Starletka

Ikuharovo pojetí yuri/shoujo-ai/GL/ať-už-si-nazvete-jakkoliv žánru, které kritizuje nejen zobrazování/fetišizaci lesbických vztahů a celkový přístup společnosti k nim (nejen) v Japonsku, ale i problém obecného škatulkování a myšlení stáda. Ale to z jediného dílu samozřejmě nepochopíte, pokud si o celém seriálu už dřív něco nezjistíte a tím spíš pokud nejste s Ikuharou moc obeznámení, neb on to na začátku svých děl se symbolismy rád přehání (ne, medvědi opravdu nejsou medvědi), ale postupně je začne vysvětlovat a jeho příběhy i postavy jsou vždycky neskutečně vrstevnaté, a proto ho není dobré hned na začátku odstřelit, když hned z prvních scén nepochopíte, co se snaží říct. A to platí i tady - první 3 epizody jsou velmi náročné na překousnutí, ale od 4. se to zlomí, od takové 8. už se díváte na úplně jiný seriál a poslední 3 epizody jsou pak přímo skvělé, vrcholící naprosto perfektním posledním dílem. Jinak je tady opět spousta zajímavých myšlenek a nápadů a nějaké ty emoce, ale bohužel také dost hluchých míst a ani postavy si mě nedokázaly získat tak, jak by měly. Prostě má to svoje klady i zápory a za mě tedy ve výsledků "yuri appoved" a zlatý střed 6/10

Původní komentář z 28.12.2014: Code Geass bez diskuze patří ke kouskům, které by měl každý kdo si chce říkat fanoušek anime vidět. Ale na rozdíl od třeba takového často srovnávaného Death Note je zde mnohem víc fillerů, fanservice a nudných scén. Nad tím se ovšem dají přimhouřit oči, protože je to vyváženo originalitou, (sice v drtivé většině těžce nesympatickými ale aspoň) propracovanými postavami, atmosférou, napětím, akcí, animací a soundtrackem (i když uječené openingy jsem musela přeskakovat) a především příběhem. 8,5/10

Původní komentář z 12.11.2014: Tento kousek mi sedl jako zadek na nočník. Už po prvních pár vteřinách jsem věděla, že tohle bude stát za to. Žádné fillery, žádné fanservice, jenom děj plný zvratů, akce, vývoj postav, sem tam nějaké to vysvětlení a hlavně zase po dlooouhé době originalita, to všechno doplněno jedním z nejlepších soundtracků vůbec. Emocionální epická jízda zběsilým tempem s naprosto skvělým vyjádřením bezmoci, zprostředkovaným i divákům - postavy umírající jako na běžícím páse, kdy nikdy nevíte, která bude další. Z konce prvního dílu mi bude běhat mráz po zádech i na po sté. 9,5/10 Poznámka: Uživatele, kteří píšou, že postavy jsou moc uřvané a ubrečené bych hodila do podobné situace, aby ukázali jak všechno zvládnou rozumně a s ledovým klidem.

Původní komentář z 5.2.2015: Jakožto člověk, kterého sportovní anime a vůbec všechno co se týká sportu nudí, jsem se Haikyuu!! vyhýbala docela dlouho. Ale nakonec jsem se přece jenom nechala strhnout. A překvapivě - úžas. Zábava, humor, napětí, skvělé, sympatické postavy (Nishinoya, Tanaka, Sugawara, Hinata, Kageyama, Daichi... nebo pro mě největší překvapení Tsukushima, kterého jsem zezačátku nemohla vystát, ale v průběhu se stal jednou z mých úplně nejoblíbenějších postav, no a kdo by zapomněl na Tanakovu přítelkyni :D), příjemná animace i hudba, povedené openingy a endingy a hlavně a především je všechno realistické (na rozdíl od superschopností v Kurokovi). Ve výsledku pro mě nejlepší anime roku 2014. Těším se na druhou sérii. 9/10

