Kaka

Svěží mix neokoukané romantické vztahovky a zároveň s trochou nadhledu drama se sociálním podtextem. Film otevírá a řeší dnes vcelku ožehavá témata jako neduhy sociálních sítí, sexuální násilí a v neposlední řadě věčnou studnici nápadů v podobě škatulkování a klientelismu. Občas to vypadá tak trochu jako Basic Instinct bez explicitního násilí, Jerryho Goldsmithe a sekáčku na led, za to však sem tam roztomile nerdovské či, chladnokrevně vypočítavé a rafinované. Mulligan v nejlepší roli za několik let a díky bohu za to, že závěr není pokažený a zbytečně přepáleny. Jediné, co vyloženě bije do očí jsou občasné momenty, kde mohou postavy udělat 100 různých věci, ale udělají zrovna tu, co parádně zapadá do příběhu tak, aby mohl děj pokračovat.

Na úrovni Gamechangeru. I přesto, že nekteré informace mohou být lehce vytržené z kontextu a ne úplně 100 procent geniune, pořád je to sakramentsky smutná výpověď toho, co se děje kolem nás i když si od toho odečtete 20 procent "závažnosti" v podobě toho, že ne každý provozuje rybolov v monster číslech a ne každá firma lže a podvádí. Pořád ale tématicky silné a v mnoha aspektech šokující, temná strana toho, co vše se děje proto, aby se nasytilo lidstvo a hlavně aby se vydělaly peníze.

Alternativa Johna Wicka s na první pohled páprdou od plotny a bez místy komplikovaných kung-fu komb. A i když zde není nouze o fajn postavy a rychlé tempo s velmi prostinkým scénářem, druhá polovina už je pouze klišovité počítání level up situací, včetně do extrému dohnaného finále. Do půle filmu to mělo zaděláno na absolutní bombu, protože rubanice v autobuse bude patřit do výkladní skříně akčních filmů tak, jako třeba v ženském podání Atomic Blonde na schodech. Tenhle borec z Ruska dokáže časem velké věci.

Vynikající dobová mafiánská sága která stojí na tradičních hudebních vypalovačkách, veskrze solidních dějových zápletkách a famózních hereckých výkonech, především pak Cilliana Murphyho, který se zde stává zcela nezapomenutelným.

Nejzbytečnější digifest letošního roku kde postavy jsou na zabití, a scénář na zblití. Technicky pak Godzilla vs Kong těží především ze svých předchůdců a nenabízí absolutně nic navíc. Zlatý Kong Skull Island, který je technicky nápaditý a příjemně mystery na divokém ostrově. Tohle pokračování nemuselo mít nutně mozek, ale mohlo ctít alespoň předešlé díly, resp. Godzillu z roku 2014.

Snyder si může odškrtnout splněno. Jeho Liga je ve finiši lepší než ta původní, avšak určitě nebude pro každého. Je vrstevnatější, dějově promyšlenější, s větším důrazem na všechny hlavní postavy. Lépe je vykresluje, lépe se soustřeďuje na jejich motivace a hodnoty, takže celkový emocionální dopad je silnější, stejně tak je to u záporáků, především tedy u Steppenwolfa. Nejde se ale zbavit pocitu, že ač je film slepenec krásných, místy temně gotických, občas Sin Cityovsky přestylizovancýh a sem tam prostě jen cool záběrů a pracuje s dobrou příběhovou hmotou, je to zkrátka jen úprava konceptu, který nefungoval už tehdy a nebude na stoprocent fungovat ani po faceliftu. Občas celek působí příliš umělohmotně a přeumělkovaně, navíc jsem se nemohl zbavit pocitu, že Superman tam zkrátka byl jak pěst na oko a už to nebyl ten Superman z Man of Steel, jako by Cavill už nebyl Cavill. A paradoxně nejvíce zapamatovánihodné a emocionálně silné scény jsou ty kdy Affleck šplhá po horách za impozantního hudebního doprovodu, nebo kdyz se rozezní zimmerův Man of Steel hudební motiv. 3,5 hvězdy maximálně.

Další malý velký film, který nedostal Oscary a mezinárodní fame jen proto, že se to před pár lety povedlo podobně koncipovanému Spotlightu, který přece jen pojednával o ještě pikantnějším tématu. Fakt, že většina politiků lže, manipuluje a krade je už tak neobjevné a generické téma, že za to může snadno dostávat mínusové filmové body i takto velmi zdatně zinscenovaná procedurálka s herci z GoT a suprovou Keirou.

Film Greengrasse, kde vůbec není poznat, že to režíroval právě on. Pomalý, rozvážný a přízemní western, kde se toho nestane a nenamluví příliš mnoho. Nosná myšlenka sice sympatická, interakce dvou hlavních postav obstojná, ale senzace se nekoná. Střídmější a soustředěnější verze postapokalyptického The Postman s Costnerem, který tam chtěl všechno a víme jak to dopadlo.

Ambientní, přemýšlivé, decentní. Cesta do vesmíru, která je zcela unikátní, až dokumentaristicky pojatá a je na hony vzdálená mainstreamu v podobě všech možných Armageddonů a jemu podobných. Green tradičně skvělá, ostatní herci rovněž. Emocionální rovina působivá, je vidět, že Alice Winocour má svůj typický režijní rukopis. Maryland stejně jako Proxima mají mnoho podobností a určitě stojí za vidění.

Rychlé, svižné a občas trochu monotónní a schématické, spoléhající na zaručenou auru Star Wars univerza. A popravdě řečeno, obvykle to funguje. A i když je většina dílů v podstatě dějově na jedno brdo, je Mandalorian narvaný takovým množstvím odkazů, replik a klasických hračiček, které máme v SW rádi, že se mu ledacos dá odpustit. Pascal je jeden z mála herců kde stačí hlas na veškeré hraní.