AddieWilimes

Samotný Chappie by film utáhl sám, ale to by z něj muselo zmizet vše ostatní, protože byl snad jediným potěšením v celém filmu. Chvíli jsem myslela, že se můj prožitek z filmu díky němu ještě zvedne, ale v závěru už režisér asi zoufale nevěděl, čím zaujmout a začal moc blbnout, což bylo opravdu k vzteku. Těsný průměr.

Vykradený Robinson? Ale kdeže, Pátek nesahá Wilsonovi ani po kotníky (kdyby nějaké měl:-))! Tom ukázal, že film s přehledem utáhne sám. Jeho krasojízda byla mnohem přesvědčivější než třeba nedávný Redfordův výkon v All Is Lost. Je pravda, že část po návratu působí poněkud kýčovitě, ale už mi nedokázala zkazit dojmy z toho, co jí předcházelo. Žádný jiný míč mě v životě nerozplakal...

No, trochu mi vadí, když se Crowe pokouší zpívat, ale jinak to je podle mě povedená adaptace. Pravda, kam se hrabe na londýnský West End a prkna, jež znamenají svět, ale nemůžu tady srovnávat jablka a hrušky... Závěrečná píseň je prostě epická a naprosto vystihuje duch revoluce.

Pozoruhodná otázka morálky. Výborný příběh, zajímavě vykreslené charaktery. A zatímco v manze je mnohem větší parchant, v anime jsem Kirovi dost fandila...

Nebylo to špatné, naopak! Ta všudepřítomná ponurost měla co do sebe. Mimo jiné jsem spatřila asi první film, kdy mě Angelina přesvědčila, že není reklamou na Pitta a prachobyčejným produktem Hollywoodu, ale možná se přece jen neminula povoláním. Jen tak dál.

Mám Jeuneta děsně ráda, ale nemůžu si pomoct, tenhle film mi k němu nějak neseděl. To "rodinné téma" na mě působilo v souvislosti s tím, co jindy dokáže vyčarovat, moc podbízivě...

Nejpestřejší paleta emocí, která se kdy vlezla do vánočního filmu. Je tak příjemné se dívat (nejen) o Vánocích na něco, co nezobrazuje svátky pouze zpoza růžových brýlí, ale předkládá i často velmi krutou realitu...

Asi první film, u kterého mi (asi pro nespočet záběrů zblízka a pro ten obrovský prostor, který ve filmu dostal) došlo, že Pitt není jen hezký ksichtíček (i když zrovna v tomto filmu vypadal i hůř:-)), ale opravdu UMÍ hrát. Krásně zachycený Fitzgeraldův příběh, který mě fascinuje dodnes.

Snad nikdy jsem nebyla z nějakého filmu tak konsternovaná tolik jako z Black Swan. Nejspíš bylo těmi mysteriózními scénami a prací Clinta Mansella, který si s hudbou Petra Iljiče vyhrál, jak jen mohl, a tak soundtrack film nádherně doprovázel. Svým způsobem mám strach ale si něco tak drásajícího pustit znovu, protože by to pro mě nemuselo být po psychické stránce únosné.

Once there was a princess... Má nejoblíbenější Disneyho pohádka vůbec. Až si říkám, zda se studio za ty roky mělo kam posouvat, pakliže už Sněhurka z roku 1937 byla zkrátka dokonalá.