May

Lide budou tenhle film bud bezmezne milovat a nebo nenavidet, hranice je velmi tenka. Pro me je ale jednim z nejlepsich filmu vubec, James Bond zabar, ackoliv pripoustim, ze kratkometrazni verze tohoto filmu, ktera v roce 2000 zaplatila (pouze) internet a jiz autori stvorili ryze pro zabavu, mela o neco kouzelnejsi atmosferu~

Kwak Jae-yeong se vratil v plne sile. Bohzuel jen misty. Vazne uzasne, vtipne, inteligentni a rozkosne sceny a la My Sassy Girl stridaji ty skutecne podivne a tak nejak... naprosto zbytecne po cele dve hodiny a clovek si rika "Co to sakra je? A proc?". Na jednu stranu se tu odviji pribeh mlade divky ovladajici bojova umeni na sci-fi urovni a hokejisty zamilovaneho do o moc starsi zeny, na druhou stranu tneto usmevny pribeh neustale prolinaji bojove sceny z ruznych podivnych stavenist ci zbouranist. Nejsou zcela nelogicke, to ne, ale zbytecne ano. Aspon mne se tam vylozene nehodily. Kvalita a zabavnost filmu tak neustale kolisa od maxima k minimu a zase zpatky a to az do chvile, kdy to cloveka zacne vice ci mene stvat a cely film mu to rozdeli do dvou nesourodych polovin, o kterych opravdu tezko rict, co si myslet.

Nejhlavnejsim kladem tohoto thrilleru je jeho naprosta nepredvidatelnost. Gosa ma na korejsky horor az neobvykle propracovany scenar, atmosferu davkuje od sameho zacatku a pointu odhaluje po malych kouskach, ovsem potencial, ktery film urcite mel, nevyuzil plne a je to vazne skoda. 7/10

Lee Jun-ik rozhodne ma vlohy pro srdcervouci dramata typu King & the Clown. Z tech valecnych je Nimeun meongose urcite jednim z vyjimecnejsich. Na valku se diva skrze hudebni skupinu objizdejici jihokorejske vojenske tabory uprostred valky ve Vietnamu. Ztvarneni tohoto tematu oklikou z pohledu lidi 'pouze' ovlivnenych dusnou atmosferou a moznosti kdykoliv prijit o zivot svuj nebo nekoho z blizkych, tu funguje dobre az do chvile, kdy se na valecne pomery zacnou objevovat az prilist absrudni a ne uveritelne okolnosti, ktere zavedou film uplne k jinemu konci, nez by mu slusel.

Lee Byeong-heon je nejen naprosto typickym kladnym hrdinou, ale jeste typictejsim zaporakem. Minimalne pro me osobne se timhle filmem rozhodlo o vecnem sporu, jestli ma talentu navrch Park Chan-wook nebo Kim Ji-un. Narozdil od Parka, ktery se pro me v Cyborg Girl sam topil ve vlastni prekombinovane snaze stupnovat nadseni ze svych filmu, tak jak tomu bylo do te doby, se Kim drzel pri zemi, aby oslovil, co nejsirsi spektrum divaku. Film bude docela jiste nejzdarilejsim (a nejspise i nejnavstevovanejsim) korejskym filmem roku a ve srovnani s vetsinou ostatnich filmu - bude i nejlepsi za hodne dlouhou dobu. Zprvu jsem si nebyla jista, jak se k filmu stavet, abych mu nijak nekrivdila. S kazdou nadchazejici minout je ale jasnejsi, ze se vubec nejedna o western zasazeny do asijskych realii, coz je predstava, ktera mnohym lidem nahanela husi kuzi, ale o opravdu uprimne nadseni a vzdani pocty poradnym prestrelkam a nalade, ktera ze starych westernu srsi. Umne vymyslena omacka kolem tak ani v nejmensim nebije do oci a uz vubec nenavozuje dojem napodobovani cehokoliv. Kim Ji-un je (nejen)korejsky reziser budoucnosti. Tak napadita, natolik jina kamera a strih v korejskem filmu neni a nikdy ho ani nebylo videt. Jeho filmy byly vzdy vyjimecne, ale The Good, The Bad, The Weird je filmem dokonalym v kazdem ohledu. Je to film delany pro kazdeho; je ohromne vtipny, brilantne vypraveny, ma nejen pribeh ale i pointu, kloubi v sobe surovost i nadhled a presto se mu dari vyvarovavat se klisovytym momentum. Podobne jako byl na oko konzumnim filmem Bong Jun-uv The Host, je i The Good, The Bad, The Weird s kazdym dalsim videnim hlubsi a propracovanejsi a i on zveda cele plne saly lidi ze zidli. ///Bohuzel do dnes (2008/09) neexistuje zadny ustaleny sestrih filmu a i v kinech se objevuje vice variant, ja mela moznost videt dve , druha byla snad jeste o trochu lepsi nez ta prvni, ovsem co (nebo spise co vsechno) se objevi casem na internetu, tezko rict...

