Šeptej

Tak film je celkem průměrnej. Na to, že trvá pouhých 82 minut, tak je tam docela hodně hluchejch míst. Občas jsem se fakt nudil, někdy je to docela prdel a je tam pár dobrejch hlášek, ale některý dialogy jsou zase takový umělý. Filmu bych dal 3 hvězdičky, ale přidávám 1 hvězdičku za to, že díky tomuto filmu se písnička Wubble U - Petal stala v ČR nesmrtelnou. Jinak je to opravdu zvláštní, že tahle irská skupina je známá v podstatě jenom v ČR. Když se podíváte třeba na last.fm, kdo Wubble U poslouchá, tak naprostá většina posluchačů je z ČR. (26.08.2006)

Kouzelná esence 90. let zůstane zachována pro další generace. Šeptej může v budoucnu uspokojovat hlad po nespoutané dekádě, o které už krátce po jejím konci začaly kolovat barvité legendy. Nové možnosti, volnost, zmatenost, euforie i deprese. Ondříček se s tím nemazal, protože stačilo nastavit zrcadlo. (12.04.2022)

V rámci české kinematografie je David Ondříček velmi osobitý režisér se signifikantním stylem, jenž se naplno projevuje už v jeho celovečerním debutu. Šeptej je tak trochu uměle podivínský film o podivínských lidech a jejich (ano, podivínských) vztatzích s výtečnými, přesně padnoucí hudbou podbarvenými, impresivními záběry nočního města, v němž Ondříček spatřuje určitou poetiku a dává ji ochutnat i divákovi. Co mi na filmu nesedlo - a věřím, že stejný problém s ním měla i spousta ostatních - byly dialogy. Jejich "vyprázdněnost" a triviálnost odráží to vnitřní tápání a hledání sebe sama, kterým si prochází mladí, nazařazení hrdinové, jenže takové žvástání o ničem velice rychle omrzí a film začne v rozporu s krátkou stopáží působit rozvláčně. Zejména ve srovnání se Samotáři, kteří jsou díky Zelenkovu scénáři naopak zásobárnou již zkultovnělých hlášek a zárukou zábavy pro široké masy. 60% (07.10.2008)

Tohle mne potkalo v mých telecích letech a tak jsem to dost bral. Viděno s odstupem času si člověk uvědomí, že tohle mohlo vzniknout jen v těch letech..Pro Ondříčka to byl takovej pomalej rozjezd k Samotářům a dalším lehce nezávislým filmům . Co ale utkvělo v mé hlavě i CD changeru je soundtrack Jana P. Muchowa - Colorfactory. Ten se neoposlouchá! * * (31.07.2012)

Filmová alternativa poprvé. David Ondříček vypráví o Praze. O jiné planetě - což v polovině devadesátých let pro každého východňára Praha nepochybně byla. Podzimní nádech s krásnou hudbou od Color Factory a dvou mystických osob, jejichž hudbu oddaně poslouchám již dlouhá léta - EOST. Také obraz začátku klubové scény. Jednoduchý, ale velmi milý Ondříčkův film pro a s jeho kamarády...velmi mě baví. (17.09.2011)