papuchalk

Že američani umí prznit historii ostatních zemí a národů, to víme, ale že zprasí i svoje vlastní dějiny, takovýmhle způsobem, to je přímo hamba. Navíc se jedná o celkem nedávnou událost, která je pro ně bolestná, trochu hanebná, a alespoň s úctou ke všem americkým obětem by na to neměli vůbec šahat! (pokud mmá být výsledek takováhle bezduchá přeheroizovaná ohňostrojová šou a oslava války jako něco krásného, zábavného) To mě přivádí na otázku, kdo rozhodl o tom, že Pearl Harbor bude točit Bay? Funguje v holyvůdu nějaká komise, která na to dohlíží? Nemůže se přeci kdejaký nýmant rozhodnout, že natočí třeba Hirošimu. Potom to dopadá takhle... Hrůza, hamba. Výsměch všem, kteří tam zahynuli. Bez jakékoliv úcty k obětem a k japonským válečníkům, bez respektu k historii, k faktům, splácaný romantický akčňák, který válku oslavuje v celé její zábavné kráse, místo toho, aby ji zobrazoval jako něco čeho se máme všichni vyvarovat (jako např Zachraňte vojína Ryana). Scénu samotného útoku, kterou zde vychvaluje hodně uživatelů, považuji za slaboduchou akci, s pramalou historickou výpovědí. Každý záběr je doslova přeplněn letadly, kličkujícími mezi loděmi, budovami a mezi sebou, na pětimetrovém prostoru. Japonci zas takoví sebevrazi nebyli..

O Cashovi jsem nevěděl nic, jeho písničky jsem dřív vůbec neznal, a proto jsem chtěl film vidět (kromě velkého zájmu o hudbu a o hudební filmy obecně). U obrazovky mne ale vpodstatě udržela jen velmi silná herecká dvojice, Phoenix a Whitherspoon, oba podali prvotřídní výkon! To se jen tak nevidí. Kvůli nim dvoum to stojí za to vidět! (Někde jsem četl, že oba herce si Cash vybral sám, připadali mu nejlepší a asi měl pravdu) Ale znovu to rozhodně vidět nechci. Film je straaaašně dlouhý, a nic moc se tam neděje. Ke konci už mi dost vadily ty odrhovačky (Ring of fajrrrr, ring of fajrrr) plné těch nejbanálnějších hudebních postupů, které vůbec existují. Myslím, že třeba basákům v té době šlo každý koncert o psychické zdraví! Celý večer dokolečka opakovat jednu basovou linku (tum, tum, tum, tu tu, tum, tum tum), to člověku nutně musí do hlavy udělat prázdnou díru. Jedna písnička jako druhá, dokolečka pořád to samý. Hrůůůůzáááá! Tuhle pokleslou hudební břečku hrál jeden z nejvlivnějších muzikantů 20 století? Jeho hudba přesahovala žánr country??? Zklamání. Dokoukal jsem to jen se sebezapřením a ty basový linky mi strašily v hlavě ještě pár dní... Všechny tři hvězdy jsou za oba herce, protože na filmu nic jiného za zmínku snad ani nestojí. Průměr

Samotné provedení filmu, zejména výtvarné a hudební je na plný počet hvězdiček. Kvůli tomu to stojí za to vidět! Vyprávění je ale příliš dlouhé, protkané spoustou malých odboček, a v mnoha případěch zbytečných. Výsledek - pár hezkých nápadů a scén, proloženo hlušinou. No a když chci zhodnotit obsah, musím přejít do osobní roviny. Amélii bych nikdy nechtěl za partnerku. Je dětinsky zaostalá, nevyrovnaná, nepřitažlivá. Sama neví co chce. ... Mánie okolo filmu ve mne tehdy budovala lehkou averzi. Morální a duchovní odkaz filmu taktéž vnímám rozporuplně (zasahovat do života lidí, kteří o to nestojí není správné) a nutí mne výrazně snížit hodnocení z počátečních pěti hvězdiček. Amélie je prostě nebezpečná a děsivá osoba, která si myslí, že pomáhá světu, a že vám dá rozhodně život dopořádku, je to přeci tak jednoduché. No, a po dvou hodinách už mi lezly na nervy všechny ty zapálený svíčičky, dopísky, vzkazíčky, fotečky, radůstky, barevnůstky, voňavůstky, zbytečnůstky... Prostě je to moc dlouhý!!! (jinak jsem romantik, domnívám se)