Ackoliv na filmu vlastne neni nic vyjimecneho, jeho kouzlo tkvi prave v celem jeho obycejne vyhlizejicim pojeti problematiky dlouhodobeho vztahu. Tim, jak z uplne bezne zalezitosti dokaze v divakovi vzbudit pocit realnosti a zaroven emocniho vciteni se, zustane ve spouste lidech daleko spise nez filmy snazici se ziskat si pozornost premrstenou originalitou, kterym chybi byt jen trocha uveritelnosti.

Ackoliv s upadajicim boomem korejskych filmu upada i jejich kvalita, do popredi se dostavaji v koreji stale popularnejsi serialy, ktere i pres prumernou delku kolem 16 hodin dokazi upoutat vasi pozornost daleko intenzivneji a nenuceneji nez kdektery hodinu a pul dlouhy film. Autorum Coffee Prince se podarilo natocit serial jiny nez vetsina ostatnich, v kazdem jeho zaberu je videt i citit obrovske a nehynouci nadseni, s jakym byl tvoren herci i stabem. Samotne tema i pojeti se od ostatnich romantickych komedii, at uz serialovych ci filmovych a to v jakemkoliv zpracovani, diametralne lisi, cimz jen ziskava na atraktivnosti a jeho kvality stoupaji.

Spise nez o romantickou komedii, jak se film vsude prezentuje, jde o sladkobolnou sondu do zenske duse nekolika ruznych vekovych kategorii, v zavislosti s nimiz se ruzni i osobni problemy, ktere jsou vice ci mene neresitelnymi a zanechavaji po sobe cim dal vetsi bolava mista, ackoliv se mohou priciny zdat sebeprostsi.

Pro me vylozene nevtipna, samoucelna, hystericka a nesnesitelna komedie plna neskutecnych a nelogickych scen plnych prehravani a nervydrasajiciho jeceni. Mela jsem co delat, abych to na treti pokus dokoukala, NIKDY VICE!

Je fascinujici, jak tenhle film dokaze rozpoltit osobnost, jak clovek nevi, jestli v okamziku sledovani touzi vice po romanticke lasce ci po te vasnive. Ackoliv se obe linie postupne vice a vice protinaji az vyvrcholi v lehce pateticky konec, tezkost s jakou je podana otazka Zijete prave s nekym, koho milujete? a humor, ktery vice ci mene prochazi kazdym detailem tohoto dramatu o neshodach v partnerstvi, usti pouze k faktu, ze vsechno, co vam mozna schazi, najdete ve spriznene dusi. Uvodni sekvenci, podmalovanou pro me naprosto genialni hudbou, ve ktere se zrcadli rutinnost dvou vztahu, ktere se jiz omezily jen na stale stejne otazky a odpovedi, povazuji za jednou z nejlepsich scen, co jsem kdy videla.