myst3ry

"When Gotham is ashes... you have my permision to die."

"Why so serious? Let's put a smile on that face."

Pamatuji si to, jako by to bylo včera, kdy jsme šli s kamarádem na předpremiéru tohoto filmu do kina. Kino bylo nacpané až po okraj - lidé seděli i na židlích, které si donesli z kinového bufetu. Bylo mi asi 10 (jak je možné, že mě na to pustili? To fakt nevím). Od začátku do konce jsem plakal. Smíchy. Nebyl jsem jediný. Lidé okolo mě taky plakali. Ale víte, co nikdy nezapomenu? Lidé tomuto filmu TLESKALI. A to nejen na konci, ale po každé scéně. Nikdy jsem v kině nic podobného nezažil. Dnes je mi 21. Když si to pustím, brečím. A to i navzdory tomu, že jsme to za těch 11 let viděl bez legrace alespoň 100x. To o něčem svědčí, nemyslíte?

"To je nový Matrix!", říkali mi všichni o Počátku. Nevěřil jsem jim, protože jsem to už slyšel o hodně filmech a vždy se z toho nakonec vyklubalo hrozné béčko... Čekal jsem 11 let, než budu tuto větu moci říct, ale tento film si srovnání s Matrixem opravdu zaslouží. Děj je naprosto úžasný, vrstvený, logický... prostě velkolepý (dnes se nosí slovíčko epic). V podstatě od začátku do konce jsem zíral s otevřenou pusou, což mimo děje zapříčinily i famózní efekty. Vsadím se, že až si pustím film podruhé, budu unesen ještě víc. Mé hodnocení však již nelze zvednout, škoda. Tři věty na závěr. Tleskám Vám, pane DiCaprio. Tleskám Vám, pane Nolan. Počátek řadím mezi své top.

Můj nejoblíbenější český film. Zábavný, smutný, prostě úžasný. Ta bezmoc, která se mě vždycky na konci zmocní, je nepopsatelná. A to jsem to osobně díky bohu nezažil.