Těžko se to hodnotí. Najednu stranu to tak špatné nebylo, nadruhou je to fakt shit. Celkově to je hodně nevyvážené, střídají se dobré scény s horšími. Celou dobu váháte co si o tom myslet, když to nakonec za vás vyřeší scéna trojitého striptýzu matky s oběma dcerami (takže nakonec ten shit). Historicky vypovídající hodnotu to má pramalou. Tenkrát bylo všechno šedivé. Všechny budovy, lidi, auta. Nablejskaný moskviče v ulicích působí přímo rušivě. Koukněte na záběry z listopadu 89, co ti lidi nosili, jak se skutečně oblíkali! Takový spodní prádlo jaký maj při tom striptýzu fakt neexistovalo. Lidi ve filmu jsou načesaní, slušně a rozmanitě oblečení, pořádají večírky, souloží ostošest a mají se docela dobře. Nedostatek toaleťáku tedy vážně neřeší. Autentický pohled do doby minulé to není ani náhodou. Herecky to špatné není, ale místy také nevyvážené. Výraz paní cibulkové někdy neodpovídá situaci. A já nevěděl jestli to byl vtip, ironie, nebo mám být smutný? Nakonec nevím co je lepší, jestli tehle paskvil s občas dobrými scénami, nebo Pelíšky, které sice pohromadě drží daleko líp, ale nakonec jsou jen pohou povrchní zábavou (policajt se tam neobjeví ani jeden, žádná prohlídka bytu, žádný zatčení, kriminál, ztráta zaměstnání, žádná hrozba, jen celou dobu nevíme na co ti lidi od stolu nadávají, když se mají tak dobře). Zkátka, český film je na tom špatně.

Pro děti asi dobrý. Tam kde mělo být hodně, je zoufale málo a naopak. Celkově spíš podprůměr.

Oceňuji, že se v dnešní době počítačových efektů najde tvůrce snažící se zaujmout postavami a příběhem, tohle ale bylo málo. Na tak dlouhou stopáž prostě ani jedna z postav, ani příběh neměly potřebnou hloubku. Je to takové hodně dlouhé vyvařování z jednoho tématu. Prvních 45 minut se prakticky nic nestane. Ani jedna z postav se během filmu nemění. Sice Clint nejdřív tu holku trénovat nechce, a pak najednou chce, to ale nepovažuju za změnu, nýbrž za nejklišovatější kližku z hollywoodu. Dokonce i hlavní hrdinka zůstává stejná. Po "té události" je némlich stejná jako dřív. Dokoukal jsem to jako běžný dojemně končící film, kterých je asi tak milion. Rozhodně jsem u toho neseděl přikovaný s očekáváním, jak to asi dopadne. Průměrné hodnocení tomu sluší ještě moc krásně, když si vzpomenu na některé blbůstky: soupeřka v ringu tak výrazně porušující pravidla (má to mistryně světa zapotřebí?), úder do zadnice soupeřky (takovej fórek nebyl ani v Karate Kid), židle v rohu položená na bok (?, to ochrnutí šlo vymyslet líp..), Clint provádějící vraždu přímo v nemocnici (aniž by řešil strach z usvědčení, za vraždu je v usa i trest smrti. Ochrnutá si těžko vytáhne přístroje sama. Navíc ta injekce. Bude vyšetřování, otisky prstů, svědci atd atd. Clint bude první obviněný). Jestli to náhodou ještě někdy uvidím, hrozí snížení hodnocení. Doposud mi tento film unikal (spolu s Gran torino) a teď konečně vím proč. Na Gran torino se snad už ani nechci podívat, vím co mě asi čeká, a já to asi ani nechci. Vy všichni s pěti hvězdami, vzpomněli byste si na tenhle film za měsíc, kdyby v závěrečných titulcích nebyl napsaný Eastwood???! Pochybuju.

