnoho možností, jak zkázu Titanicu znázornit, ale zvolil tu vůbec nejlepší a nejlidštější - skrze vášnivou lásku, zavádějící nás do těch nejzažších zákoutí i nejluxusnějších apartmá lodě snů, jejíž tragický osud díky tomu můžeme v závěru sledovat coby její dobří a upřímně truchlící přátelé. Potopené filmařské srdce, které rozbušilo rytmus hollywoodské kinematografie na dlouhá léta dopředu..

Velmi důstojné završení slavné hororové série. Od natočení prvního dílu uplynulo již téměř dvacet let a ve výsledku je to poměrně znát. Jean Pierre Jenuet se rozhodl obdařit fanoušky Vetřelce přívalem moderní hororové akce, krve a hláškujícími hlavními hrdiny, z nichž hlavně Sigourney Weaver je v tomto filmu hodně drsná a definitivně zapadá do mé kolonky akčních hrdinů. Bohužel složitější příběh s sebou přináší i množství nelogičností a děr ve scénáři. Ty se ale docela dobře zalepí několika nesmírně povedenými scénami, ze kterých bych vyzdvihl kromě souboje pod vodou také závěrečné zmasakrování vetřelce, při němž ucítíte kromě odporu i trochu dojetí.

Narozdíl od většiny jsem se na trojku těšil a po jejím shlédnutí jsem naprosto spokojený. Film si na nic velkého nehraje a jen zasypává diváka množstvím kvalitní akce, z níž hlavně souboj obřích dinosaurů opravdu stojí za vidění. Nedosahuje sice kvalit prvních dvou dílů, ale i tak je to velmi napínavá a vzrušující podívaná, která rozhodně neurazí žádného milovníka přerostlých prehistorických ještěrů. Jediné, co bych tvůrcům výrazně vytknul, je ten odfláknutý závěr a to, že z hysterické Téi Leoni neudělali krmení pro raptory.

Oliver Stone Vietnam na vlastní kůži zažil, a díky němu nyní také všichni, kdo se podívají na ČETU a mají dostatečně otevřenou mysl, aby ji pozorně naslouchali. Nekonečný a nepochopitelný boj se sebou samým, děsivá konfrontace s odvrácenými stránkami lidství, které se na místě, kde život zdánlivě nemá žádnou cenu, stává stejně irelevantní jako život sám, Na jedné straně Willem Dafoe, který se snaží zůstat člověkem v nelidském pekle, na straně druhé Tom Berenger, bezcitná bestie ve službách jediné životní jistoty - smrti, a mezi nimi nováček Charlie Sheen, stejně jako divák vyděšený a překvapený poměry uvnitř rozpolceného vojenského pluku. Rákosníci jsou jen kulisou, nutným fyzickým zhmotněním všudypřítomného strachu, beznaděje a pocitu nekonečné viny. To, co v tomhle filmu zastává hudba, je podobný lví podíl, jaký odvádí například dlouhé dialogy ve filmech Quentina Tarantina - atmosféra vás její zásluhou od prvních sekund pohltí, a když se pak aktivně zapojí i vizuální čaroděj Richardson, máme zaděláno na dvě hodiny realistického filmařského mistrovství. Společně s APOKALYPSOU nejlepší a filozoficky nejobjemnější válečný opus...

Opět bezchybný Leone a jeho další příspěvek k vrcholům westernové tvorby, který stojí trochu neprávem ve stínu "Hodný, zlý a ošklivý". Kromě tradičně výtečné režie, scénáře a hudby film táhnou hlavně Clint Eastwood a Lee Van Cleef, kteří jako dva konkurenční lovci lidí vytvořili nebezpečnou a "pekelně rychlou" ústřední dvojici, se kterou bych se rozhodně nechtěl dostat do křížku. Příběh sice není tak rozsáhlý jako v HZaO, ovšem vše vynahrazuje perfektní atmosféra plná nabitých koltů, lahůdkové souboje muže proti muži a charakter obou zmíněných "antihrdinů", kteří sice šetří úsměvy, ale každému žánrovému fandovi rozdávají radost měrou vrchovatou. Nemám nic, co bych vytknul. Po Tenkrát na západě jednoznačně má nejoblíbenější westernová podívaná :)

Pro mě naprostá jednička mezi parodiemi, která kvalitou ještě převyšuje první díl. Tvůrci dali opět dohromady skupinu skvělých herců, kteří na place hodinu a půl předvádějí jednu bláznivinu za druhou a i po desátém shlédnutí zaručeně najdete nějaký vtípek, jehož jste si dříve nevšimli a zase se smějete jako šílení. Všichni, kdo to ještě neviděli, by neměli otálet a rychle si žhavé výstřely opatřit, protože neví, o co přichází. Kde jinde také uvidíte, jak se z luku vystřeluje slepice, jak se dá zabít člověk, když po něm hodíte náboj nebo jak se dá vrtulníkem obletět Slunce?

