KarelR

O trochu lepší než Elysium, pořád ale o kus horší než District 9. Blomkamp umí neotřelé postavy, divokou akci a nebojí se pořádných eRkových jatek, jenže zbytek mu pořád lítá sem tam. Chvíli nudí Chappieho učícími začátky, chvíli baví jeho zlodějským prozřením, a pak to najednou žene do slzopudného dramatu s technologickým přesahem. Při tom všem vás nutí obdivovat Copleyho herecký výkon, který je poznat z každého Chappieho pixelu, jenže na druhé straně stojí Jackmanův unylý záporák, který megaotravně mluví sám se sebou (co má holt bez sidekicka dělat). Celé je to zkrátka nevyrovnané a často tápající, jako by se Blomkamp nikdy nerozhodl, co a pro koho vlastně točí. A nejspíš to sedne jen hodně benevolentním sci-fi fanouškům, jimž herecké kreace podivínů z Die Antwoord přijdou zajímavě jiné a ne strašně iritující. Ještě že mezi ně patřím...

Focus je zábavným heistovým koktejlem, který se nejlépe podává po minimu trailerů a obsáhlých synopsí. Romance tu stojí hlavně na tom, že je Margot Robbie ukrutně sexy, zlodějská část ale dupe na plyn i ve chvílích, kdy už si postavy povídají zbytečně dlouho. Nejpoctivější podfuk za hodně dlouhou dobu! (7/10)

V podstatě k tomu pořadu moc netíhnu, ale když se smíchaj best of sestřihy, Bill Murray do toho zazpívá o Čelistech a ožije Wayneův svět, je i dvě a půl hodiny málo.

Halloween, Terminátor a Osvícení v jednom? Osmdesátky už dlouho nebyly takhle zábavný :)

Předně je třeba říct, že Kingsman není taková drzá pumelenice jako Kick-Ass. Zaprvé už víme, co můžeme od Matthewa Vaughna očekávat, zadruhé nejde o šílenou komedii, ale spíš o bondovské šedesátkové retro (podobně jako X-Men: První třída), v němž se klasický špiónský příběh protíná s přísně moderní akcí a humorem. Vaughn tu věnuje spoustu času hlavním hrdinům, kteří nemají být jen spotřebními drsňáky, nýbrž pečlivě vysoustruženými džentlemany s tajnou schopností vyhlásit nebo seřezat úplně kohokoliv. V podání Colina Firtha je tenhle mix vyloženě brilantní (jeho stírání je vždycky dlouhé, složité a servírované medovým hlasem) a podle očekávání nezaostává ani Taron Egerton, který je stejně sympatickým objevem jako Aaron Johnson. Právě díky téhle dvojce je skoro hodinový rozjezd filmu zábavný a zajímavý, ačkoliv je pomalejší a vlastně i relativně umírněný. A co se děje pak? Pak už si konečně vezme slovo Vaughn, který začne oživovat ohromně brutální a nápadité akční scény, aniž by jimi rozbil dramatičtější podloží filmu. Najednou je na plátně obrovská žánrová radost, která by v dnešním Hollywoodu zřejmě přišla o koule. Britové si ale můžou dovolit daleko víc, takže se jde nekompromisně na krev a z odvázaného konceptu se vytěží další těžkotonážní pecka, u níž se člověk už během titulků těší na druhou projekci. Mise splněna! (9/10)

Vážně je mi líto všech, kteří Jupiter vychází designovali a makali na tricích. Wachowští totiž oživili další fascinující svět, který může po vizuální stránce z fleku soupeřit se Star Wars nebo Star Trekem. Kde je tedy problém? Jak jste možná tušili, ve všem ostatním. Ani by nevadilo, že se Jupiter bere smrtelně vážně. Potíž je spíš v tom, že si za dvě hodiny nevybudujete žádný vztah k postavám a příběh je jen chabým šplouchnutím v očividně obrovském moři. Drhne vlastně už samotný casting, protože Mila se nezvládá pořádně divit ani hláškovat a Channingův zatvrzelý bojovník vůbec nemá co nabídnout. No a když zjistíte, že Wachowští režírují tak nějak v polospánku a nechávají svoje originální nápady ležet ladem, je to vyloženě smutné. Schůdná hollywoodská blbina s fajn akcí? Těsně. Jupiter ale ve finále strká do kapsy i John Carter, takže výlet do kina ještě hodně zvažte. (5/10)

Maximální nápor! Aneb první kandidát na nejlepší film roku 2015. (10/10)

Asi nejslabší z nových DC animáků, ze Spauldinga vážně není druhej Oliva. Celý je to hrozně pitomý a přelidněný (Shazam pryč!), navíc zamrzí, že Justice League v akci vůbec nespolupracuje. Nebejt krátičký stopáže a neselhávajícího Filliona, šel bych i níž. (5/10)

Megatone, ty vrahu, vrať už konečně režisérskej průkaz. To se fakt nedá!

Šest let. Tak dlouho uplynulo od posledního filmu Michaela Manna a chicagského rodáka pořád zajímá to samé - ostře řezaní hrdinové, odhodlaní záporáci a osudové střety, které je nevyhnutelně čekají. V Hackerovi se sice tenhle vztah buduje hlavně přes starobylé chaty, v jádru ale jde o další napjatou kriminálku, v níž nechybí tíživé zvraty a krvavé lázně. Potíž je bohužel v tom, že se Mann chtěl co nejvíc přiklonit k počítačové realitě. A zůstal na půli cesty, pročež přesvědčivě vypadající hackování doplňují až směšně triviální odhalení, za která by se styděly i mnohem nižší váhové kategorie. Situaci tak musí zachraňovat Chris Hemsworth a jeho parta, jež Mann možná až moc topí v moři výmluvných pohledů a vysvětlujících dialogů. Jakmile se ale začne dít něco hlasitějšího, je z toho plnokrevný akční požitek, který umí tak dobře jen hrstka režisérů. Pokud si tedy umíte dosyta užít Mannovy trademarky a netrápí vás, že nezabírají moc času a zrovna se mezi nimi nesprintuje, máte před sebou často chybující, ve finále ale docela uspokojivou dramatickou podívanou. Já teda Chrisovi dost fandil a nestydím se za to. (7/10)