Asi jediný český film, kterému není co vytknout. Musím vyzdvihnout představitele dětských rolí, protože nepůsobí nijak rušivě, jako většina dětí v českých filmech, naopak, svým bezprostředním a neplánovaným hraním tento film povyšují na to nejlepší, co u nás kdy vzniklo. Obecná škola nastavila po revoluci vysokou laťku pro ostatní filmaře. A opravdu, v devadesátých letech vznikly i další vyjímečné české filmy (např. akumulátor, šeptej, knoflíkáři, černí baroni). Tenkrát naše filmy měly hlubokou duši, neopakovatelnou atmosféru, a jedinečný vtip. Bohužel, cca od roku 97 byla studnice vyčerpána a další počiny se jakoby chtěly podobat všem těm úspěšným filmům, a chtěly na tom schématu zbohatnout (jenže za co nejmíň práce a úsilí, což se projeví na kvalitě). Téměř veškeré další české filmy si vybíraly nějaké období z naší historie (jako OŠ) a pokoušely se ho malebně, s nostalgií popsat tak, aby se to líbilo uplně každému (jako OŠ). Největším nešvarem jsou ty rádoby antikomunistické, rádoby vtipné, a dosti povrchní filmy jako Pelíšky, Pupendo, Báječná léta atd. Novodobé filmy jako Štestí nebo Venkovský učitel, jsou proti OŠ už totální odpady, které nepřináší nic, co by kvalitní film měl mít. Dochází pouze k vyprazdňování našich peněženek... (tedy, mojí rozhodně ne)

Český film uznávám někam do roku 1997, po Šeptej a Knoflíkáře. Od té doby je všechno špatně. Černí baroni se naštěstí vejdou do té první kategorie, respektive potvrzují to moje rozdělení na kvalitní české filmy, a odpad. Knižní předlohu neznám a ani nepotřebuji. Film je plný zajímavých postav, s jejichž prototypy se potkávám dodnes. Podívám se znovu a rád.

Líbí se mi jak se film postupně orientuje z velkého celku (hromadné bojové scény) na menší rozdrobené skupinky, až se uplně zúží na zoufalý pochod tří lidí. Nakonec v posledních záběrech jsou už jen dva vojáci na pokraji umrznutí, přičemž jeden z nich zemře, druhý mu zpívá. Tento pozvolný proces zužování funguje skvěle jako přiblížení diváka k jednotlivým postavám, které najednou více vnímáme jako individuality schopné jednat samy za sebe a ne jako kolečka velkého stroje (německé armády). Najednou je více chápeme a považujeme je za stejné lidi jako jsme my. Třebaže ti vojáci stáli na špatné straně, je nám líto jejich osudu, jejich dlouhého nekončícího bezvýchodného utrpení, které mohlo skončit jedině pomalou smrtí kdesi 3000 kilometrů na východě v nelidských podmínkách. Toto byl snad první film, který se snažil polidštit obyčejné německé vojáky a myslím, že se mu to podařilo víc než dost. V době kdy Stalingrad vyšel jsem ještě byl na základní škole a o němcích jsem měl do té doby velmi zkreslené představy. Jelikož tento film bořil vše, čemu jsem doposud věřil, nelíbil se mi. Až později jsem ho dokázal ocenit. Myslím, že Stalingrad přispěl k všeobecnému přijmutí a vyrovnání se s neblahou historií německa. Jednotliví aktéři byli polidštěni, nikoliv však zbaveni viny. Slabší triky a celkově ne tak vizuálně bohatou produkci neřeším. Stalingrad je uplně o nečem jiném. Další německé válečné filmy, které přišly později, mohly na tomto skvělém a jedinečném filmu stavět, a mohly mne tak zasáhnout ještě daleko víc (Bílé peklo, Pád třetí říše).

O tomhle filmu jsem hodně slyšel, o čekávání bylo velké. Je to však pouhé béčko, což je škoda, protože potenciálně z toho šlo udělat daleko víc. Nakonec se mi na filmu nejvíc líbilo to co mne na jeho začátku vadilo. Ta maska. Pod ní se totiž skrývala dosti kontroverzní, ale o to více zajímavá postava.