Více než jen legenda. Terminátorem otevřel Cameron svou kultovní výlohu vizuálních laskomin, kterou od té doby stále úspěšně rozšiřuje a dokonce vylepšuje. Úžasný dějový spád v rytmu depresivně pulzující muziky a řádně smrtonosných akčních scén vůbec nedává prostor všem obecným nedostatkům typu upovídanost či jednotvárnost, místo toho předkládá ryzí výstavu prďáckých efektů, hustých hlášek a zábavných autonaháněček, která nepřestává bavit a zároveň nám nedovoluje, abychom ji nebrali vážně. Arnold je ikonický, Michael Biehn sympatický a Cameron je sám filmařským terminátorem.... Škoda jen nevyužitého Lance Henriksena, ale tomu to rejža bohatě splatil ve Vetřelcích. 95%

I mistr tesař se někdy utne. Bruce Willise mám dlouhodobě zařazeného jako naprostou akční ikonu, jehož snímky bývají přesně to pravé ořechové v mém filmovém jídelníčku. Ovšem Red je jedna z nežádoucích výjimek.Bruce sice předvádí svůj standart a vesměs si na něj nepřijde ani celá FBI a CIA dohromady, ovšem příběhová linie filmu je příliš slabá, skutečně kvalitní a zábavné akce je vyloženě poskrovnu a nelíbilo se mi, jak se příběh snažil být celou dobu strašně moc cool. Freeman tu má zoufale malou roli, aby to vytáhl někam výš, a co se týče záporáckého syndikátu, nevýraznost je to pravé slovo. Kromě Willise tak stojí za zmínku jen pekelný "dědek" John Malkovich, jehož dokonale (ne)odměřené přehrávání v podobných akčních titulech si pokaždé zaručeně užívám. Každopádně jsem zvědavý na dvojku, s nápaditější režií a hereckým osvěžením nemusí být ještě všechna munice zdaleka vystřílena..

Nechápu, jak to Leone dokázal. 160 minut, z nichž každá by mohla být samostatně vyjmuta a vložena do odborné filmové encyklopedie vysvětlující význam práce s mizanscénou a vyprávění s minimem dialogů, výhradně v symbióze se soundtrackem, prostředím a postavami, od kterých lze očekávat cokoli a které vědí věci, co mají zůstat trpělivému divákovi dlouho skryté. Brilantní, úžasná perfekcionistická režie, udržující trvalé napětí bez ohledu na aktuální charakter scény, a to především díky chladnokrevnému přístupu ke svým "hrdinům", nezapomenutelné interakce mezi ústřední trojicí a samozřejmě Morriconeho hudba, stejně legendární a atmosférická jako film samotný. Nad herci se netřeba pozastavovat, něco kultovnějšího totiž jen těžko někde dohledat - hlavně tedy Wallach předvádí něco neskutečného. Kdo miluje film a snaží se v něm, jak se říká, číst, tenhle pro něj musí být modlou...

Nejlepší Spielberg. Když se dívám na Čelisti, uvědomuji si, jak lze zdánlivě nenápadným způsobem, skrze sestavovávní mizanscény a volbu střihových postupů, budovat neuvěřitelně silné napětí a vést divákovu pozornost tak, aby měla každá jednotlivá scéna maximálně intenzivní účinek. Klíčová je především práce s náznaky a sdělováním informací prostřednictvím prostých obrazových motivů, což se projevuje obecně až ďábelským vystupňováním hrůzy z blížící se potvory a nepolevujícím tempem vyprávění, konkrétně pak především v legendární scéně druhého útoku žraloka, která skutečně patří do zlatého fondu nejlepších filmařských sekvencí historie. V ní nám Spielberg skrze nervózní pohledy šerifa Brodyho opakovaně nadhazuje možné oběti útoku, přičemž přítomnost žraloka je potvrzena náhlým zmizením psa, kterého páníček marně volá, a kamera nám ukazuje pouze talíř, který měl aportovat. Už tak nervózní situaci ještě zintenzivňují neviditelné stírací střihy, jejichž katalyzátory jsou postavy přecházející před objektivem, a napětí kulminuje přepnutím do hlediskového záběru na žraloka a slavným nájezdem transfokace na Brodyho, což je moment, při kterém pokaždé vypotím všechny piva z poslední akce a moje cinefilní já upadá do hašišové extáze. A takhle nějak funguje i celkové rozdělení na dvě odlišné poloviny - v té první se naznačuje, ve druhé žraloka hodně vidíme a napětí je udržováno alternativními režijními postupy (barely), dokonalými dialogy (Quintovo vyprávění divák přímo hltá), úžasnou hudbou a nepopsatelně úderným timingem, hraničícím občas s naprostým šokem (jestli mi výše popisovaná scéna přivádí extázi hašišovou, scéna SPOILER!! Quintovy smrti do mě dostává snad všechny povzbudivé látky světa). Dokonalost, po tomhle už se zkrátka nedá koupat klidně v moři..... Jo a drogy neberu, fakt to byla jenom symbolika :D