AddieWilimes

Za hranici kýče a ještě dál. A ono to funguje! So exciting, so delightning. Málokdy se povede předělat originály písní tak, aby nedošlo k jejich totálnímu zprznění, Elephant Love Medley má v sobě však tolik, co žádná z písní zvlášť (a moc dobře si uvědomuji, o jaké hudební poklady se jedná). Ten zpívaný dialog tak nemá jediný kaz. Člověk ho poslouchá se zatajeným dechem , přičemž očima těká z Nicole na Ewana a z Ewana na Nicole. Jako sólisté ti dva zazáří v One Day I'll Fly Away či Your Song, posléze opět spojí síly v Come What May. Ještě mi tedy zbývá zmínit to úchvatné tango... A jen tak mimochodem, nevěřím mužům, se kterými ten příběh nepohnul. Naštěstí žádného takového "šutráka" neznám.

Tenhle přešlap Tomovi nikdy neodpustím. Nikdo netvrdí, že musí režírovat náročné filmy a nemůže si dovolit oddechovku, ale tohle bylo až příliš stupidní, průhledné a nezáživné už od první chvíle.

Do tohoto hotelu, který byl narvaný humorem až k prasknutí, se nevlezlo ani zrnko nudy či pochybnosti o tom, že je to unikátní počin. A i když Anderson párkrát zkusil změnit povahu filmu netradičním prvkem, u kterého se zdálo, že do něj absolutně nepatří, vždy mu to prošlo, aniž bych musela kterýkoli z daných úletů odpouštět. Naopak se pro tyhle prvky, které často vyústily v naprosté extrémy, pokaždé našlo místo. Má fascinace nad tím, jak mu vše vycházelo, se mě držela jako klíště. A z kina jsem odcházela šťastná jako blecha,nestává se často, abych v něm brečela smíchy.

Za tak srdcovou záležitost jako Pelíšky Pupendo nepovažuji, ale nijak výrazně za nimi nezaostává. Pupendo se mi zdá oproti nim odlehčenější, až mu to možná i malinko vyčítám, protože postrádá onen sentiment. Sto bodů za Zmrzlináře od Marsyas.

Prý nejvíce nedoceněný film na ČSFD. No, já vám nevím... Viděla jsem několik samostatných scén ještě dříve, než jsem měla možnost zhlédnout celý film. Pravda, u těch jsem se smála, ale pak, když jsem viděla film coby celek, postrádal náboj. Připadal mi jako pokus alá Jak moc velká blbost jde do filmu zakomponovat? A prestože jsem RRRrrrr!!! moc fandila, nakonec jsem se za sledování těch oslovin musela stydět (a nejspíš i za autora).

Znám pár lidí, kteří sledování tohoto filmu považují za "Nejzbytečněji strávené (necelé) dvě hodiny života". Popravdě se jim moc nedivím. ABBA mi normálně žíly vůbec netrhá, ale když si vybavím Brosnana, otevírá se mi kudla v kapse. Meryl Streep pro mě osobně zachraňuje celý film, snad už jen proto, že se oproti němu dala poslouchat (ona totiž zpívat umí!). Amandě jsem nemohla (a vlastně dodnes stále nemůžu) přijít na chuť. A proč na tuhle fórovinu kývl Colin, to je mi opravdovou záhadou...

Bývaly doby, kdy jsem nebyla schopná se (z velké části pro strach) podívat na víc než půlhodinu filmu. Všechno ale jednou končí, a tak jsem i já postupem času odhalila krásy Středozemě. Ne, že bych v ní od toho dne "pobyla" mockrát, protože nic se nemá přehánět (aby se ta krajina neokoukala, i když by se to mohlo stát asi jen těžko), ale jednou za čas zkrátka neodolám, protože mi tam je... však víte... hezky. A není divu, když ve Společenstvu Prstenu je Frodovi Mordor ještě daleko. :-) Je dobře, že jsou mezi režiséry tak obzvlášť hraví lidé jako je Jackson, jinak by tohoto skvostu nejspíš nebylo, což by byla věčná škoda. Napadá mě ještě jedno - jsou filmy, u kterých si nelze za žádných okolností odmyslet soundtrack. Trilogie je toho důkazem, za což Shoreovi nadšeně tleskám.

Nerozluční! Tohle byla taková roztomilost, že jsem nevěděla, koho z nich bych měla ráda doma. Zda Kida, nebo Chaplina. Nejlépe snad oba. :-)

Co mám napsat k filmu, při jehož sledování dnes v dialozích předbíhám samotné herce? Ne, ani posté to není nuda, protože pokaždé najdu něco, co mi v Pelíškách předtím unikalo. Myslím, že měl Hřebejk velké štěstí, že se Šabachovy knihy nedržel zuby nehty, jinak by to asi nedopadlo tak dobře (smutným příkladem budiž Občanský průkaz). Pelíšky těží z výborného hereckého obsazení, legendárních scén a humoru, který by asi nemohl celý film provázet, kdyby nešlo o časy již dávno minulé. Nádherně do té mozaiky zapadá Slunečný hrob na konci. A vůbec, mám ten snímek moc ráda, málokterý český film mi připadá tak sladkobolný...

Hlavně ke konci je Interstellar pastvou pro oči. Mám ráda sci-fi právě proto, že mi dovolí dohlédnout dál, než opravdu vidím (a patrně kdy dohlédnu). Proč mi to ale tentokrát nestačilo? Kdyby Nolan trochu ubral toho důrazu na záchranu lidstva v každém druhém dialogu, vůbec by to nebylo na škodu. Nikdy by mě nenapadlo, že to režisér jeho formátu bude mít zapotřebí, čímž se trochu shodil.