berusche

Strejda Verbal říkal, že kdo to ohodnotí za čtyři nebo pět, je třináctiletej chlapeček, tak já to raději dělat nebudu. Nebudu se ani opakovat po většině s obracením v hrobě, ale když to skončilo, napadla mě hříšná myšlenka: ááá, takhle to tedy bylo s válkou sever proti jihu? A já se domnívala, že bitva u Gettysburgu dopadla tak, jak dopadla, kvůli taktice, snaze a možná troše štěstí. Kdyby jen ostatní vůdci později tušili, že stačí mít na své straně bandu upírů a vyhrajete, určitě bychom mohli dnes číst úplně jiné výsledky spousty konfliktů. Ale nemyslete si, prý tam kluci vojácký straší dodnes, to nejsou zrovna nejlepší vyhlídky (jestli to totiž nejsou ty upíři, že jo?). Ok ok, tím bych ukončila tuhle hříšně vyfabulovanou představu o historii a řekla bych ve zkratce, že mě to nenudilo, i když to s historií má pramálo společného.

Myslím, že tady to ještě nebylo úplně geniální herectví. Mně se totiž nelíbilo, Dustin to umí lépe. Mám trochu dojem, že tenhle film jakoby chtěl dokázat, nebo spíš jeho fanoušci, že Dustin se měl prosadit daleko dříve. Všichni totiž víme, že mu to ze začátku nějak zvlášť nešlo, tady bych klíďo hledala, i když směle, důvod. Navíc, asi možná producentům nevyšel rozpočet, páč je vidět snaha uškrtit ho na interiérech. Dobrá, to někdy bývá ku prospěchu věci, jenže když pak koukáte na místnost, kde dva lidi mlčí nebo je tam tma a oni vám ani nic neříkají, tak marně přemýšlíte, jestli oni přemýšlí nebo to jen tak zaplňuje pauzu, a ještě k tomu nemáte pohledem kam utéct.. Nicméně, Bancroftová a Rossová tomu zvedly hodnocení nepřekonatelně. Obě jsou nádherné ženské, obě ze sebe vymáčkly něco, čemu mohu říkat herecký "talent". Dokonce i námět to nemá vůbec špatný. Takže, na celém filmu mi vlastní vadí Dustin a ty interiéry. Slabší tři.

"How deep is your love?" Když to zaznělo poprvé, přemýšlela jsem nad tím, že není důležité na jakou lásku se interpret ptá. Tahle píseň jakoby dávala návod k tomu, jakým způsobem přemýšlet nad hloubkou smíření, která je snímku motivem, ne-li ústředním. Je pravda, že hlavní výhodou počinu je, že nevíte, jestli se máte smát, plakat nebo být naštvaní. Taková hra emocí narvaná do 94 minut, to už pro mě osobně znamená kvalitu, protože implicitních odkazů k něčemu je tu spousta, taková, že nevíte, kterému se věnovat dřív. Ústřední postava Adam i přes jeho počáteční extrémní názory ve mně budila od začátku dojem, že není nic černé a bílé. A tenhle celý film dokazuje, že není nic černé a bílé. A že je to tak i s bohem, může být překvapení nejen pro hlavní hrdiny.

Tak, to je právě jeden z těch historických! A teď jsem tady smazala ceeeelej komentář o tom, jak to bylo s heliocentrismem, feminismem a pohanstvím! Je to prostě film, tak jsem to spolkla. Každopadně, mně se líbil i se svým dramatickým koncem a se zapálením Hypatie pro záchranu moudrosti starých Alexandrijců. Je to zajímavá podívaná a ty "kulisy" byly tak dobré, že jsem byla překvapena. Z těch historických splašek, co se na nás hrnou, je tahle vážně zdařilá.

Ja jsem vzdycky chtela byt Sculy a resit s Muldrem takove zahady. A ze nam jich za ta leta vyresili. Ustredni dvojice je proste neokoukatelna. Zvlast me vzdycky silene bavilo, jak pragmaticka Dana kroti Foxe, ktery vyfabuluje pribeh za kazdou cenu.

Bohužel na mě celý tenhle snímek dýchal naprostou falešností: postav, děje, výkonů i kulis. Já nevím, mám z toho dojem nekompaktnosti, jednotlivé obrazy by i mohly být dobré, do sebe jakoby nezapadají. Ačkoli banda bývalých zpěváků si hraje na gangstery a tasí zbraně, působí to směšně. Ani jsem dokonce nepochopila, co znamená "jeden pes má právo vést smečku" (to byl kterej z té skupinky usmrkanců?). Punc "podle skutečného příběhu" tomu nijak zvlášť na důvěryhodnosti nepřidává a nakonec samotný Hirsch je pro mě nezkousnutelný.

