papuchalk

Filmy Nellis jsou v současné době ty jediné české, na které můžu vůbec koukat. Přesto to na víc než na 3 nestačí. (což jenom dokumentuje tu ubohost ostatních). Nejvýstižnější komentář Cimr.

Filmy Nellis jsou v současné době ty jediné české, na které můžu vůbec koukat. Přesto to na víc než na 3 nestačí. (což jenom dokumentuje tu ubohost ostatních)

Ach jo, proč se u nás točí dokolečka pořád ty samé filmy. Zaprvé sám pan Hřebejk točí ten svůj kolovrátek dokola, že už snad ani jeho to nemůže bavit (jak to může chtít po nás). Ale to není jen Hřebejk, ať vezmu další filmy Obecná škola, Pelíšky, Báječná léta, šakalí léta, Pupendo, Želary, Kolja, Tmavomodrý svět - všechno je to jedna značka, stejné schéma, stejný obsah, stejní herci, stejná zábava, spíš stejná nuda. Zatímco Želary jsem vypnul po 15ti minutách, na dalšího Svěráka (vratné lahve) už jsem radši ani nešel, a nechci vidět ani Tři sezóny v pekle. Bohdan Sláma už je líný a točí filmy jen u sebe doma na vsi - na jeho další kus už jenom kvůli tomuhle rozhodně koukat nehodlám. Český film mám až na vyjímky v nemilosti. U nás prostě nikoho ani nenapadne točit něco trochu jiného. Přiklady něčeho jiného - Fontána (Aronofsky), Život pod vodou (Anderson), 12 opic (Gilliam), Osudový dotyk (Gruber) atd atd. (O pupendu nepíšu proto, že si z něj nic nepamatuju, vůbec mne nezaujalo, nic ve mně nezanechalo ale hlavně, mě přímo ukázkově nudilo)

Tohle mě vůbec nebavilo. Zřejmě proto, že jsem si nikdy (ani v pubertě) nesestavoval žádné žebříčky TOP 5 přítelkyň, TOP 5 rozchodů a podobné emo nesmysly, ani mě nezajímaly podobné žebříčky mých kamarádů, proto mi o nich nikdy neříkali (a já jsem za to nyní rád). Rádoby zasvěcené hlášky na všudypřítomnou hudbu, která mne nijak neoslovuje, nebo už ji dávno neposlouchám (od završení 17ti let, Green Day). Nesnáším Jack Blacka. Opravdu laciný humor. Tohle může bavit snad jen 15ti letá děvčata. Z filmu jsem si neodnesl absolutně nic. Ani zábavu, ani ponaučení, žádný zajímavý nápady, prostě nula. Jak zpracování (všichni před kamerou, všichni za kamerou, výprava, atd.), tak obsah (scénář, dialogy, hudba, atd.). Otřes

I přes všechny nedostatky uvedené níže, je pro mě tento film jedním z nejlepších z 90.tých let. Podařilo se zachytit náladu té doby, a při sledování filmu mě jímá nostalgie. Skvělá hudba, skvělá výprava. Scéna v parku, kde jen tak sedí na lavičce a koukají, je přesně to co vadí odpůrcům tohoto filmu ("nic se tam neděje"), a mě naopak připadá uplně parádní- poetická, lyrická- nechá diváka vytvářet si vlastní pocity, fantazie, dojmy (jaký rozdíl oproti Samotářům, kteří se mi snaží vecpat až do (*). Je to snad jediný film s gay tematikou, s opačným průběhem sexuální orientace, který dopadne "dobře"? (tj. hlavní hrdina odzačátku jasný gay se postupně mění a nakonci chodí s krásnou holkou :) Jeden z posledních skvělých českých filmů, které mají duši

Občas jsem se tříhvězdičkově zasmál. Zábava. Pravdivá sociální sonda do světa nadaných teenagerů rozhodně nikoliv.

Mohl to být skutečně romantický film, dokonce s hlubokým poselstvím. Takhle je to snůška trapných hlášek a dialogů. V tomto filmu mi hodně vadí přednes Tomáše Hanáka, i samotné jeho lajny, slang. Potom mi velmi vadí, jak se baví s Markétou a jak se baví ona s ním. Není na tom nic... vzrušujícího? Prostě to mezi nimi nefunguje. Vlastně ani celý film nefunguje.

V dobách mého dětství (cca okolo 1988) tohle byl nejvíc dobrodružný a akční film, který vůbec šlo v TV nebo na videu vidět. Nejoblíběnější část filmu vždy byla dobývání Buttlerovy farmy. Mohl jsem se na to dívat dokolečka, znal jsem naspaměť všechny dialogy i indiánské hlášky. Nic lepšího nebylo. I dnes, když se na to občas koukám, na mě padne ten pocit, jako když jsem to viděl poprvé. I přes všechny nedostatky nejde jinak než 5*

Fungovalo to když bylo člověku 10 let. Dnes vidím jak je to špatně udělané. Strnulé, místy nelogické, ale nejvíce tomu vytýkám velmi nezajímavý příběh. I když se to tváří, že je to akční, je to hodně ospalé a pomalé. Je to taky velmi temné a smutné už od začátku. Nikdo se tam nesměje a všichni se tváří jakoby vinetů už umřel. Jako dítě jsem snad vnímal jen ten konec, který na mě dnes již nefunguje. Tenkrát jsem brečel jako všichni. Přesto, i v tomto díle mocně vyvstává to nejdůležitejší a nejsentimentálnější na májovkách - přátelství.

Tohle byl neskutečný zížitek! Tolik emocí! A zároveň mě to šokovalo a dostalo se mi to nadlouho do hlavy. Když si člověk uvědomí těžkost té doby okolo roku 70-74, o to větší má Filipova estráda na laně efekt. Musel jsem si to pouštět znovu a znovu. Výborný dokument se skvělou hudbou, s fotografiemi nad kterými člověk žasne s otevřenou pusou, s napínavými a dojemnými komentáři přímých účastníků, charizmatický a energií nabitý chlapík, ten Filip... neuvěřitelně napínavé vyprávění, sentimentální vzpomínka na konec přátelství. A na závěr morální ponaučení. Musím se na to podívat zas!