Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Komedie
  • Thriller

Recenze (2 919)

plakát

Hra o trůny - Královská cesta (2011) (epizoda) 

Intriky, pletichaření a tahy na pomyslné šachovnici. Sice to lehce začíná chytat móresy klasických seriálů, tedy dát klíčový zvrat do posledního záběru, ale kupodivu to neztrácí tah na branku a o hrdinech se chcete dozvídat více.

plakát

Hra o trůny - Zima se blíží (2011) (epizoda) 

Úvod strhující, poté se tempo trochu zpomalí, přece jen je potřeba diváka vsunout do epické kulisy všech národů s hlavními hrdiny a území. Mystická atmosféra špinavého středověku vynikající, titulky na jedničku, hudební doprovod rovněž impozantní. Tváří se to celé jako sandálový spektákl za 150 mega a přitom je to televizní minisérie.

plakát

The Ticket (2016) 

Pomalé, myšlenkové, hypnotické nic. Sice film pojednává o správných a špatných životních rozhodnutích, nicméně namísto rozboru hlavních hrdinů a jejich charakterové transformace "před a po" to scénárista spolehlivě cementuje náboženskou agitkou. Určitý tvůrčí potenciál tam je, ale bude to zřejmě ještě pár let trvat než uzraje. Stevensovi daleko víc sluší uhrančivý magor s útočnou puškou v ruce a Malin Akerman, která tady vypadá záměrně jak stará mladá, taky máme raději ve Watchmenech.

plakát

Rychle a zběsile 8 (2017) 

Kvalita jednotlivých dílu FF se dá vnímat třeba podle toho, které díly si opravdu pamatujete. Zapamatovánihodná byla jednička, protože byla relativně laciná, zemitá a originální. Pětku si každý pamatuje, protože přinesla patřičný boost a skok o ligu výš, plus spoustu skělých režijních nápadu a diváckých taháků (Rock apod.) Zbytek už splývá dohromady a pamatovat se dají jen ty opravdu peakové highlighty, ať už pozitivní, či naopak. Osmý díl neni jiný a spadá tak do kategorie nijak vyjmečných. Žádná akční scéna není opravdu kulervoucí (CGI bordel neznamená automaticky posez na prdel), Charlize, Statham a spol sice fajn, ale s takovým hereckým potenciálem si počechrat auta ve dvou třech scénách, nechat se prohnat ponorkou a thats it ? Kde jsou full contact souboje typu Rock vs Diesel, nebo Rodriguez vs Carano ? To byly highlighty v akčním nátřesku. Tady nic takového není. Všechny ty nařvané triky nezastíní absenci tvůrčích nápadů a vycizelovaný vizuál za 250 mega z toho neudělá maskulinní akční jízdu. Family feeling pokračuje, v pořádku, však na to hlavní hrdinové mají už věk, ale nejlepší scény nejsou ty akční. A to asi není OK.

plakát

Padesát odstínů temnoty (2017) 

Jeden z mála filmů, kde se za dvě hodiny projekce nestane vlastně vůbec nic a je to taková lehce přetažená reklama na svaly Jamieho Dornana, jeho střešní penthouse a suverénní pózu podnikatele. Tohle všechno baví daleko víc, než jakýsi pseudo děj, či hašteření v posteli, kde o erotičnu nemůže být moc řeč, vše je v podstatě jen na efekt a umělé. Jedno z nejprázdnějších a nejzbytečnějších pokračování v historii áčkové produkce Hollywoodu.

plakát

Hra o všechno (2017) 

Baran bo Odar si pustil v telce Miami Vice, Kingdom a pár dílů CSI, načež natočil tohle nudné, nenápadité a k uzoufání blbé béčko a prezentuje ho jako akční jízdu nočním Las Vegas, kde Jamie Foxx nosí podobné tričko a placku jako když byl parťák Collina Farrela, přičemž ho nezapomněli velmi podobně nafotit na postery, aby to přilákalo hodně fandů. Navíc expozice scény v baru ve stylu úvodní scény z Mannova spektáklu je jednoznačná, leč postrádající digi cam poetiku a cit pro tvrdou a nekompromisní realističnost. Pro fandy urážka. Nebýt zajímavého ansámblu a krátké stopáže, tak je to nekoukatelné. Nechápu, jak takhle schématicky zastaralý a okopčený film může s áčkovými herci vzniknout v roce 2017 a jít do kin.

plakát

Moonlight (2016) 

Černošské oscarové extempóre na objednávku. Snaha o malý velký film, který se pokouší vyobrazovat tíživou atmosféru vyjmečného jedince na hraně standartní společnosti a jeho začlenění se do běžného života i přes svůj gay "handicap". Ne že by snad vyprávění bylo neosobní a kamerové twisty nepůsobivé, ale jako gay tématika byl Brokeback Mountain o třídu lepší. Jako příběh dětství a dospívání ve tmavé komunitě dobré, ale těch opravdu rezonujících scén je tam jako šafránu a klišé poměrně dost, především co se načrtnutí vedlejších postav týče (zlá matka, problémy se spolužáky). Palec nahoru především za solidní herecké výkony a zajímavě rozvržené příběhové etapy, kde se paradoxně nejklíčovější události dějí mimo diváka. Existují však tématicky podobné filmy, které jsou pocitově daleko plnější a vztahově promakanější.

plakát

Brimstone (2016) 

Revenant 2 - pro ženy. S promakanějším, nelineárním vypravováním, ašak zároveň mnohdy dost samoúčelným násilím ve snaze za každou cenu šokovat diváka. Možná by se mohlo zdát, že tenhle ženský antiwestern pojednává o postavení žen na divokém západě, avšak z pozice tvůrců je to viděno příliš černo-bíle. V tomto případě dokonce výhradně černě. Je to klasický motiv pomsty, jen atypicky podaný a nečitelný. Pod slupkou to totiž daleko více vypadá, že režisér měl buď: a) těžké dětství a frustraci použil pro tak krutě nekompromisní zobrazení explicitního i duševního násilí, nebo za b) chtěl se přes Atlantik blýsknout, jak Evropa může USA nakopat koule, protože tohle z velkoprodukce jen tak někdo natočit nedovolí. Působivě nemainstreamově natočené, herecky skvělé, výpovědní hodnota velmi diskutabilní, zda-li vůbec nějaká.

plakát

Duch ve stroji (2017) 

Who the fuck is Rupert Sanders a proč takový neumětelský rutinér dostane 150 milionů, solidní herce a dobrého skladatele, přičemž vytvoří nudnou, zoufale nenápaditou, sterilní srágoru plnou potemnělých záběrů, nezáživného děje a logických lapsusů ? Se všemi těmi hejblátky a cingrlátky v podobě načechraného vizuálu velkoměsta se přitom daly dělat takové divy ! Inspirace z Atlasu Mraků a Blade Runnera zcela zřetelná, ale naprosto nevyužitá. Po tomhle zklamání alespoň jistě víme, že tohle vyumělkované prázdno v Blade Runnerovi 2 nechceme !

plakát

Melanie: Dar života a smrti (2016) 

Zombie blbina v typicky ulítlém britském stylingu. V některých akčních pasážích, kterých je však velmi málo, máte pocit, že koukáte na pokračování kanonády Zacka Snydera z rok 2004, jenomže zakrátko nelze nevystřízlivět. Tempo povážlivě zvolňuje, stopáž se protahuje a děj neví kudy kam. Následuje jedna stupidita za druhou, ale za ten smělý pokus o neotřelý příspěvek do subžánru, za pár babek, proč ne.