Mně se Spiderman jako příběh nikdy nelíbil. Původní Peter Parker v podání režisérského esa Raimiho nakonec zaujal alespoň trochu. Tenhle Spiderman nezaujal vůbec. Příběh v podstatě žádný (nebo již stokrát použitý), hlavní hrdinové svou pubertální tendencí trochu překrývají fakt, že dochází ke křížení, které vyústí v obludnou ještěrku, a nakonec i honba za pomstou se nějak vytratí a vy ztratíte ten pocit, který jste měli u Raimiho - sebenalezení, sebeúcta a smíření v roli Spidermana. A já mám neodbytný pocit, že by takováhle myšlenka ztracena být neměla. Také mi chybí ty barvy, kterými oplýval Raimiho snímek, akce taky nevyniká (jen snad to střílení pavučin je tu o něco lepší). Takže shrnuto a podtrženo, domnívám se, že byl ještě čas na další pokračování fenoménu jménem Spiderman.

Po několika večerech strávených ve společnosti American Horor Story mě asi jen tak něco nepřekvapí. Obě série mají vcelku slušný hororový námět, který předčí i ty mraky slátanin, co se točí poslední léta a říkají si horory a kvůli kterým lidé omdlévají v kině. Kvůli tomuhle asi jen tak neomdlíte, ale řežby, krve, duchů, zombie a všeho možného je tu nepočítaně, takže si každý přijde na své a ještě to má zápletku!!! Neříkám, že kdo ví jakou nespatlanou, ale má. A to se cení. Stejně tak se cení výkony některých herců v čele s J. Lang a samozřejmě si tu někdo dal také velkou práci s výpravou a kostýmy. V závěru bych ráda dodala, že úžasné znělky, výborná hudba a vcelku hororová momenty tomu dodají ten správný elán, který vás donutí zatajovat dech nad tím, co zase scénáristi, ti magoři, vymysleli. Asylum je dle mého o fous lepší, takže z původního 4* Murder House zvyšuji na 5*...no a teď si pojďme povídat o tom, že čarodějnice (Coven) byly do nějakého sedmého dílu velice nápadité a vkusné. Bohužel, poslední dva díly trochu přípomínají seriál pro mladistvé dívky, aneb kterak dobro zvítězilo nad zlem a školačky z akademie HP a Sabrina dokázaly to, co měly. Uff. Murder House 85%, Asylum 95%, Coven 70% (Coven má novou znělku během dílu a ta je teda asi nejlepší), FREAK SHOW 70% - jde to dolů, no co taky chcete pořád vymýšlet.

Těžko hodnotit film podle pravdivé události jen z pohledu filmového, když se vám tam tolik vkrádá morální aspekt a ještě takhle zatraceně silný. Velice překvapivě na mě působí, jak vysoké tresty dostaly děti, které se na tom podílely. Nevím totiž, zda v jejich ohledu to byl případ pro soud a vyřknutí trestu od poroty nebo spíš pro psychiatra, poněvadž matka má vliv prostě velký a její subjektivní pojetí reality bylo socializováno do těch malých mozečků. Tudíž rozeznat v dětském věku realitu matky od té objektivní může být problém. Samozřejmě, neměla jen malé děti, ale i větší, tam o trestu nepolemizuji. Také mě neskutečně překvapila vlastní sestra, která ze strachu o sebe samou neměla potřebu vykřičet do celého světa, že něco není v pořádku. Budiž nám tedy předvedeno, jaká zvěrstva se mohou dít, a my nejen, že s nimi nemůžeme nic dělat, my o nich obvykle ani nevíme (a že se podobných příběhů stává čím dál tím více, nedaleké Rakousko nás o něčem podobném přesvědčilo a není to tak dlouho). Filmově smekám, neb mi přijde, že kvalita filmu převýšila finanční investici, což se čím dál tím více jeví jako dobrý tah. A Keenerová je skutečně herečka každým coulem, smekám, já bych takovou hyenu hrát nechtěla.

Na můj vkus už velmi dobré herecké obsazení a poměrně zdatné ruce režiséra si jdou pro větší úspěch, než který je tomu věnován. Jde samozřejmě o klasický emotivní film, který vás má zasáhnout, ale zároveň o vskutku dopracovanou podívanou jedné historické události. Určitě si tedy pozornost zaslouží. Trochu na škodu tady zůstává, jakým způsobem je věnovaná pozornost jednotlivým soudním instancím. Pro mě osobně by ten závěrečný měl být nejdelší, takže jsem měla pocit, že to na konci trochu rychle usekli, páč zjistili, že už takhle je to pekelně dlouhý. Za to některé záběry mohly být s klidem vynechány.