Původní komentář z 18.1.2018: Průměrný, uřvaný shounen, který na začátku nabízí leda otravné, nesympatické hlavní postavy. Naštěstí se děj postupně začne zlepšovat a i postavy začnou procházet určitým vývojem, ale trvá to dost dlouho, a tam, kde by všechny ostatní kousky pomalu spěly do epického finále, se tady teprve začíná něco dít a první díl, o kterém můžu říct, že se mi opravdu líbil, byl až 11. Aspoň svět má velký potenciál, vedlejší postavy jsou fajn, humor a emoce taky jakžtakž fungují, i animace a soundtrack se mi líbí. 6/10

Otterly brilliant. Konečně zase po dlouhé době něco nového, neotřelého a odvážného, co mě dokázalo vytáhnout ze záplavy anime nudy generických shounenů, isekai, rádoby komedií a dalších milionkrát omílaných sranců, co se na nás v každé sezóně valí. Je to Ikuhara v plné parádě, se vším, co k němu patří, a mě už nebaví pořád dokola opakovat to samé, takže si přečtěte můj komentář k Penguindum, jen jsou tady místo tučňáků kappa (a pokud vám sami o sobě připadají odporní/úchylní, dejte to za vinu japonskému folklóru, ne režisérovi). Ovšem tento kousek se od jeho ostatních děl nepatrně liší, neboť hned v prvním díle už dostáváme konkrétní odpovědi, namísto úvodu plného pouhých symbolismů, takže by toto anime mohl být ideální start pro diváky režisérem nepolíbené, za předpokladu, že dokážete zahodit předsudky a zkusit něco nového. A věřte tomu, že je to prdel, doslova a do písmene. Z takového prvního dílu mě ještě teď bolí čelist od smíchu. 8,5/10

Další z kousků, které krásně vypadají a zní, ale obsahově nestačí. Děj prakticky kopíruje NANA, jen je zde místo na romantiku kladen větší důraz na hudbu a všechno je mnohem méně propracované, v čele s jednodimenzionálními postavami, které by si zasloužili větší hloubku. Takto jsou totiž hlavní hrdinky nějak moc dokonalé a antagonisti nějak moc otravní a mě je tak úplně jedno, co se s nimi děje, a proto na mě nepůsobí ani emoce. A upřímně mi moc nevyhovuje ani tempo vyprávění, které jakýkoliv vývoj čehokoliv nacpe do montáže jedné písně a zbytek dílu se pak vesměs nic neděje. Chcete-li Watanabeho a hudbu, mnohem lepší volba je podle mě Sakamichi no Apollon. Tohle neurazí ani nenadchne a pro mě to znamená drop po 3. epizodě s tím, že ale nevylučuju, že se k tomu někdy v budoucnosti vrátím. 6/10

Standardní bonusová epizodka, která už nemá nic moc co nového nabídnout, nicméně i tak se na ni dívalo překvapivě dobře. 6/10

Ptákovina plná lepších či horších gagů. Nenadchne, neurazí. 6/10

Režisér Ikuhara má svůj velice specifický styl, jenž nemusí každému sednout, protože jeho díla jsou vždycky k prasknutí narvaná symbolismy, které velmi často ještě doplňují v menší či větší míře incestní a homosexuální podtóny a opakování jedné scény pořád dokola v každém díle, a občas je dost těžké to všechno strávit, ale pokud se vám podaří dostat se přes začátek, většinou zjistíte, že to stojí za to. Já osobně jsem se s ním setkala už v Uteně, ale i tady všechny tyto prvky najdete. A stejně jako v Uteně i tady se mi moc líbí atmosféra a práce s propracovanými postavami, které s každou další epizodou rostou a rozkrývají své vrstvy. Ale úplně nejvíc se mi líbí skvělé openingy a endingy, jak po stránce hudby, tak animace. A taky jsem se bála, že sami tučňáci budou otravní, ale překvapivě baví i mě. 8,5/10